Blízke diaľavy

Hrají: Tatra 148 a další - Ke konci 70. let vznikly ve spolupráci ČSSR a SSSR dva filmy, ve kterejch hlavní roli ztvárnila Tatra 148. Ten první film je z roku 1978 a jmenuje se Trasa a o rok později vzniklo ještě tohle. Film je tak nějak zhruba o tom, že jeden řidič má jét na stavbu plynovodu Orenburg, doma udělá průser, za trest nikam nejede, pak se nad nim soudruzi slitujou, takže ho tam vyšlou, ale pouze tam hází lopatou. Po nějaký době ho soudruzi konečně posaděj za volant autodomíchávače na podvozku T 148 a úplně nakonec se mu dostane čest řídit soupravu T 813 s podvalníkem Transporta P-50 a odvézt nějakej generátor (nebo co to bylo). Jestli máte rádi starý náklaďáky, film rozhodně stojí za vidění. Nicméně nejlepší by bylo z toho vystříhat akorát ty zajímavý záběry a zbytek hodit do popelnice... (26.05.2011)

Postbudovateľský film, aby aj robotníci vedeli, že sa o nich vie a že sú pre spoločnosť osožní. Akurát, že sa nebudovalo u nás, ale v ďalekej Rusi, kde miesto ciest sú iba výmoľe, hlboké kaluže a bahno. A keď sa nestíha, treba pridať stoj čo stoj, aby sa ''päťročnica'' stihla...a keď možno, tak aj s predstihom. Dať si záväzok, to nedokáže každý socialistický občan. Síce väčšie peniaze nebudú, ani viac dovolenky, ale...ale vlastne, načo sa tak ponáhľali? No nič, porekadlo 'Práca chvatná, málo platná' ešte nebolo v móde. Ak sa ale divák veľmi nevnorí do tohoto socialisticko-pracovného posolstva, ako som to urobil ja, dostane v podstatne solídnu dobrodružnú drámu s malým nádychom romantiky v pre našinca exotickom prostredí. A zábery tatrovky vo fakt ťažkom prostredí bez spevnených ciest urobia na diváka aj teraz dojem. V porovnaní s podobným čs. filmom - Trasa, je to takmer o level lepšie. Bohužiaľ aj v tomto, je pri sovietskych dialógoch núdza o vysvetľujúce titulky. (01.12.2015)

A máme tu další film o Tatrovkách ! Dneska bychom se asi ošklíbli nad tou nepěkně skrytou reklamou Kopřivnického koncernu, ale tehdy se to tak neřešilo a divák byl tolerantnější :-). A co víc, když jsem viděl co ty Tatrovky umějí.. klobouk dolů. No už jsme tu měli Rudu Hrušínského (Kdo hledá zlaté dno (1979), který měl libé pocity při řízení Tatry a teď je tu další mladá oběť... Film je z doby výstavby plynovodu Orenburg, jehož se účastnily v jednotlivých etapách všechny státy RVHP. Jet, nebo dokonce letět na montáž do SSSR byla pro řadu podniků a jejich pracovníků možnost dostat se k dietám, vyšším výdělkům a podívat se do často exotických oblastí Sojuzu (ta ve filmu přípomínala Mars). A o tom pojednává i tento snímek. Hodně netradičně začíná milostnou scénou, po které se dozvíme o budoucích plánech mladých milenců. Oba pojedou na Orenburg a po návratu finančně zajištěni založí rodinu.... Jenže Milan Drotár je divoch a neplní v práci řádně své úkoly, pokud je možnost udělat se svojí tatrovkou nějaký melouch v pracovní době, neváhá... Tohle by ale v Sovětském svazu dělat neměl a tak ho stavbyvedoucí vyškrtne ze seznamu přihlášených řidičů i když je jedním z nejlepších. Většina závodu včetně jeho milé tak odjede a on zůstane sám. S milou se ještě pohádá, že jede bez něj. Nakonec od podniku dostane nabídku tam přeci jen odjet, ale jako betonář. A tak se ocitne na stavbě. Nejprve mu to nejde, ale je v dobré partě a betonáři ho podporují. U nich se začne napravovat a sám navrhne závazek snížit betonování výměníkové stanice o 2 dny. Po práci se druží s bodrým sovětským lidem a děvčaty. Rusko-České pasáže jsou bez titulků a překladů, takže dnešní divák lecčemus nebude rozumět. Tehdy (1979) se ale předpokládalo, že každý umí - pa rusky. Náhle je ale nutno přivézt nadměrný náklad z 560 km vzdáleného přístavu a volba nakonec padne na našeho hrdinu... Ten úkol splní a všichni mávají a tleskají... No... Úplně na mně z těch ubytoven dýchla ta chlaská soudržnost, přátelství a budovatelské nadšení. Viděl jsem i jak nás mají Sověti rádi a jak skvělé máme vozy... A když jsme ještě zkrátili plán výstavby, litoval jsem, že se také nemohu přihlásit km odjezdu na montáž.... Tahle kombinace širokých límečků, barevných tesilových košil, bolestivě zaříznutých (pánům) jeansů s nohavicemi do zvonu a kotlet všech tvarů a barev ochlupení s výpary naftových motorů, bahna, montérek, cigaretového dýmu, vodky, a kyselého potu ... -- stojí za vidění. :-) * * (07.05.2012)

Nejdřív je nutný říct si proč sem se na to díval a proč sem hodnotil, jak sem hodnotil, takže popořadě. K tomu shlédnout tento nepopiratelně budovatelský film mne dohnala láska a zájem o vše co má motor, a hodnotil sem tak proto, že záběry Tatrovek 148 a 813 jsou zde prostě skvělé. Popravdě příběh sem tak trochu vypustil, ale řekl bych že by se na stejný námět dal natočit i skvělý nebudovatelský film pro milovníky aut. Hodnocení tedy mírně pokřivené, ale s vypovídající hodnotou pro lidi co se o auta zajímaj, a zbytek, ten tu má hodnocení od jiných veličin čsfd. Takže milovníkům značky Tatra budiž doporučeno, zbytku rozhodně ne. (17.01.2012)

Budovateľské filmy boli na ústupe, tak sa tvorcovia kvôli atraktivite spojili s filmovým štúdiom M.Gorkého - Moskva a zasadili svoj príbeh do prostredia stavby plynovodu Orenburg. Keby sa tu nezmyselne nehovorilo o prekročení plánov ( stávka ), mohlo to byť na lepšej úrovni. Príbeh nezrelého, nerozvážneho mladíka a jeho vzťah k mladej dievčine je totiž vcelku dobrý. Motoristi si prídu tiež na svoje, naša tatrovka hraje taktiež významnú úlohu. Vondráčka nahovoril Dušan Jamrich a Hausnerovú Jarmila Koleničová. (15.10.2018)