Umírání za dlouhého dne

Naturalističtějších filmů jsem viděl už víc, ale uznávám, že trochu syrové to bylo. Konec je blbý. Frica měli picnout, stejně se v tom trochu vyžívali. Alespoň někteří a někdy. Silná je i scéna, jak se k nim blíží Němec, a jeden z nich mu panáčkuje za zády se saprem namířeným k zemi (má toto být pacifistické gesto?). Parádní kamera a střih, vnitřní monology by asi víc vynikly v originále /viděno v dabingu ČT 2003/. (20.02.2017)

Vytvořit válečné drama tak, aby v něm byla v rozumné míře zastoupena psychologie je velké umění. Často se stane, že režisér překročí zdravou míru a vytvoří snímek, u kterého člověk skoro usíná. Umírání za dlouhého dne je mistrovský kousek, který se rozhodně k fádním filmům neřadí a proto jej lze jen doporučit (26.04.2009)

Ačkoliv se skoro více než polovinu filmu takřka nic neděje, jedná se o mimořádný snímek. Výborně zahrané postavy tří britských výsadkářů dostaly zhruba stejný prostor a jsou (i díky nevšedním vnitřním monologům) vykresleny docela podobně, takže si divák asi těžko mezi nimi bude hledat svého oblíbence. Já si toho svého našel, ovšem paradoxně na druhé straně, v postavě německého vojáka jménem Helmut. Ten se sice místy chová jaksi odosobněně a vpodstatě bez ohledu na situaci si zachovává takřka celou dobu stoický klid, přesto se mi zdál jaksi "bližší", než ono spojenecké trio. Po "odpočinkové" první půli se druhá polovina děje rozjede do zajímavého tempa a na konci dospěje do zdrcujícího vyvrcholení, kdy již není vůbec jasné, kdo je přítel a kdo nepřítel, a kdy se také naplno ukáže naprostá absurdita a nesmyslnost jakéhokoliv válčení. A zejména právě tímto finálem se tento film řadí mezi absolutní špičku svého žánru. (22.04.2003)

Komorný vojnový film o troch červených baretoch a koľko je v ňom napätia. Vyzerá to ako hra na vojakov, ale každú chvíľu sa niečo môže zvrtnúť, a aj sa zvrtne. Aj tí "naši" sa vojnou menia na poriadne beštie a keď nám film umožnil počuť ich myšlienky, alebo telepatickú komunikáciu, tak sa moje sympatie k hrdinom veľmi rýchlo vytrácali. Nestačilo ani klasické brutálne zabíjanie zoči voči, ale prišlo aj zabíjanie mŕtvych alebo zabíjanie omylom. –––– Jsem pacifista a byl to můj granát. –––– Já už to umím! Už umím dobře zabíjet! (13.12.2016)

Psychologický film z období 2. světové války, který se mi v mládí zdál lepší. Tu hutnou atmosféru jsem v něm dnes nenašel. Nejvíce mě dostalo to tahání sirek. Vždyt přece po vyhodnocení tahání, když jsem překvapen výsledkem, to s kolegy zpětně proberu - kdo jak hlasoval. Jenže Američani jsou gentlemani a tajné hlasování je pro ně svaté. A na to ten Němec vsázel. (24.03.2014)