Ohněm se nepřebrodíš

Pacco

Gleb Panfilov ve svém prvním celovečerním filmu zobrazuje občanskou válku v Rusku originálnějším a svobodnějším (!) způsobem, než jak byla vždy notoricky známa – skrze příběh jediné postavy. Tanja Tjotkina, hlavní postava filmu je kompletně neheroická, nepohledná mladá dívka, pracující jako mladší sestra v nemocničním vlaku. Způli působí jako postižená, způli jako mlčenlivá světice, jejíž oči jsou zhypnotizované něčím v dáli (vzhled herečky Inny Čurikové udělal zase své). Jedinou cestou, kterou dokáže reflektovat dění kolem sebe jsou její expresivní, ale částečně primitivní malby. Nerozumí důvodům, jenže vedly k revoluci, ale spojuje si ji s nutnou cestou ke světovému míru (odtud - ohněm se nepřebrodíš). Se svými otázkami se často obrací na svého mentora, intelektuálního komisaře Ignatiče, jehož mnohdy nechápe, ale cítí, že i on není spokojen s tím, co očekával a co chce. Stejně nechápavý je vůči ní její milý, mladý vojáček, zmítající se společně s ní v návalech nezralé lásky. Teprve jejích loučení ukazuje pravděpodobnost silné(?) lásky, která mezi nimi vznikla. Mezi stylisticky nejzajímavější patří fakt, že Panfilov často nenavazuje scénami přímo na sebe, nechává diváka nejprve zorientovat se v ději, o což je pak divákovo prozření děsivější – závěrečný výslech navazuje na optimistickou scénu a díky nekarikovaném chování bělogvardějce lze jen z jemných náznaků vytušit napjatost a vážnost situace.(10.8.2010)