Dobrodružství Robinsona Crusoe

Již přibližně 300 let stará literární a hodně oblíbená klasika Daniela Defoea z rukou filmového mága Luise Buñuela je pravděpodobně zatím nejlepším filmovým zpracováním osudů Robinsona Crusoa z období po roce 1642. Režisér pojal zpracování poněkud stručným způsobem a v porovnání s knihou chybí mnoho momentů z jeho strastipného pobytu na ostrově. Divák, který očekává film s naplněním všech osudů Robinsona, tak jako je uvedeno v knize, bude pravděpodobně trochu zklamán. Přesto působí film uceleně a jednotlivé části na sebe logicky navazují. Titul je z roku 1954, z doby, kdy se filmové umění mluveného slova utvářelo a nebylo ještě příliš daleko od dob němého filmu. To možná poznamenalo herecké výkony Dana O'Herlihyho v přehnané gestikulaci ve tváři i tělem. Byl tehdy na ostrově ještě sám a v této části filmu tedy nebyly prozatím žádné dialogy. Své pocity tedy nemohl Robinson vyjadřovat slovy a pomáhal si na dnešní dobu pro nás již úsměvnými gestikulacemi v obličeji připomínající Friga na mašině v němém filmu. I celkové chování filmového Robinsona na pustém ostrově nepřipomíná toho tolik obdivovaného knižního silného, důvtipného, dovedného a vynalézavého hrdinu. Ve filmu je znázorněn spíše jako plachý, ale houževnatý a vytrvalý. Divák, který tedy neočekává od filmu akční napětí a přesné kopírování obsahu knihy by mohl být spokojený. (05.07.2008)

Velmi dobrý, silný a především zábavný snímek, jenž je zdánlivě věrnou, ve skutečnosti však dost kritickou adaptací slavného románu o vítězství lidského ducha a schopností. Sice tu nenajdeme až tolik odchylek, celkové vyznění je ale nečekaně absurdní, kritické a krutě ironické. Dan O'Herlihy tu představuje Robinsona mnohem zranitelnějšího, osamělejšího a více trápeného nedostatkem společnosti a běžných lidských potřeb, než jak si ho obvykle představujeme. Jedná se tak o zvláštní směs reality, surreality a víry v přirozenost dobrého člověka. (22.11.2006)

ZLÍNFEST Vystřihnout dvě scény (snová halucinace s otcem a teologický dialog Robinsona a Pátka) a, nesoustředíc se na styl, ani nepoznám, že na režisérské stoličce seděl Luis Buñuel. I když film není "buñuelovský", stále se jedná o výbornou, tak trochu jinou adaptaci notoricky známé knihy Daniela Defoea, která příběh ztroskotance nepojímá jako dobrodružné vyprávění jednoho muže a později jeho společníka, ale jako studii osamělosti jednoho muže (i když se k němu přidá společník). Muže, který při odjezdu z ostrova vzpomíná na staré časy, představované štěkotem psa... (04.06.2009)

Robinson Crusoe je na Bunuela hodne nezvykly kousek bez jeho typickeho surrealismu, ktery ma ale hned 3 velke vyhody. a] je to jeho uplne prvni barevny film a barvy mu, jak ukazala jeho pozdni tvorba, velmi svedci. b] Je to jeho jediny film napsany v anglictine, coz vnimam jako hodne zasadni pozitivni faktor. a c] Je to zatim jediny film u ktereho jsem si vsiml, ze extenzivne vyuziva hudbu, opet hodne zasadni bod. Kdyby se techhle 3 bodu drzel v kariere casteji, mohl to byt muj oblibeny reziser. Koncept opusteneho ostrova zde navic jako skoro vzdy pusobi velmi atrkativne a zabavne, takze je to dobre zradlo. 8/10 (09.03.2012)

Byl jsem zvědavý, jak Buñuel zvládne žánr, který je pro jeho tvorbu naprosto netypický. A nakonec z toho vypadla celkem zajímavá, ale víceméně standartní adaptace, ve které Buñuel skoro ani není poznat. Ale bylo mi jasné, do čeho jdu, takže jsem to od toho tak nějak čekal. A popravdě to bylo celkem povedené, některé scény mi dost líbily, po filmařské stránce (a většinou i herecké) je to hodně povedené a dobrodružný žánr to vystihuje skutečně dobře. Jak moc je to věrné předloze sice netuším, ale špatné to skutečně nebylo. Jen je to prostě takové obyčejné, nepřekvapivé a ani nijak zvlášť zapamatovatelné, spíš to funguje jako příjemná jednohubka než jako něco, co si člověk zamiluje. Vyloženě fanda těchto příběhů ale zas tak moc nejsem, takže jsou ty moje dojmy nejspíš ovlivněné i tím. Ale za zhlédnutí to stojí určitě. Silné 3* (29.12.2021)