Zločinný život Archibalda de la Cruz
-
Ensayo de un crimen
-
Criminal Life of Archibaldo de la Cruz, The
Komedie / Drama / Krimi / Mysteriózní
Mexiko, 1955, 89 min
Režie:
Luis BuñuelHrají:
Miroslava Stern, Rita MacedoObsah
-
Bizarná čierna komédia o Archibaldovi de la Cruz (Ernesto Alonso), ktorého obrovskou životnou ambíciou je stať sa slávnym sériovým vrahom žien a nič ho od tohto plánu nedokáže zastaviť. No nie všetko ide podľa plánu... (matriosa)
Bizarná čierna komédia o Archibaldovi de la Cruz (Ernesto Alonso), ktorého obrovskou životnou ambíciou je stať sa slávnym sériovým vrahom žien a nič ho od tohto plánu nedokáže zastaviť. No nie všetko ide podľa plánu... Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
liborek_
Zločinný život Archibalda de la Cruz je zajímavou buńuelovskou sondou do duše muže, který je posedlý touhou býti sériovým vrahem žen. Tato posedlost pramenila z Archibaldovy fascinace hrací skříňkou, kterou dostal jako dítě, jejím tajemným příběhem - "Král přinutil královnu, aby na něj pohlédla, ale ona sklopila oči, což král pochopil jako známku viny. Bez dlouhého přemýšlení otevřel hrací skříňku a v tom okamžiku se královna mrtva skácela k zemi" - a zejména tragickým úmrtím mladé vychovatelky, která mu chvíli před smrtí tuto legendu vyprávěla. V malém Archibaldovi, fascinovaném od krve zarudlou šíjí krásné dívky, zrodila se zvrácená touha zabíjet... Když poté v dospělosti (v klíčovém okamžiku jeho dětství probíhala revoluce) znovu narazil na onu tajemnou skříňku, posedlost se v něm znovu probudila. Další události, jako manželská hádka jeho přátel, sňatek s mladou katoličkou nebo epizoda s figurínou, jsou výbornou směsicí ironického i symbolistického psychologizování na téma latentní sadismus případně latentní mizogynie... Celý snímek je taktéž (u Buńuela nic nezvyklého) vyplněn závojem protikatolických narážek. Zločinný život Archibalda de la Cruz je slušný snímek Luise Buńuela z jeho "mexického" období. Nepatří sice mezi jeho nejlepší, ale rozhodně v sobě něco má.(15.9.2006)
-
cinefob
Film vypráví příběh člověka, jehož jednání je hnáno rozkoší/vzrušením, jenž mu působí představa bezvládného, krví zbroceného ženského těla, které je plně v jeho moci. V něčem připomíná Zolova Člověka bestii Jakuba Lantiera, pokud ovšem odečteme Archibaldovu distingovanost, šarm a eleganci, který taky bojuje s podobnou podvědomou touhou zabíjet. Hlavní rozdíl pak spočívá v tom, že zatímco Zola neumožní svému hrdinovi uniknout jeho přirozené determinaci, Bunuel ponechává Archibaldovi svobodu rozhodnout se a jednat proti svým pudům. Snímek je zajímavý taky v tom smyslu, že ukazuje život a hlavní ctnosti i neřesti mexické střední vrstvy toho období (i když asi se toho moc nezměnilo).(15.1.2010)
-
sid90
Tak tento film ma veľmi potešil, pretože z Bunuelovych mexických filmov je toto prvý(a možno aj jediný) netradičnejší film. V tej dobe to musel byť, nie len na Mexiko dosť netradičný žáner. Mne však takýto typ filmov sedí a je po chuti, takže som si sledovanie veľmi užíval. Je síce pravda, že sa dalo z tej látky spraviť aj niečo lepšie, ale aj tak ostáva Ensayo de un crimen nadpriemerným snímkom.(23.5.2010)
-
troxor
I mexické filmy Luise Buňuela jsou výborné. V tomto potkáme sériového vraha-nevraha, který sám sebe od mládí viní ze smrti chůvy - věří totiž, že ji zamordoval on sám, pomocí jakési hrací skříňky. Od té doby má chuť vraždit a vraždy si představovat, ale zatím se dokázal udržet. Tento nástroj (skříňka) se mu nyní, v jeho dospělosti vrací do života a s ním dílem náhody i vraždy. Vtipné je, že se situace semele vždy tak, že oběť nezemře jeho rukou, ale spíše vlastní vinou, ale on je čím dál více přesvědčen, že je masovým vrahem. U kolikáté mrtvoly příběh skončí? To vám nepovím, řeknu Vám jen, že po čtvrté vraždě publikum na festivalu v Benátkách tleskalo a skandovalo:"Ještě jednu, ještě jednu!"(1.2.2008)
