Druhý film, který Buñuel natočil v Mexiku je komedií s přídomkem (bláznivá), vystavěnou na půdorysu v Mexiku tolik oblíbeného rodinného melodramatu. Na území domoviny velmi populární Fernando Soler hraje k lihu tíhnoucího zbohatlíka a hlavně hlavu rodiny, která se svému chlebodárci rozhodne udělit lekci. V kontextu mexické kultury stojí za pozornost zejména první polovina, zlehčující vážnost v kultuře silně zakořeněného patriarchátu. Otec je společensky jaksi nepoužitelný a jeho ruka, kterou doma vládne, nevykazuje známky pevnosti. Teprve po odhalení plánu se dostává zpět do vedení a přejímá svou tradiční roli. Většina humoru je dílem Solerova herectví s dobrým komediálním načasováním, proto zamrzí, že vedlejší milostná linie film natahuje a zvýrazňuje jeho naivně melodramatickou složku. 60%(21.2.2012)
Docela prostinká komedie, která nemá žádné vyšší ambice. Jednoduchý příběh boháče Ramira, který po smrti své ženy chlastá jako duha a rozhazuje peníze na všechny strany. Jeho bratr se snaží malou lstí (předstírá, že Ramiro přišel o veškeré jmění) přimět ho k rozumnému jednání. Zápletka se zamotává, jakmile Ramiro lest prohlédne. Flamendr je sice zručně natočený snímek, u nějž se člověk občas dobře zasměje, ale jinak je to průměrný film, který by nebýt režisérova jména možná upadl v zapomnění. S Bunuelovým následujícím filmem, který je kvalitativně o několik stupňů výš, se nedá vůbec srovnávat. Ale pro chvíle oddechu a pro Bunuelovy fanoušky je to příjemné pokoukání..(9.12.2007)
Poněkud pokleslá Buñuelova raná mexická komedie o napraveném bohémovi. I přes opravdu konvenční námět a zpracování můžeme rozpoznat Buñuelovo autorství - v satirickém ladění snímku a především v úžasně ironickém závěru.(10.12.2006)