Szegénylegények
Beznádejní
The Round-Up
Režie:
Miklós JancsóScénář:
Gyula HernádiKamera:
Tamás SomlóHrají:
János Görbe, Zoltán Latinovits, Tibor Molnár, Gábor Agárdi, András Kozák, Béla Barsi, József Madaras, János Koltai, István Avar, Lajos Őze, Rudolf Somogyvári (více)Obsahy(1)
Příběh filmu Beznadějní se odehrává v 60. letech19. století. Tehdy byl hrabě Gedeon Ráday pověřen likvidací zbojníků, kteří se na venkově schovávali po povstání vedeném v roce 1848 Lájosem Kossuthem. Snímek sice čerpá z konkrétních událostí, ale Jancsó a jeho scenárista Gyula Hernádi si nekladli za cíl zobrazit historickou skutečnost. Jejich dílo můžeme chápat jako metaforu mechanismu represivní moci, tvůrcům jde především o zachycení konfliktu svobody a nesvobody, vztahu utlačovatele a utlačovaného. Beznadějní rozehrávají do své doby zakázaná témata vzpoury, politického teroru, vnitřního útlaku, manipulace i masového fanatismu a vyrovnávají se tak v alegorické podobě s bezvýchodností systému své doby. Jancsóův filmový jazyk je značně osobitý a leckdy těžko srozumitelný. Režisér nezapře své výtvarné založení. Neskutečně dlouhé záběry komponuje s neobvyklou přesností, která prozrazuje dopředu důkladně promyšlenou střihovou skladbu. Všechny sekvence jsou obdařeny obdivuhodným dynamickým napětím, jež evokuje ústřední pocit beznadějnosti. Jancsó pracuje velmi specificky také s filmovým zvukem: úsečné dialogy střídá hrozivě dlouhé ticho, míšení zvuků s ruchy mručení davu či dupotu koní získává leckdy rozměr hudební skladby. Beznadějní ve své době šokovali filmovou veřejnost a světu byla jejich prostřednictvím objevena maďarská kinematografie, která konečně přestoupila ohraničení národní uzavřenosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Beznadějné bych popsal jako vcelku autentickou rekonstrukci historických událostí, o kterých člověk nemá ani ponětí, ale na straně druhé jde o neuvěřitelně uspávající a táhnoucí se film, který až na pár míst postrádá nějakou tu akci či gradaci, což není vždy na škodu, ale v tomto případě to bylo na místě. Zkrátka snímek, který poněkud nudně poukazuje na historii, která nebyla vždy zrovna růžová. ()
Ani Beznádejní nevniesli štipku nádeje do prehliadky stiahnutých filmov. Viem, že ide o známy a dobre hodnotený film. Časť komentátorov ho prirovnávala k Pahorku, iní ku Kladivu na čarodejnice. Mne to chvíľu pripomínalo udavača Heydrichových atentátnikov Čurdu, ale to trvalo iba chvíľu. Janczóov film ma zaujal z výtvarnej stránky, ale dôraz na výtvarné a minimalistické poňatie so sebou priniesol aj minimum atmosféry, takže nezriedka nudil. Ani záverečné rozuzlenie nič na celkovom dojme nezmenilo. ()
Pokud vás přímo nebere téma Kossuthova maďarského povstání, těžko vás může Jancsóův film oslovit po stránce děje. Na to je vyprávění málo sevřené a místy značně rozvleklé. Beznadějní stojí ale za vidění ze dvou důvodů: kvůli perfektním širokoúhlým kompozicím a kvůli tomu, že film funguje jako dokonalé podobenství zrůdnosti fungování totalitních režimů a jako obraz jeho represivních nástrojů a praktik. ()
"Jeho metody jsou nevybíravé...." Revoluční duch uvězněn pod kuklami a spoutaný řetězy, se nakonec dočká i své oslavné skladby, ovšem...metody jsou skutečně nevybíravé a jistota v těchto místech v podstatě neexistuje. Zoufalá doba vede k beznadějným činům, které jsou po zásluze potrestány. Hrdost a čest na místě, kde je ponížení a nadvláda na denním pořádku. Psychologické metody vyšetřovatelů a počáteční skladba nás v podstatě vracejí do čtyřicátých let 20. století v Evropě. Věznění a formy trestů mají svůj evoluční vývoj jako vše. Ovšem, tento vývoj vede skutečně jen k beznaději. Zde není naděje, a když ano, tak jen na okamžik. Poté se na scéně opět objevuje kukla a řetězy. Hledat zde jistotu je stejně naivní a podivné, jako by byl v této době muž bez kníru. Mé druhé setkání s režisérem dopadlo opět skvěle. V podstatě klidný film o velmi neklidné době. Poklidné dialogy věznitelů a vězňů, poklidná hudba i celá režie. Zatím vším klidem se ovšem skrývá obrovské napětí, není tu jen ta beznaděj, je tu i forma svobodné vůle a rozhodnutí. Třeba o svém životě či o své cti. ()
Konec mě hodně překvapil, ta podlost ... Nečekala jsem, že císař Franz Jozef I. byl takový krutovládce. Ovšem, vzhledem k době vzniku filmu, to mohla být také metafora. Jen 10 let předtím proběhlo v Maďarsku krvavé povstání a zasáhla sovětská vojska. Film je těžký, ale dobrý. Koho zajímá historie a politika, měl by těch 95 minut obětovat. ()
Reklama