Ha-Chayim Al-Pi Agfa
Life According to Agfa
Obsahy(1)
Novinář, scenárista, herec, producent a režisér Assi Dayan je synem slavného generála Moshe Dayana, avšak ve svých filmech demýtizuje izraelskou společnost. Titul jeho filmu odkazuje na fotografku Leoru, která zachycuje momentky z malého tel-avivského baru. Děj sevřený do dvanácti hodin - od odpoledne do svítání - je zalidněn postavami kolem tohoto baru. Podnik provozuje stárnoucí Dalia a mladší Leora, v kuchyni pracují dva muslimové a u piána sedí intelektuálský písničkář. Nejpestřejší jsou návštěvníci: úzkostná žena, narkomanka, agresivní parta vojáků, arabští hippies i oba milenci majiteleky. Mikrokosmos odcizených a osamělých hrdinů je inscenován jako melodrama a „film noir", do něhož však silně prosakuje izraelská realita. Čemobílý snímek, jenž se zabarvuje teprve za úsvitu, patří mezi nejvyzrálejší izraelské filmy. Absolutní klenot, kromě původní hudby zní ve snímku i písně Leonarda Cohena. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
"Jsem blázen s velkým snem a malou čajovou lžičkou", říká číšnice Daniela svému obdivovateli, sedícímu za piánem, v prostorách stejného Tel-Avivského baru, ketrý slouží jako útočiště, všem, bez rozdílu víry, sociální stratifikace, duševních a fyzických handicapů, hned poté, co jí zaspívá milostnou serenádu, jejíž slova Vás donutí mlčky poslouchat a následně jí uvěřit. Nejenom že film má obrovskou demýtizační schopnost osvětit důvody jednotlivých počátečních agresí, národnostně-pestrého izraelského obyvatelstva, nýbrž má i magickou schopnost chytnout nás za límec a imaginárně nás dotáhnout na barovku, toho samého lokálu. Celý film máte pocit, že tam sedíte, kouříte jednu cigaretu za druhou, krouživým pohybem ruky si hrajete s kostkami ledu v prázdné skleničce a tiše pozorujete "všední" dění v baru, které Vám připomíná, že vaše problémy jsou malicherné, " bežné a fádní ". Tuto empatickou atmosféru, které jste tichou součástí, oblečenou ve film-noirovém kabátě, nenaruší vůbec nic. Nad ránem zaplatíte a donutí Vás odejít. Ve stavu toho nejvyšše možného tranzu, zjistíte, že se Váš život ubírá jiným směrem. I přes to, co všechno neuvěřitelné jste z té barovky viděli, máté sílu žít, milovat, podrobovat se a věřit. To vám budou dokonce života připomínat, jednotlivé imaginární fotky a obrazy made in Agfa. Film využívá svůj hmatatelný zmar a depresivní náladu k tomu, aby si z nich divák vzal pravý opak, což je unikátní záležitost tohoto filmového klenotu... ()
Několik převážně nočních hodin v jednom baru, ve kterém se rozehrává a dohrává kolotoč tragických osudů povětšinou extrémně nesympatických postav. Hvězdu navíc přidávám za báječnou hudbu a působivé černobílé provedení, dodalo to vyprávění jistou atraktivitu. K příšernému závěru netřeba slov. Kdyby se to alespoň vyhnulo teatrální efektivnosti (krvavý kříž, vyhřezlá střeva). ()
Byl bych raději, kdyby film končil odchodem muže a ženy do noci (jak filmy mají končit a tento k tomu neměl také daleko). Jaké poselství neslo následné vystřílení lidí a věcí v baru Barbie? Bylo to nepatřičné místo? Byli tam nepatřiční lidé? - odnesl i Czerniak/Dylan, který, byl vedle Agfy z celého osazenstva asi nejsympatičtější. Konce filmů však často klamou a proti srsti se jim přifaří šťastné nebo nešťastné rozuzlení. Důležité je tělo filmu, a tohle tělo byla mnohohlavá saň. ()
Probudíte se v Izraeli, po boku hromady nových postav, které budete následujících 24 hodin poznávat, sdílet s nimi svoje naděje, trable a zážitky, a to všechno, abyste se společně propili až do následujícího rána. Příběh, alespoň jeho většina, se totiž odehrává v baru. Jeho protagonisté jsou jeho pravidelní návštěvníci, personál, jakož i náhodní kolemjdoucí. Pohodlně se tedy usaďte, dejte si pivo, objednejte falafel a zaposlouchejte se do hudby Leonarda Cohena. Večer právě začíná. ()
Film by byl na pět hvězd, kdyby se vše nemuselo stát "Kým sa skončí táto noc” - Radektejkal tu určuje lepší místo konce filmu přesně. Na druhou stranu, my to poměřujeme decentností československé nové vlny a tohle je blízký východ. Překvapivě otevřeně je tu zobrazena společnost - sice různorodá, problematická, ale Dayan zobrazuje rodinné vazby, sex i drogy sympaticky pozitivně a věcně. Pro mě byla v Agfě přeci jen trochu vyčpělá hudba - ne ta Cohenova - ale ta originální tlačila na pilu jak slovenské rockové osmdesátky - tady jsem cítil trapnost a chtěl být už už za tím hraním. Celek je ale výživný, působivý kus, jiný, silný svět, občas neskutečné obrazy - dívka na okně.. ()
Galerie (3)
Photo © Mecklberg Media Group
Reklama