GrooveJump

Zkus moje milá tuto elitářskou převykořeněnou bolístku s brekem vyprávět všem 10kám milionům uprchlíkům, obyčejným lidem z Pchjongjangu, Minsku, Damašku či Bachmutu….. Film nepojednáva o Špicberkách v nějakém komplexnejším antropo rozsahu, nýbrž o paní Zděnce a jejím “bebí”….

Z perpspektivy dospělého to má jasné rezervy, nicméně perspektivou mé tříleté dcery, neexistuje lepší seriál. MangaRonja je dětský holčičí ideál. Potvrzeno rodičem....

Geniální epilog a návrat do lůna samotného strejdy Lynche. Všechno sedlo na výbornou. 3 série postupem času uzraje k čisté dokonalosti. Jsem o tom stoprocentně přesvědčen....

Hnidopiši, chroničtí proklikávači, tendenční filmkritici, zarytí nabourávači inťoušáren, spojte se. Patologicky dále hledejte, pro svoje vlastní účely Vámi vytvořenou, "Filmovou řeč". Odhalujte chyby ve scénáři (Ano, když film rozštěpím na x malých kousků, tak nemůžu tvrdit, že tam nejsou), hoňte si svoje egoklobásy, předhánějte se ve své, Vámi vlastní všímavosti, vypichujte ze svých dosti prosezených křesel, gaučů a kanapí dějovou nevěrohodnost, útočte na rozvleklost dějové linie, pilujte si schopnost napadnout cokoliv a následně si tím potrénovat argumntační rétoriku, při případně vzniknuté zpětné vazbě (Zdravím Vás pane Fucka). Chtělo by to možná více chodit ven a při svých případných cestách, do svého programu zařadit "zbytečnější" a více "messy" špacírgangy do periferijních oblástí, tedy třeba i do těch podobných míst, kde se odehrávají tři poslední děje Zvjagancovic celovečerních filmů. Nebo "jenom" odjet metrem do random stanice, vybrat si k pozorovacím toulkám např. nevábně vzhlížející park, projít se tou nejšpinavěji vyhlížející sídlištní ulicí a tím třeba i pootevřít pokličku hrnce, odvážit se kouknout dovnitř, nebát se prohrábnout připečené, pořádně se vším zamíchat, sebrat odvahu k uchopení opatlané lžíce a ochutnat celek. Během toho sic nepotkáte tolik galerií, gastrorájů či dalších nástrojů marnotratnosti, také asi nebudete míti mnoho možností, jak si zahřát své prochladlé tělo, pač žádné berné caféčko, hodné Vašemu vkusu, zřejmě blízko nebude. Ale což, třeba by tato nepohodlná socio a etno návštěva pomohla obecně k větší dávce potřebné empatie. Snad by i pomohla více rozvíjet pozorovací talent, z jiného a více realističtějšího úhlu. A nebo nemusíte nedělat nic, čekat na pozvánku na předprémiéru nějakého béčkového bijáku, posléze na rautu slupnout pár chlebíčků, naházet do chřtánu pár dvojek a servilně oslovovat podobně smyšlející filmové řerčníky. Smrádek, ale teplíčko. Na rozdíl od nás všech, má rejža pozorovací talent od pána boha, dokáže ho mistrně přenést do zvuku a především obrazu. Nejenom, že perfektně a relativně nezúčastněně nastiňuje psyché "Rusa domácího" v jeho vlastním kurníku, tak i ta česká či západní bublinka nezůstává bez smradlavého odéru. Zvjagincev tímto civilním opusem, jako již poněkolikáte, chytnul několik much jednou ranou. Scénaristické nedostatky , které můžeme najít v mediálních recenzích a třeba i tady v komentářích od plebs, paradoxně pouze umocňují a zostřují celkový společenský kontext a smysl režisérské výpovědi. K tomu pomalu pohybující se a jednoduše božská kamera, zvukové či hudební výpady, skundárně provrtávájí diváka skrz naskrz. Luxusně namixovaný koktejl a skvělá technogenerační výpověď, plná patosů vycházejících ze sociálních sítí, pornografie a globalizačnímu sebeodcizení. Zde kritika přichází ze strany samotného Ruska, tedy z té strany, která si asi nejvíce zaslouží si vykakat si pár hoven na svou hlavu. Opět smekám pane Zvjagincev....

"Dokument" nemapuje žádný reprezentativnější vzorek české neonaci scény a už vůbec nedisponuje jakýmkoliv hodnotnějším přesahem. Charakterizuje pouze jen jednu celkově retardovanou famílii, a to se vší zverácenou parádou. Vít si ovšem během svého epilogu ukázal fakáče sám sobě a tímto svým vykonstruovaným výstupem si zcela zbytečně došlápnul na ten nejslabší a nejméně škodný článek soudobé pravicově extrémní tendence. Nicméně toto si náš v závěru smyslu zbavený Vít nedokázal odpustit a pak už jen prostopášnicky kopal kolem sebe. Náckovic chlebodárci Vítovi nestálo v cestě ke svému pražskopepíkovskému finiši prakticky nic. Ani bezelstní hlavní hrdinové, natož pak přeživší stařena, která dojmologicky dobarvovala jeho kontrastně velkolepé inťoušské "finále". Tím rázem se náš Vít dostal na inteligenční úroveň svých tří hlavních retardovaných protagonistů. Dobře mu tak, říkám si.... V zásadě mne napadá jen jedna potencionální polehčující okolnost, díky které by se dalo z této dokumentární maškarády dokonale vybruslit. Tzn: Vystřihutí výše zmíněného epilogu a tím odproštění se od moralisticky-onanistického a šokuchtivého excesu. Pak by se dalo na film nahlížet jako na vyvážený mix na jedné straně satiristické taškařice alá raný Forman či Papoušek s prkvy lowclass britského socdramu alá Leigh či Loach, nebo chcete-li s prvky hraně-dokumentární zvrácenosti vídeňského střihu alá Seidl, na straně druhé. Hotovo, fetrig a za mne by v zásadě panovala spokojenost. To se ovšem nestalo a nezbývá mi nic jiného, než konstatovat, že hyena Vít by si zasloužil pořádnou sérii facanů, ať už pravicí, nebo levicí...

Tady lze pochválit jenom nápad a snad i "standarní" herecké výkony starších, co měli na výplatnici asi největší číslo.(Huby a Kolářové). Dobrá třetina zbytku obsazených rolí plnila učebnicovou funkci nadbytečnosti. Scénáristický maglajz, plácající symboliky přes symboliky. Dyť ono o hovno jde. Čím více, tím lépe, čím více intelektuálních pruhů Honzku, tím více intelektuálního Adidasu. A když se konečně dobabráme konce, kde "nečekaně" dojde na sypání si popela na hlavu, co se nestane. Pravda nám tentokrát nezvítězila nad nenávistí: "And the winnwer is: Mr. Tony Kratochvíl from Sweden".

Rychlé, svižné, politicky a etnograficky zajímavé (i když konstalace v podobě existence bratra extremisty teroristy, byla až moc přitažená za vlasy). Intimnní stránka hochů, díky mé opačné sex. orientaci, mě nezasáhla na 100 procent., nicméně, nejpříjemnější byl ovšem pro mne ten fakt, že přes všemožné reálné svinstvo, které se na území Izraele pořád děje, mohou obě strany filmařsky spolupracoavat a vytvořit morálně čistý a "liberální" film, který nabízí velkou (a rovnoměrnou) míru sebereflexe z obou stran. Za to palec nahoru.....

aneb, jak se dá totálně odfláknout relativně unikátní nápad hraného časosběru. Ve své podtatě jsou to jen hrané nevypointované, na koleně dělané, chronologické sekvence, u kterých si například řeknete: "Hmmmm, tak to si tomu, léta páně 2005, moc nedal Ríšo". Snad to nějakej jinej filmovej fachman uchopí (pokud už neuchopil) lépe a především né tak děsivě nudně, jako Linklater. Kdyby tam byla aspoň empatie s postavami, ale wono nic. Velbloud z komára.....

Kadence absurdit zamaskovaná silnou poslední větou obhajoby.

Je s podivem, že film Vás dostane i po 12ti letech od prvního shlédnutí v adolescentnním věku. Obsahuje totiž spoustu soukromých podobností, které jsem schopen, s odstupem času, lépe vstřebat (v současném a "dospělejším" sebevnímáním) a následně se s nima smířít, očisťující úleva.....