Půlnoční klub

[74%] Flanagan je rozhodně kvalitní tvůrce těchto hororových počinů. Dokáže pěkně sladit atmosféru, hororové prvky a i postavy. Rozhodně se u něj najdou seriály, které jsou někdy trochu moc táhlé. Co se týče tohoto desetidílného počinu, tak první díl mě docela silně zaujal. Celkově ten nápad hospicu, kde tu máme skupinku mladých lidí, kteří zde v jednom velkém sídle dožívají zbytek svých životů kvůli vážným nemocím, je zajímavý. Co se týče postav, tak většina z nich mě zaujala. Nějaké ty hororové prvky, lekačky apod -to je zde jen jako takový doplněk. Ve finále se ukáže, že to není hlavní středobod tohoto seriálu. Zaujala mě ale většina těch příběhů, které si mezi sebou v půlnočním klubu vyprávěla ta parta mladých lidí. Sem tam se objeví nějaké slabší místo, pár nudnějších dialogů, ale moc jich není. Z 10 epizod bych to zkrouhl tak na 8, aby to rychleji odsýpalo, ale nevadí. Většinou mě to celé bavilo, byť závěrečnou epizodu bych teda trochu vylepšil, trochu mi přišla odbytá, ale jinak jsem se dobře bavil. I sem tam zafungovaly ty emoce mezi postavami. Super práce. (25.09.2023)

Flanaganov návrat k menším, smutným meta-hororom s presahom. Originalita predovšetkým, tentokrát už horor nie je ani na druhom mieste. Niektoré časti skvelé, ku koncu ale žáner úplne ustúpi dráme o nádeji a umierajúcich. Nie je to perfectly splendid. Na mňa moc magické, aby to dokázalo skutočne dojať, s neprimeraným množstvom načatých tém, vecí neuzavretých a nedovysvetlených. Druhá séria Hauntingu dokázala za jednu-dve záverečné epizódy vybudovať kompaktnejší vzťah k postavám aj mystériu, ako Midnight Club za 10 dielov. Po ôsmu epizódu za 4*, záver to v mojich očiach strašne presladil.  Obľúbená postava asi tá s anjelikmi. Na facku, ale zlatá. (22.10.2022)

Námět mi přišel fajn a slibně znělo i jméno Mika Flanagana mezi tvůrci (zaujalo mě také, že ředitelku hospicu hraje "Nancy" z Noční můry v Elm Street a že už jí je dnes 58 let...), veškeré přísliby kvalitní hororové zábavy ale vyhasly už s koncem první epizody a s každou další a další už na to člověk koukal víceméně jen ze setrvačnosti, aby viděl, jak to nakonec dopadne (v tomto ohledu mě poněkud otrávil otevřený závěr, který dává tušit další pokračování, prostě typický Netflix...). Dějově je to strašně předvídatelné a neskutečně zahlcené žánrovými klišé a otravnými lekačkami, ale na konci se člověk musí ptát, k čemu vlastně to všechno, když seriál sám přichází s interpretací, že všichni ti bubáci mohou být jen halucinace vyvolané užíváním léků na smrtelné nemoci (v tomto ohledu bych rád podotknul, že vzhled a fyzickou kondici lidí, co mají smrt na jazyku, si představuju trochu jinak, než jak je předkládáno v seriálu, který mi z tohoto důvodu přišel poněkud nepřesvědčivý). Osobně jsem od toho prostě čekal klasický duchařský horor, a místo toho dostal spíš vztahové teenagerské melodrama o umírání mladých lidí ozvláštněné těmi rádoby strašidelnými storkami, ale zůstalo to někde na půl cesty a nefunguje to přesvědčivě ani v jedné poloze - jako horor je to zoufale neoriginální (btw. motiv znamení ze záhrobí od prvního kdo zemře, uváděný v anotaci, je v seriálu zcela podružný, a vypichovat ho  jako klíčovou věc považuji v podstatě za klamavou reklamu) a jako citová ždímačka to zase naráží na nezajímavost postav (svou roli zde hraje i nepříliš sympatický casting, u něhož je nepřehlédnutelná typická netflixovská snaha o etnickou vyváženost, která to trochu shazuje). Celkově to na mě působilo dost lacině a nepochopil jsem moc ani, proč je to dějově zasazeno do 90. let, protože vyjma několika detailů typu že jedna postava umírá na AIDS nebo používá VHS kazety, to žádný větší význam pro děj nemá (a mohl by se tedy klidně odehrávat v současnosti), a působilo na to mě spíš dojmem, že se jen tvůrci chtěli svézt na současné retro vlně obliby devadesátek (pozoruhodně nevyužitý je zde například potenciál dobového soundtracku, pravděpodobně z úsporných důvodů). Celkově mě to dost zklamalo a podruhé bych se tomu raději vyhnul. (21.12.2022)

Po skvělých atmosférických seriálech v podobě Hauntingu a Půlnoční mši si zde Flanagan vybírá slabší chvilku. Otázka však je, nakolik je to zpracováním a nakolik je to skutečností, že mě úplně nechytly témata Půlnočního klubu. Obecně vzato je to poměrně hezky natočený seriál, postavy na kterých to má stát jsou relativně likable, i díky výrazné diverzitě mezi nimi si každý najde favorita. Příběhy které si vypráví, a které vyplňují většinu stopáže, jsou dobrým nápadem, a přestože trefně reflektují a rozvíjí postavy, ne všechny jsou dostatečně zajímavé. Některé jsou až moc roztahané, a sami o sobě na výplň hodinových dílů nestačí, což ostatně platí také o celém dění mimo tyto příběhy. Celý děj v hospici by si určitě zasloužil být svižnější. Ony mysteriózní prvky, které tak skvěle fungovaly v autorových předchozích počinech, zde nejsou dostatečně rozvinuté a bohužel ani zajímavé, což je pro mě kámen úrazu, protože mě tyto prvky baví většinou nejvíc. Dokonce ani atmosféra, která byla skvělá i v převážně konverzační Půlnoční mši, zde není tak chytlavá a působivá. Od určité doby se těším na každou věc ve které má Mike Flanagan prsty, a Půlnoční klub určitě nezmění můj pohled na jednoho z nejzajímavějších žánrových tvůrců. I přesto to víc jak na průměrné hodnocení není. (16.11.2022)

Brightcliffe je hospic, do ktorého chodia dožiť svoje posledné chvíle tínedžeri, ktorým kvôli chorobám nezostáva na tomto svete vela času. V noci sa tajne stretávajú a rozprávajú si desivé príbehy, vďaka ktorým sa medzi nimi formujú silné priatelstvá. Tiež sa dohodnú, že ten z nich, ktorý zomrie ako prvý, pošle ostatným správu zo záhrobia. - Na Flanagana hrozná slabota a je smutné, že už aj jeden z najnádejnejších hororových režisérov poslednej dekády spadol do žalostného bahna woke kultúry. Rozdiely v epizódach režírovaných ním a režírovaných inými režisérmi vrátane jeho dvorného kameramana Michaela Fimognariho sú až príliš zretelné a vo výsledku celý seriál vyzerá, že vlastne ani nemá žiadne posolstvo, keďže sa herci striedajú v rôznych charakteroch a ani jeden príbeh (s výnimkou Dustyho) nie je dotiahnutý do uspokojivého konca , poprípade sa preruší v polovici a o pár epizód pokračuje nezmyselne ďalej. Základ to nemá zlý, ale striedajú sa tu atmosférické päťhviezdičkové hororové sekvencie s poloamatérskymi až takmer divadelnými scénami plnými tupých dialógov, a to je niečo, čo pri seriáloch neznesiem. No a hrôzostrašne prehrávajúca Haeather Langenkamp ani nestojí za reč. Dúfam, že takto podobne nedopadne aj seriálová adaptácia môjho najoblúbenejšieho hororového literárneho diela The Fall of the House of Usher, ktorá má našťastie v obsadení Willu Fitzgerald, lebo v prípade The Midnight Club ma Flanagan strašne sklamal. (08.10.2022)