Povídky z kuchyně

Zkuste natáčet chlapa při jeho běžné činnosti v kuchyni, tzn. "jak nevaří!" a vznikne vám z toho takový "milý, pěkný...". Ale huš, nuda to byla, ani nic nepřipálil, předvídatelné až hrůza. Budete-li mít jednoho táhnoucího se podzimního dne při pokuřování dýmky pocit, že se vám v hlavě zrodil dobrý nápad a byl by z toho úžasný film, tak tuto myšlenku, prosím, obratem zaplašte. Z jednoho slušného nápadu se kvalitní film nerodí ani v případě, kdy hodnotitele na čsfd postihne davová psychóza a domnívají se, že ano. (12.09.2014)

Ze začátku mi to přišlo jako děsná nuda, ta skončila v okamžiku, kdy se Folke usídlil u Isaka v kuchyni, to jsem se několikrát i zasmála některým vtipným situacím, do kterých je dostalo jejich poněkud absurdní a nezúčastněné spolužití, které se pak pomalu, ale jistě měnilo na přátelství dvou osamělých lidí. Když to tak vezmu, tak má film všechny atributy osmdesátiprocentního filmu a já rozhodně nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, jen jsem asi čekala trochu víc. (21.10.2013)

Trochu silnější kafe. Absurdní situace (vědecké šmírování v kuchyních) je zde postavena na hlavu (šmírovaný šmíruje šmíráka...). Vůbec není znát, že se děj filmu odehrává v roce 1944 (pokud si tedy odmyslím ta starší auta). A jsou zde dvě krásné a vtipné scény: rádio v puse a místnost plná pepře.... :-) (07.04.2009)

Takový velmi sympatický film. Jako muž jsem se hodně smál a usmíval. Hrdinové tohoto filmu často komunikují beze slov, náznaky, drobnými gesty, celé je to však tak geniálně udělané, že je to naprosto srozumitelné (například situace, kdy dojde tabák). Mužský film. Lidský a originální (už jen představa, že by vám v kuchyni seděl někdo u stropu na vysoké židli a "vědecky" studoval vaše kuchyňské zvyklosti, má hodně do sebe). Už se těším, až pustím zbytku rodiny! ■ P.S. Obdivuji scénu, ve které jedna z postav bez komentáře a jakéhokoli dodatečného vysvětlování jen tak vezme koně a odtáhne karavan. Typicky mužské chování! (17.08.2011)

Film zajímavě ukazuje úskalí pozitivistického výzkumu, pokud se má aplikovat na lidi. Zkoumání člověka bez interakce, bez vzájemného ovlivňování, zkrátka není možné a pokoušet se o to je jen na úkor výsledků výzkumu. Člověk ve své povaze není rád laboratorní krysou, na které je prováděn experiment, proto začne kousat, utíkat a dělat naschvály, ale rozhodně se nechová přirozeně. Postupem času se naštěstí tyto metody překonaly a začaly se spíše praktikovat zúčastněná pozorování či etnografické výzkumy v rámci kvalitativních metod. Ale jako zachycení dobového uvažování o "vědeckosti sociologie" je to určitě velice přínosný a zajímavě zpracovaný snímek. (26.11.2011)