Él

Podívej se na ty lidi. Červi, co se plazí po zemi. Člověk má chuť je zašlápnout. – Co to říkáš? To je sobecké. – No a? To je podstata duše. Nevážím si lidí. Kdybych byl Bůh, nikdy bych jim neodpustil. Buñuel vystihl Franciscovu povahu tak věrně, až mě to děsí. Začalo to nevinně. Francisco, vážený distingovaný muž, je v nitru duše velký cholerik, který nikdy neměl ženu, neváží si lidí a zajímají ho jen vlastní zájmy. Navíc má problémy ohledně právního sporu, ve kterém ho nějací lidé chtějí připravit o velký majetek. Takových lidí je mezi námi spousta. No ale pak najde tu pravou, vášnivě se do ní zamiluje, vezme si ji a projeví se jako velmi žárlivý paranoik. Paranoia se s přibývajícím časem nezadržitelně prohlubuje a postupně přichází první záchvaty a jeho psychika se začíná postupně rozkládat do patosu šílenství. Postava Francisca je bravurně zahraná, práce s napětím a atmosférou Buñuelovi vždycky šla a kamera je jako vždy perfektní. Vidíš, že jsme tu sami. Nikdo by mi nezabránil, abych tě potrestal. Když tě chytím za krk… Strčím tě dolů. Nekřič! Spadneš na ulici a roztříštíš se o dlažbu! Glorio, vrať se! Neublížím ti. (03.01.2009)

Él je snímkem, který vás možná zhnusí více než kdejaká krvá vyvražďovačka. Je to příběh zabývající se postupnou degenarací psychiky člověka, který ukořistil ženu svých snů. Jeho problémem je však extrémní zahleděnost pouze na sebe, na svoje zájmy a do naprostého extrémů zabíhající ješitnost. Tyto vlastnosti, které ještě přiživuje, mu nakonec zatemní mozek úplně. Navíc ho podporují i jeho přátelé, které si nikdy nepustil natolik k tělu, aby ho dokázali prohlédnou. Možná to byl jenom můj pocit, ale velice mě zaujala propletenost této osoby s církví, možná, že to bylo zamýšleno jako jakási analogie a možná jen hledám něco i tam, kde nic takového není, jako náš "hrdina". On však svou lež a zatemněnost považoval za jedinou možnou pravdu a jinou nepřipustil (církev?, těžko říct). Možná je to mnohovýznamový film a každý ať si v něm najde to své. Když to shrnu, tak Él je velice zajímavým filmem zasluhujícím pozornost i přes některé pomalejší pasáže. (23.12.2008)

Buňuel je skvělý. Od začátku nenechá pochybovat o svém mistrovstí. Například už jen záběr, kdy se dva hlavní protagonisté poprvé spatří, je ukázka filmového mistrovstí. Kamera, coby oči halvního hrdiny, sleduje v kostele nejdříve nohy mladíků při obřadu, poté jakoby mimoděk přejde na nohy nezúčastněných ve druhé řadě. Tam opět bezmyšlenkovitě přejíždí po nohách sedících, až jedny zaujmou, následuje pohled na "majitelku" a vzplanutí. Geniální. Navíc si zde tvůrce pohrál a znázornil psychologický profil Franciska, coby paranoidního a žárlivého cholerika (avšak jinak skvělého katolíka). Franciso například rovná partnerčiny boty, pořádek mají přeci cholerici rádi. Po nervovém zhroucení pak běží na schodiště a buší tyčí do zábradlí. K dokonalosti mi chyběl pouze temnější závěr, jež by lépe zvýraznil zoufalou sitaci. (10.12.2008)

ocenenia : MFF Cannes 1953 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ Film o chorobnej žiarlivosti vedúcej k bláznovstvu.... čo však od Buňuela nebolo úplne korektné, že extrapoloval príbeh bláznivého jednotlivca a vytvoril z neho kritiku celej katolíckej výchovy, ktorá akoby bola tým semienkom, ktoré sa rozrástlo až do monštruóznych rozmerov blúzniaceho, paranoidného Francesca.... popri tom je jasné, že tento stav bol u neho skôr dôsledkom "túžby vlastniť" (čomu by nasvedčovala aj sprievodná "zápletka" ohľadne súdneho vymáhania zhabaných rodinných majetkov), silnej ješitnosti! a pocitu "nadradenosti" (ktorý sa asi najlepšie prejavil pri scéne na veži, kde ľudí prirovnával k "červom") .... príliš si zakladal na svojej vážnosti, dôstojnosti, až sa z toho pomiatol.... a že nakoniec urobil Buňuel ešte aj paralelu medzi sanatóriom a kláštorom, ako zariadeniami kde podobné "prípady" nájdu pokoj duše, tak to mi tiež moc nevoňalo :) .... je to "starej pardál" ten Buňuel :) vždy si rád "kusne" :)) Ale v zásade je film veľmi presný v zobrazení určitého typu ľudí, ktorí majú blízko ku všetkému čo zaváňa kadidlom a "božskou mocou" .... a záver? tak to bola presná vizualizácia paranoidných stavov, keď má človek pocit že sa mu všetci smejú, pocit že iba ON je stredobodom pozornosti davu, že je ohniskom v ktorom sa zbiehajú pohľady všetkých ľudí naokolo (viem o čom hovorím :).... naozaj majstrovský psychologický film (26.03.2010)

Příběh o sebestředném sobci, jehož ambice jsou vyšší, než kam je schopen dosáhnout. Vede soudní spor o svá práva, o nichž je přesvědčen jen on, ale u soudu stále prohrává, sahá po krásné ženě, jejíž krásu přes všechnu její snahu není schopen unést. Přes počáteční suverénnost se postupně propadá do psychické nevyrovnanosti a dál až k psychiatrickému rozkladu osobnosti. Jeho degradace je podána naprosto přesvědčivě, uvěřitelně, děsivě. (21.06.2009)