Nenasytný průliv

Jen tezko nachazim slova tesne po zhlednuti tohoto zapadleho klenotu. Mozna jedna z nejlepsich krimi ktere jsem kdy mel tu moznost videt. Tri hodiny po vsech strankach dokonale filmariny, az se mi z toho taji dech. Remeslnou cast snimku nelze nevychvalit do filmovych nebes - kamera (inovativni je prilis slabe slovo), hudba, scenar, rezije, herci ... to vse vzbuzuje velikou uctu. Samotny pribeh, styl jeho vypraveni a celkova atmosfera me pak uvedli do uplneho uzasu. Predstavte si psychologicke drama se socialnim apelem, milostnym prvkem a to vse ve forme detektivky pri niz sice od zacatku vite kdo a co, ale neprestavate byt fascinovani tim hlubokym vhledem do plynuti casu z pohledu pomijive lidske podstaty. Predstavte si policejni vyslech preruseny cajovym obradem, prostitutku schranujici nehet mileho, duchy posedle samany v severnim Honsu atd. Rad bych videl vice filmu od Tomu Uchidi. Opet skvele zhrnuti deje a komentar od Artrana. (26.08.2008)

Kiga kaikjó tematizuje zoufalý pokus muže utéci před vlastní minulostí a pátrání dvou detektivů, kteří v rozmezí deseti let řeší závažný zločin vraždy rodiny zastavárníka Sasady, do kterého se tento muž Inugai díky nesnadné sociální situaci těsně po válce zapletl. Druhá příběhová linie filmu se věnuje prostitutce Jae, která poháněna až fetišistickou vděčností k Inugaiovi propojí minulost s přítomností neuváženým činem. Atmosféra je často až přízračná (záběry v negativu, pohledy na rozbouřené moře, detaily obličejů) a v dlouhé tříhodinové době trvání filmu se motivy jednání postav propojují pomalu a ne zcela jednoznačně. "Pravdu" si tak divák spolu s detektivy rekonstruuje (byť je před nimi částečně o krok napřed), ale obvyklé zadostiučinění nad nově objevenou stopou je kvůli důrazu na psychologii postav, jejich intimní životy a citlivou kresbu společnosti poněkud podružné. Výsledkem je tak spíše chmurná meditace nad tajemným plynutím času a neúprosným osudem. Pozapomenutý film, který však precizní režií inovativně syntetizující Kurosawův a Tešigaharův styl vyprávění patří mezi to nejlepší, co bylo v japonské kinematografii vůbec natočeno. - - - [Vytvářím české titulky, 8.4.2012]. (20.07.2008)

Tři zloději utečou s lupem, jeden z nich zabije ostatní dva. Schová se u prostitutky, je hledán policií, až po deseti letech vyjdou najevo jeho motivace...Výborný, ale trochu dlouhý film... komentáře: https://martinteller.wordpress.com/2013/04/24/kiga-kaikyo-a-fugitive-from-the-past/ (31.08.2016)

Tento film jsem dostal od ledního medvěda nádavkem k Samurai Shamploo. Předlouho jsem se odhodlával si jej pustit, přece jen, tři hodiny čistého artu je jen pro silné povahy! (A člověk tak materialistický a nízký jako já na art moc netrpí.) Není tak úplně pravda, že by divák ve výsledku věděl úplně vše - tato nedořečenost potom zakládá odlišné možnosti interpretace. (Nejsem znalcem japonské kinematografie, ale nepodobá se tento princip nápadně jistému Kurosawowu snímku?) Otázka, na kolik je hlavní postava zodpovědna za své jednání a nakolik je vláčena osudem za pačesy, je pro mě dominantní. První polovina filmu mi plynula jen pomalu. A to přesto, že je v mnoha ohledech polovina první expresivnější - a jak naznačil Artran: záběry na moře, bouři, starou ženu z Hory strachu a živelnou prostitutku v sobě mají ohromnou sílu. Zato druhá polovina mě od začátku uhranula svou psychologickou vypjatostí. Nejsem zběhlý v této kinematografii a japonskou kulturu nijak zvláštť neznám, přesto si troufám tvrdit, že mi tento film nebyl nesrozumitlený, ač není triviální. Je to snad společnou řečí umění, která je univerzální? [Poslední otázka je klišé určené mým náctiletým intelektuálním obdivovatelkám ze zdejší databáze, v jejichž čele stojí sotva vyvinutá mladičká niethustra.] (16.07.2010)

Bohužel se k místním ódám nepřipojím. Ano, je to na Japonsko poměrně "normální" film a na dobu, ve které vznikl, určitě úctyhodný. Nicméně už jsem jich viděl dost a z Nenasytného průlivu odvařený nejsem (a ani teď nemá vliv to, že hodnotím dnes a ne před 50 lety, nějaká technická kvalita a takové drobnosti). Tři hodiny neutekly ani náhodou, bylo to (jak mívají zvykem) děsivě natahované, hlavně první půlka, zkrácení o 30-60 minut by jistě nebylo problémem a prospělo by. Samotné důkazní metody, ač můžeme oponovat, že šlo hlavně o psychický boj se svědomím jednotlivých postav a vůbec ne o fakta jako taková (což je hodně jednostranný pohled), byly velmi chatrné. Ať už to, co předváděla policie jako své vrcholné důkazy nebo čím oponovala druhá strana. Hloubka na přemýšlení tam je, ačkoliv jak jsem říkal je to příliš dlouhé, vydržet se to dalo a druhá půlka i bavila, ale znovu bych to tedy vidět nechtěl. (28.12.2013)