Komu patří město?

Zrovna dnes jsem shlédl dokument o demokracii ve Švýcarsku. Možná by právě to vyřešilo mnohé. Obyvatelé země helvétského kříže totiž když neví hlasují. Referenda tam probíhají několikrát do roka. Jak je vidno, neshodnou se nejen zástupci měst a států, ale občanské iniciativy nebo občané samotní. A pak něco tvořte. Je jasné, že všichni obyvatelé se prostě shodnout nemůžou. A developeři si zase mnou ruce. Ty totiž nezajímá příroda nebo obyvatelé, dokonce ani historie, jde jen o peníze a kšeft. A pak už je na lidech, aby uvažovali v komunálních volbách koho volí a neopakovali jako ovce pořád tytéž strany a lidi a aby vyjadřovali nesouhlas demonstracemi nebo peticemi. To je demokracie a představitelé měst jsou povinni to akceptovat. Že to bývá častokrát naopak je holt smutný fakt. Jenže když zasvěceně hovoří odborník o tom, že tohle městu prospěje a je to pro obyvatele dobré, jak rozlišit z pozice nezávislého pozorovatele, co je dobré a co ne? Takže dokumentární série je spíše zajímavá, ale nic extra k zamyšlení nepřinese. Obyčejný člověk s rozhodnutím zastupitelů může leda tak nesouhlasit a to je to jediné, co s tím zmůže a developerovy prachy budou vždy upřednostněny. (21.06.2023)

Potřebný seriál. Vyřešit situaci nemůže, ale stejně jako moje zkušenosti i on dokumentuje, jak to vypadá, když se lidé stanou otroky vlastních idejí, které sami zneflexibilní. Co jim dříve sloužilo, začne je náhle věznit. Mantra slova svoboda. Nejsilnější je v zemích bývalého východního bloku, ale rozhodně nejen tam. Navzdory svému původnímu významu se svobodou stává libovolná absence regulace, kterou jakýkoliv jedinec situačně poptává. Je to cokoliv, co se dá zneužít proti druhému, stav, který nejen, že svobodu nepřináší, ale naopak na ni útočí a všechny o ni připravuje – oběti i viníky. Turisté, kteří jsou v seriálu vyobrazeni, nejsou svobodní. Jsou to otroci trendů, obchodu a nicnedělání, se kterým si neví rady. Zahálka je nejen matkou všech hříchů, ale také velkých psychických problémů. Prázdnotu se tito lidé snaží přehlušit pasivním, konzumním příjmem čím dál tím většího množství předkládaných tlumičů. Stává se jimi cokoliv, na čem se dá vydělat. Jedinou podmínkou je dostatečná primitivnost předkládaných artefaktů, tak, aby jejich úroveň odpovídala mentálnímu nastavení dané cílové skupiny a nebyla za žádnou cenu aspirativní. Může to být cokoliv od béčkových hororů, porna, tetování, grilování přes hory alkoholu, drog a… cestování. Cestování už dávno není onou prospěšnou činností přinášející v předcházejících staletích svým nositelům pensum zkušeností a znalostí, které nebylo možné získat jina. Zkušeností, které obohocovaly život jedince tak, že na jejich základě zase on doživotně obohacoval své okolí. Cestování je dnes obchodní komoditou. A tak ho jako tepláky nebo džíny s dírami konzumují převážně ti nejnesamostatnější a nejovlivnitelnější – mladí a ti nejjednodušší z nás. Nejen turisté, ale i většina potulujících se příjemců evropských meziškolních programů, kteří se na univerzity, dávno vzdělání obsahující už výlučně v názvech a na diplomech, hlásí pouze proto, aby žili tímto bezprizorním způsobem života – nikoliv pro studium samotné – patří už dlouhodobě k tomu nejhoršímu, co se Evropou – a bohužel i Českou republikou – přelévá. Na nekontrolovanou primitivnost pasivních příjemců doplácejí všichni kromě některých podnikatelů a měst, jež z nedostatku dobrého hospodářství žijí z jejich zisků. A právě proto, pouze kvůli zbytnému obchodu, k regulaci nedochází. Kvůli rozhodným úředníkům na magistrátech a Potěmkinově charakteru soudobého práva se města stávají mrtvými zónami, obřími hospodami pro mentální dno ze všech možných světových oblastí. Radní, kteří se za mentální dno nepovažují, a mají o sobě naopak jen to nejlepší mínění, jsou přímou příčinou shodnou s konzumenty pasivní „zábavy“. Rozdíl mezi jedinci se stírá. Rádoby vzdělaná „elita“ s falešným přesvědčením osobní předurčenosti ke kompetenci přináší navzdory tomuto vlastnímu mínění o své výjimečnosti a nadřazenosti do měst jen to nejhorší. Jako by sama byla ovlivnitelnými ožraly v nočních ulicích. První se stávají posledními a civilizace se pomalu, ale velmi jistě rozpadá. (10.06.2023)

Tak nějak z pár dílů nevím co si z toho má divák vzít a chybí jakási ucelenější myšlenka, je to takové nedodělané. Ale vyobrazené problémy jsou ve všech hlavních městech všech zúčastněných zemí. (17.06.2023)