Obsahy(1)
Rok 2056. Kontrola nad zdevastovanou Zemí je rozdělena mezi sedm vládních korporací. Dochází kyslík a lidstvo je nuceno hledat nové cesty přežití. Možné řešení slibuje vesmírná základna Rubikon, kde pod vedením genetika Dimitriho vzniká na vnějším prostředí nezávislý ekosystém. Na inspekci projektu přijíždí vojačka Hanna a vědec Gavin. Ve chvíli, kdy se trojice na orbitě setkává, ještě netuší, že se možná brzy stanou jedinými přeživšími lidmi v celém vesmíru… Celovečerní debut režisérky Magdaleny Lauritschové je v kontextu evropské kinematografie ojedinělým úkazem. Čistokrevné sci-fi, které se však nevyhýbá zásadním otázkám. Musí jednotlivec nést zodpovědnost za celé lidstvo, a pokud ano, má k tomu být nucen? (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
[KVIFF 2022] Je milé vidět takovýto počin v takové produkci. I s dobrým obsazením. Problém je ale forma. Člověk se nemusí jen tak nechat zlákat efekty a výkony, když příběh nedává smysl. I když svět okolo vypadá zajímavě, tak tvůrci si nedávají sebemenší snahu ho vysvětlit a ve finální fázi mění postavy názory a postoje jako ponožky. Těžký film, který se zabil sám přeskakováním sem a zpátky až z toho byl necharakterní paskvil. A to je velká škoda. ()
Největší karlovarské utrpení za několik posledních let. Údajně čistokrevná sci-fi, což v praxi znamená přehlídku největších žánrových klišé a nelogičností dotažených ad absurdum. Tohle rakouské scífko přišlo tak o 40 později, než mělo – kdyby se bývalo svezlo na vlně popularity Hvězdných válek, mohlo dobýt Evropu 80. let. Jenže takhle se jedná o několikátý odvar Života či Pasažérů, což už samy o sobě byly trochu přelouhované sci-fi odvary. Debutující režisérka Magdalena Lauritsch využila okoukané papundeklové kulisy v startrekovském stylu, do nichž hodila pár idiotských postav (včetně týpka, jemuž nelze říkat jinak než „lumík“) a nechala je na vesmírné stanici věšet šňůry s prádlem. Pokud se chcete ptát na otázky typu „Co pro vás některý CEO kdy udělal?“ a u toho se tvářit filosoficky moudře, pokazte si večer jako já a na tuhle slátaninu se podívejte. ()
Ach jo, takhle to dopadne, když sci-fi napíšou dvě zelené ekoložky, které by nejraději udělaly z hlavní hrdinky lesbu, ale kvůli tomu konci nemůžou, bo děti lesby samy nezplodí. Ona teda i ta hlavní hrdinka vypadá jak babochlap. Film je delší asi tak o hodinu, než by měl být, ta jednoduchá historka jej prostě neutáhne. Spousta hluchých míst. Ano, oceňuji, že na něco takového se Rakušáci vzmohli, o podobném filmu si česká kinematografie současnosti může jen nechat zdát, ale k čemu je to platné, když je to o tom, že si znečišťujeme ovzduší, korporáty jsou svině vychcané a nejlepší je žít s řasami. Ale potěšilo mě, že ten Bulhar (alespoň on a jeho syn mají bulharská jména) byl pravoslavný a měl pravoslavný kříž, ačkoliv autorky nechaly Dimitriho, aby po smrti syna Bohu přestal věřit a kříž moderně liberálně odvrhl, což mne zase nepotěšilo. Možná bych dal víc za vizuál, ale co po filmu, který se mi hned vykouří z hlavy a za týden si sotva budu pamatovat, co a jestli vůbec mi chtěl říct. Jo, a abych nezapomněl, co měli v plánu vlastně s tím děckem, kdyby nedošlo k tomu, k čemu na konci došlo? Nějaký incest a sourozenci, nebo tak něco? ()
Po formální stránce bych neměl moc výhrad. Kvalitní vizuál i ozvučení a že mám rád sci-fi béčka, tak mi vůbec nevadí úsporné kulisy. Ale po stránce scénáře to nedává divákovi absolutně žádný důvod, proč by měl vzít Rubikon na milost. Nemá to vůbec žádný drajv. Není tam žádné tajemno, žádné napětí a ještě k tomu jsou ústřední postavy krajně nesympatické a pro mě osobně i co do motivací nečitelné. Nevyvolalo to ve mně vůbec nic, žádné emoce. Na George Blagdena (Athelstan z Vikings) jsem se docela těšil, ale ten tady nemá v podstatě pořádně co hrát. ()
Sci-Fi z vesmíru, to je moje. Filmy tohto typu vyložene vyhľadávam a musím povedať že tento rakúsky film má niečo do seba, avšak nie je dotiahnutý k dokonalosti. Azda to najhoršie bolo, keď sa 80% posádky zrazu vyparilo a to nielen z vesmíru ale z celého filmu. Škoda slabého soundtracku i keď jedna pesnička pri tanci našej ožratej posádky, to stálo za to. To je môj štýl hudby. Záver taktiež strháva body, a rozhodne konce tohto typu nemám v obľube. Čakáte niečo prevratné a ono je to slabý happyend. (19.8.2022) ()
Galerie (28)
Photo © Filmladen
Reklama