Obsah
-
Bulharský baladický film ze sedmnáctého století vypráví příběh pastýře stáda koz Karaivana. Žil poklidným životem se svou mladou ženou a dcerkou do té doby, kdy do jeho domu vnikla skupina tureckých příslušníků vládnoucí kasty, ženu znásilnili a usmrtili. Karaivn odešel s malou Marií do hor připravovat pomstu. Děvčátko vychoval jako chlapce a v dospělém věku dceru nutil mstít matčinu pohanu a vraždu. Film byl uveden na XVIII. MFF v Karlových Varech 1972, kde získal Zvláštní cenu poroty. (oficiální text distributora)
Bulharský baladický film ze sedmnáctého století vypráví příběh pastýře stáda koz Karaivana. Žil poklidným životem se svou mladou ženou a dcerkou do té doby, kdy do jeho domu vnikla skupina tureckých příslušníků vládnoucí kasty, ženu znásilnili a usmrtili. Karaivn odešel s malou Marií do hor připravovat pomstu. Děvčátko vychoval jako chlapce a v dospělém věku dceru nutil mstít matčinu pohanu a vraždu. Film byl uveden na XVIII. MFF v Karlových Varech 1972, kde získal Zvláštní cenu poroty. Komentáře uživatelů k filmu (21)
-
Kulmon
Zajímavost: Ve filmu zazní první věta až po 16 minutách.(12.5.2012)
-
CheGuevara
Metodi Adonov vsadil u svého nejslavnějšího snímku zejména na krutou syrovost, čímž si u mě v podstatě podkopnul nohy. Ač film se tváří jako syrový ultra realismus, ve mě vyvolával spíše pocity nedodělanosti.(1.10.2007)
-
maxi6
.......Je málo bulharských filmů, jejichž forma, tvar, pojetí a krása ve vás nechá na dlouhá léta pocit něčeho silného, citového. Balada o lásce a mstě ze 17. století Kozí roh určitě patří k těm vyvoleným...........(16.11.2004)
-
O*R*I*N
Aktu vendety zasvětil pastýř Karaivan velkou část svého života a v podstatě celý dosavadní vlastní dcery Marie, před jejímiž zraky znásilnili a zavraždili pastýřovu ženu (dívčinu matku) turečtí nájezdníci. Skrze postavu Marie je Karaivanem celá pomsta prováděna, jakékoli dívčiny reakce, v nichž projevuje odpor vůči otci, jsou hned v zárodku prudce potlačeny. Mariina přirozená sexuální identita postupně vyplouvá na povrch, tragický konec se zdá být nevyhnutelný. [==] Metodi Andonov se během své kariéry věnoval spíše divadelní činnosti, Kozí roh byl jeho teprve třetím celovečerním filmem, z celkových čtyř. Baladicky a expresivně laděný příběh sází především na obrazové vyprávění, dialogové pasáže jsou maximálně možně upozaděny.(1.1.2008)
-
Divočák
Pozor, komentář s vysokým obsahem spoilerů! Byť je Kozí roh považován za nejlepší bulharský film všech dob, rozhodně se nejedná o nějaký převratný či originální snímek. Spíše jde o řemeslně dobře převyprávěný historický příběh, vsázející na syrovou dobovou atmosféru a bezprostřední kontakt s životem lidí uprostřed divoké bulharské přírody. Děj, odehrávající se někdy v 17. století během bulharské okupace Osmanskými Turky, si v ničem nezadá s klasickými antickými tragédiemi. Pastýř koz Karaivan žije se svou ženou a dcerou v bulharských horách. Když se ale jednoho dne vydá jako obvykle s kozami na pastvu, vloupá se do jeho domu skupina Turků a před očima jeho dcery Marie znásilní a zabije jeho ženu. Karaivan je touto událostí natolik zasažen, že i s tělem zavražděné manželky zapálí svůj dům a v náručí odnese omámenou dceru do horské chaty. Protože nechce, aby se podobná situace ještě někdy opakovala, vychovává Marii jako chlapce, učí ji zacházet se zbraněmi a snaží se v ní potlačit jakékoliv emoce nebo projevy ženskosti. Když už je Marie dostatečně stará,vydává se společně se svým otcem pomstít vrahům své matky. Jako vražednou zbraň a zároveň krvavou navštívenku přitom používají kozí roh. I když se ale otec snaží v Marii všemožně potláčet její ženskost, nedokáže jí zabránit, aby se zamilovala do zdejšího mládence. Ten při hrátkách v potoku objeví její skutečnou ženskou totožnost a společně s tím jakoby v ní probudil i její pravou dívčí identitu. Prožívají spolu milostný románek, Marie se v jeho přítomnosti odhodlá nosit ženské šaty a chodit do společnosti, a postupně si také uvědomuje špatnost vraždění, ke kterému ji otec neustále tlačí. Aby uspokojila požadavky svého otce, donutí se i přes svůj odpor k další vraždě. Ani ta ji ale nochrání před otcovým hněvem. Když se ten totiž dozvěděl o jejím poměru, zavraždil jejího milého a u jeho těla jí nechal známý vzkaz - kozí roh. Zoufalá dívka propadne šílenství z žalu, zapálí dům a pokusí se ukončit svůj život v plamenech. Jejímu otci se ji sice podaří z hořících trosek vynést, ale její život už zachránit nedokáže. Film končí vpodstatě stejně jako začal - otec nese v náručí svou dceru, ale milosrdný spánek tentokrát nahradila studená smrt. Režisér Metodi Andonov se nesnažil ze svého filmu udělat nějakou artovou záležitost, ale naopak se ho pokusil natočit co nejpřístupnější divákům. I když děj samotný je vpodstatě velmi jednoduchý, nespokojil se Andonov pouze se statickou kamerou a klasickým stvárněním, ale vše je naopak co nejdynamičtější. Kamera prolétává společně s hridiny jedoucími na koních lesem a její časté umístnění "ve středu dění" (v jedné scéně se například ocitne uprostřed plamenů) vtrhává diváka přímo mezi hrdiny na filmové plátno. Zjevná je také režisérova snaha vyvarovat se za každou cenu dialogům a jakýmkoliv verbálním projevům všech herců. Příkladem za všechny může být scéna, kdy chlapec přijíždí Karaivanovi sdělit neštěstí, které se stalo jeho ženě, ale namísto přímého dialogu sledujeme pouze chlapce vcházet do Karaivanovy chaty, kde už za režiséra dokresluje děj divákova fantazie.(29.9.2007)
-
tahit
Bizarní příběh a jeho umělecké ambice dýchají tak trochu vzdálenou atmosférou podobných filmů Františka Vláčila staršího. Ale pozor, nejde o žádnou filmovou mutaci Vláčila. Černobílá vizuální stránka filmu je brilantní, která umně kouzlí drsný kraj, kde se v těch dobách nežilo snadno. Herecké obsazení je také dobré. Žel právě ta pomsta, která rámovala celý film, je v jistých momentech poněkud bez hlubšího rozměru a smrskne se víceméně jen na pár dobře mířených ran. Je třeba poctivě přiznat, že to bylo pro mne trochu zklamáním. Ale budiž, na druhou stranu má dílo nezpochybnitelné filmové kvality, pro které stojí film určitě za to vidět.(3.6.2011)
-
Véča
Bulharská poetická balada o pastýři, který po zavraždění svojí ženy vychovával dceru jako muže. Snaha převychovat dceru v muže, ale nemůže mít úspěch, aneb, jak praví stará pravda, příroda si cestu vždycky najde. Film vsází na minimum dialogů a absenci hudby, což v kominaci s černobílým obrazem dává filmu, což dodává celému snímku po obrazové stránce syrově naturalistické vzezření. Otázkou zůstává, jak mohla dívka nevědět takovou dobu, že není muž. Pokud ale ponechám toto hledisko stranou, je dívčino zjišťování vlastní identity docela zajímavě vykresleno. Měl jsem problém překousnout panovačné chování dívčina otce, přeci jen rodiče vlastním dětem neničí život tak jako on v závěru té svojí. Do jisté míry mi také vadily některé detaily, např. podřezávání kozy X dívka ječela.(17.1.2008)
-
pm
Balada o muži, který život zasvětil pomstě, se v Bulharsku těší léta vysoké oblibě i kultovnímu postavení, poetikou a atmosférou je srovnávána s Vláčilovou Marketou Lazarovou. Přes vynalézavé narativní postupy, výtečnou kameru , působivý příběh a celkovou zajímavost, je to v jednotlivostech podle mého vztah otce k dceři, co ruší celkovou vyváženost díla: nepochopím například, jak muž ve své naivitě mohl celá léta předpokládat, že dívka si v dospělosti neuvědomí svou ženskou identitu. 90%(31.12.2007)
-
Flego
Napriek všetkým kladom tejto drámy zo 17. storočia ako je atmosféra a realizmus, film má po réžijnej stránke zopár chýb krásy. Zaujimavosťou je, že herečka Katya Paskaleva hrala na začiatku matku a neskôr po rokoch svoju dcéru Mariu.(13.8.2010)
-
Bast
Velmi zvláštní a dobrý film, ale vadilo mi tam hodně věcí. Např. se mi nelíbilo jak malá Marie "pofňukávala" jako by jí vzali bonbón, když před jejíma očima znásilňovali a vraždili její matku. Obzvlášť směšné mi to přišlo, když té "velké" Marii otec podřízl kozu a ona řvala na celé kolo jako by jí vyvraždili celou rodinu. No tak nevím no...spousta věcí mi tam vadila, tohle byl jen příklad.(30.9.2007)
-
lena60
Po zkušenostech s Markétou Lazarovou (asi třikrát jsem nebyla schopná film dokoukat) jsem měla z Kozího rohu trochu obavy. Zbytečné. Asi nejsilnější zážitek z letošní přehlídky bulharského filmu ve Vsetíně.(12.6.2011)
-
Rocky62
Moc se mi do Kozího rohu nechtělo, protože bulharská kinematografie mě popravdě řečeno vůbec nezajímá. Tenhle film mě ale docela překvapil. Nejsilnější zbraně jsou bezpochyby naturalistická krutost a syrovost, ze které jde místy až mráz po zádech. Jsou to sice účinné zbraně, ale zhruba v půlce se nějak začala zhoršovat kadence, což zapříčinilo, že jsem se sem tam musel podívat na hodinky. Tu lehkou nudu bych ještě možná přehlédl, ale rozhodně nemohu tolerovat ten věčný, nesmírně iritující řev a smích hlavní představitelky. Možná je na vině můj vkus nebo zub času už docela zapracoval. 70%(26.8.2011)
-
dzej dzej
Drama z bulharského venkova osmnáctého století. „Klasická“ výstavba filmu o pomstě – v expozici je znásilněna a zabita matka hrdinky, dívka je poté otcem zbavena své ženské identity a společně s ním se vydává na cestu pomsty. Kozí roh (vražedný nástroj a zároveň „navštívenka“ na místě činu) se stává symbolem nového života bezvýhradně spjatého s pomstou. V závěru filmu zřetelně vystupuje milostný motiv, vracející hrdince její ženskost a odvádějící ji od cesty zloby (mezi jasný kontrast otec+dcera versus turečtí vrazi vstupuje pastevec, ztělesnění klidu a míru, který se dostává mezi otce a dceru). Otec však ve svatební den zabijí milence a dcera volí smrt v plamenech. Závěrečná scéna kopíruje scénu z úvodu filmu – otec nese svou dceru a klesá s ní unaven na vrcholu hory. Kruh násilí, které plodí zase jen násilí se uzavírá(15.11.2005)
-
gogo76
Prvý krát som sa stretol s bulharským filmom a musím vyjadriť spokojnosť. Režisér natočil čiernobiely film, ale hlavne dosť realistický a drsný pohľad na život obyčajných ľudí v 17. storočí. Zaujal ma úvod, ktorý režisér vyrozprával v štýle S. Leoneho - čiže bez slov. Bez slov, ale s o to väčším zanietením natočil na vtedajšiu dobu dosť drsnú scénu znásilnenia. Cesta za pomstou vyplňuje zvyšok filmu, v ktorom som tiché a pekne nasnímané pasáže, plné krásnych exteriérov dosť obdivoval. Pripomínali mi Slovensko. Privítal by som viac dialógov medzi otcom a dcérou, inak spokojnosť. 80%.(22.2.2011)
-
senor
Na to že je to v Bulharsku asi nejoblíbenější film mi to přišlo celkem slabé. Prostě normálně zfilmovaná historická balada.(16.1.2006)
-
mohamedsfinger
S bulharskou kinematografií se příliš často nesetkáváme a tak byl tento snímek zajímavou exkurzí na jihovýchod evropy. A nebyla zbytečná a nudná. Dost realistické pojetí přispívá k tomu, že celý film ubíhá ve slušném tempu i přes minimum dialogů. Herecky byl film zvládnutý velmi slušně až na dítě v úvodu, jež mi přišlo nevěrohodné a až nepříjemně otravné. A občas mi přišla špatná i kvalita zvuku. Srovnání s Markétou Lazarovou bych se ale vyhnul, protože ta je opravdu někde jinde, i když je dost možné. že se u Vláčila režisér inspiroval.(23.7.2010)
-
farmnf
Absolutní špička bulharské kinematografie. Kdosi to srovnal s Vláčilovou Markétou Lazarovou. Srovnání sedí. Baladu v tom příliš nevidím, spíše skvělý příběh, citlivě a srozumitelně natočený. Ve filmu se téměř nemluví, není to třeba. Pokud se to někomu zdá nedodělané, ať si to pustí znovu, je to dodělané až až. Viděl jsem to naposledy před 34 lety a minimálně 5 scén jsem si vybavil se všemi detaily, to je dobrý odznak pro Andonova ( z amerických píčovin si nepamatuju nic po proběhnutí závěrečných titulků.).(20.4.2010)
-
Candida
Drsné, ale asi to tak tehdy chodilo... :-((23.1.2009)
-
Oogi
Syrový film s podivným poetickým závěrem.(18.10.2011)
-
quixote
Tak trochu zjevení, srovnání s Marketou Lazarovou docela sedí. Syrová, a přitom nesmírně krásná balada. Zní to jako děsné klišé, ale působí jako vyřezaná z jednoho kusu dřeva.(27.6.2011)
