Hitokiri

Jeden nejmenovaný pán v jedné nejmenované studii prohlásil: "..Dekadence chudiny spočívá v její totální neschopnosti snesitelně vládnout sobě samé...". Shintaro Katsu hraje postavu, která je hořkým zosobněním tohoto tvrzení a jako obvykle mu to jde dobře. Ještě více však exceluje Nakadai, jehož "loutkář" je herecký koncert neskutečného formátu, a to i v rámci jím samým vysoko nastavených měřítek. Vynikající, poměrně netypický Gosha, silné **** (16.10.2008)

Bohužel jednou to přijít muselo. Toto je poprvé, co mě Gosha zklamal. Příběh je příšerně ale příšerně pomalý a roztahaný a až na několik zajímavých scén není nijak působivý. Chyběla tomu správná atmosféra. Rozžhavené ulice letního Kjota a zpocení Japonci to prostě nebylo ono. To by se možná hodilo k dramatu o japonských prostitutkách, ale k temná samurajská řežba spíš vynikne v dešti nebo na sněhu :-)) Barvy mi přišly taky takový nevýrazný. Možná, že by se film víc vyjímal černobíle. Katsu zahrál dobře, Nakadai taky, ale byl příliš upozaděn. (27.01.2011)

Nemůžu si pomoct, lehké přehrávání beru v Japonských filmech jako samozřejmost, ale tady ho bylo na můj vkus až moc... Stejně jako tu bylo moc krve, která stříkala v mohutných proudech takřka jako z hasičské hadice na krajském kole soutěže požárních družstev, navíc s jasně červenou barvou, kterou by nedokázalo docílit ani chemické družstvo z Rumunské velkovýrobny kečupů... Tím se dostávám k jedné věci - k barevnému obrazu, ten je totiž moc běžný a nezajímavý, tedy alespoň s ohledem na Gošovu černobílou tvorbu se mi tak jeví. Je celkem příjemné, že hlavní postava je v podstatě nebetyčné hovado, navíc klasicky žádná postava nestojí v kolonce hodný/zlý (ale někdo je možná trošku ošklivý). Přesto pořád zůstává Hitokiri povedenou samurajádou, s neblbým příběhem. " Stačí, když řekneš tenchu! " (31.03.2013)

Perfektní záležitost, výborný děj a scénář, postavy a naprosto excelující Katsu. Ten zde ztvárňuje netradiční roli "burana", který se umí jen ohánět mečem a kosit na kusy kohokoliv na příkaz svého "pána" (Nakadai). Jak to ale bývá, pes se později vymkne kontrole a utrhne ze řetězu. Katsu za to padne až na nejhlubší dno nejen materiální, ale zejména psychické a duchovní (úžasný herecký výkon!!) ... Závěr fimu jsem rozhodně nečekal v takové podobě, o to větší to pro mne byla pecka ... Film není nacpaný tradičními "katana-rubárnami", ale pokud k nim dojde, jedná se o excelentní choreografickou práci plnou syrového násilí, zvířecí zběsilosti, až neuvěřitelnými stříkanci krve a nějakými těmi gore-efekty, které jsou excelentně na svoji dobu provedeny ... Faktem ale zůstává, že o souboje zde skutečně nejde ... (05.04.2010)

Tohle nebylo vůbec špatné.. Sice nejsem obecně, v rámci samurajských filmů, fanda takových těch svérázně, buransko-humpolácky uřvaných charakterů, ale tady tenhle prvek krásně kontrastuje se syrovostí příběhu, který je tak skličující, že bylo potřeba občas brnknout i na úsměvnější strunu aby to celé nebylo příliš těžkopádné... Za pozornost určitě stojí fakt, že Yukio Mishima zde zase ve své narcisistní fetišizaci smrti, ukazuje svaly a trénuje nanečisto (už podruhé na filmovém páse) svou vlastní smrt. (29.09.2019)