Bunuel tento film zmiňuje ve svých pamětech "Do posledního dechu". "Zbožňoval jsem Portrét Jenny s Jennifer Jonesovou, neznámé, ale tajemné a poetické dílo...". Jelikož Bunuel je můj filmový "guru", musel jsem ten film vidět. A doopravdy, ten film je podivuhodný, a je skoro zázrak, že mohl v klasickém hollywoodském systému vzniknout takto nehollywoodský film, který je jak sen.(14.2.2010)