Učená pře aneb Můj pohlavní život

kecy, kecy, kecy o vztazích, intoši, kecy, kecy, pseudoitoši, kecy, kecy, nahá prdel, kecy, kecy o vztazích, nevěra, kecy, kecy, kozy, láska, kecy, kecy, intoši, kecy, kecy, kecy o vztazích, intoši, kecy, kecy, pseudoitoši, kecy, kecy, nahá prdel, kecy, kecy o vztazích, nevěra, kecy, kecy, kozy, láska, kecy, kecy, kecy .... (14.08.2007)

Pre všetkých, ktorým snáď vadí, že na vzťahovú drámu je to snáď príliš uťahané a zdĺhavé, je potreba pripomenúť, že tu ide o UČENÚ ROZPRAVU. A tá býva málokedy zábavná, krátka alebo uzavretá. Naproti tomu, ak prijmete jej zákony za svoje, môže vás naplno pohltiť, rovnako ako rozosmiať alebo zahlušiť. Francúzske vzťahové filmy vždy radšej iba na vlastné riziko ! - a hlavne keď sa tvária artovejšie... (29.05.2009)

Velice, velice, velice (3 hodiny!!!) vtipné. A taky tam byl Kierkegaard a Hegel a Heidegger, i když se tam jen tak mihli a s nikým nesouložili (škoda). A ty vzpomínkové scény: Lesní jahody a Podzimní sonáta (haha). A ještě Ventura Pons (zkratkovité komentáře dějových kudrlinek). K vytržení mě uvádějí ti, kteří to vzali vážně a v hrdinech se dokonce zhlédli (to musí být u vás doma fakt dost husté...). Jinak: celý film byl o tom, jak jeden intelektuál mluví o tom, že by si chtěl pořádně zaš*kat, ale nemůže, protože potřebuje napsat knihu, a jiný si skřípne ruku do dveří, po-té, co zabije svoji opici (skutečnou, ne alkoholové reziduum). Suma: "American Pie" pro hysterické intelektuály a duševní exhibicionisty. Jdu si přivřít ruku do dveří... (16.02.2009)

Jak mne Arnaud Desplechin přesvědčil o tom, že to skutečně nemyslí vážně, a začala zábava: Pravda, už na začátku mě zarazil nástup hodný Chabrolových filmů, včetně originální hudby (velmi podobné té od Maurice Chabrola), a překvapilo několik scén, které jakoby odkazovaly k Bergmanovi, pak mi to zase připomínalo Venturu Ponse. To mne poprvé napadlo, že jde o šprým, pak se ovšem děj proměnil v šlichtu absurdních dialogů, které nedávaly smysl intelektuálně, psychologicky ani samy o sobě a které mi přičinlivě lezly na mozek a na nervy. Teprve v polovině filmu mne až godardovská gradující absurdita a vytrvalá nesmyslnost replik přiměla s konečnou platností k názoru, že se na film dívám úplně špatně. Jsem to ale jouda:) je to šprým! Ještě teď se stydím za to, že jsem si mohla na chvíli myslet, že to myslel vážně a natočil špatně. (16.02.2009)

Nápaditej kaleidoskop vztahů, plnej pozoruhodných, zajímavých a uvěřitelných postav a charakterů, lidí, kteří nejsou filmoví, ale opravdoví, měl jsem pocit, že jsou jako já a lidi kolem mě. Málokterej film tohle dokáže tak dobře. Ani chvíli jsem se s těmahle hrdinama nenudil, rád jsem se nechal překvapovat nejrůznějšíma zákrutama v jejich vzájemně propletených životech a líbilo se mi poslouchat jejich úvahy o lásce, zklamání, sebevědomí, vztazích... A chápal jsem je, cítil jsem s nima, zamiloval jsem si je. Moc příjemnej film. (09.02.2007)