Nauka o snech

Sny nemívám příliš často, když už, tak si zaslouží spíš označení noční můry. Nemám rád přílišnou infantilnost na úkor logiky. Jsem spíše skeptik a rozhodně realista, Nauka o snech se mi přesto líbila. Líbila se mi hodně a zcela jsem chápal hlavního hrdinu, stejně tak smyšlený svět ve kterém se pohybuje, do kterého uniká. Prvotní skepse mi dlouho nevydržela, brzy jsem filmu sice ne zcela, ale z větší části podlehl. Nevím, čím to přesně bylo, nedokážu to popsat, možná došlo v mém mozku k nějaké složité chemické reakci, jak jsou zde ostatně popisovány sny. Možná se Nauka svým pojetím přesně trefila do mé aktuální nálady, možná jsem příliš dlouho neviděl žádný podobně optimistický a možná, možná si jenom nechci přiznat, že kdesi v nitru tím snílkem skutečně jsem. Bernalův Stéphane je však příliš komplikovanou postavou, než aby byl zredukován na pouhého snílka. Klíčem k jeho mnohovrstevnaté osobnosti jsou právě bizarní sny. Není mi jasné, jestli jejich laciná „papundeklovost“ měla symbolizovat neuchopitelnost cizích snů nebo prostě jenom nedostatek peněz, pojetí to každopádně bylo originální a v dnešní době špičkových digitálních triků jistě i velmi odvážné. Fantaskní poetika snových sekvencí v mnohem připomíná staré filmy, ať už od Meliése nebo Zemana, jakoby šlo o mnoho krátkých filmů uvnitř filmu. Jsou zdařile natočené a mnohem živější než reálné pasáže, v nichž kamera povětšinou jenom znaveně zaznamenává dění na plátně. A kameru (z čeho jiného než z papíru) můžeme vidět také v Stéphanově „hlavě“ vystlané prázdnými pláty na vejce. Pouze zde má situaci zcela pod svou kontrolou, sám dle libosti upravuje pomyslný scénář, jenom přitom zapomíná na realitu, která se při každém dalším probuzení stává krutější. Scénář samotného filmu rafinovaně maskuje svou neexistenci, jsou to spíše jenom divákovu fantazii podněcující videoklipy neusilující za každou cenu o vyvolání silných emocí. Těžko odhadnout, nakolik vycházel Gondry z vlastního života, dá se však říct, že Nauku natočil výhradně pro lidi podobně „postižené“ jako hlavní hrdina. Je snadné ten film milovat, je stejně snadné jej nenávidět, ačkoliv mě na mnoha místech neskutečně iritoval, jsem neskonale rád, že vzniknul a že byl natočen právě tak, jak byl natočen. Sami doufám uznáte, že podobně osobní záležitosti, ať jakkoliv nezdařené po vypravěčské stránce, nemohu dát slabší hodnocení. 80% Zajímavé komentáře: Renton, lumiros, wuxia, senor, Geoffrey, CamperCz (04.04.2007)

Chvílemi utahané, chvílemi vizualně přitažlivé, chvílemi úsměvné i zábavné, chvílemi smutné, převážně snové, povětšinou však nedotažené, stejně jako skutečný sen. Na tento kousek jsem se kvůli Gondrymu těšila hodně a přestože nebyl špatný a vyloženě nezklamal, mám od něj Block party, Věčný svit, Slez ze stromu i Prosíme přetočte přece jen mnohem raději. Možná ho docením časem, ale v tuhle chvíli nemám takovou chuť ho vidět znovu, jakou jsem měla a stále mívám u všeho zmíněného. (26.04.2011)

Tam kde byl Věčný svit triviálně prvoplánový, je Nauka o snech triviálně divná. Ale krásně divná. Polosnový příběh o pošahaném chlapci a pošahané dívce, jejichž duše do sebe zapadají jako skládanky (bohužel zásadně ne ve stavu bdělém), pojal Gondry hodně excentricky a z mého pohledu zasáhl jen těsně vedle středu. Kolážové běsnění je vtipné, postavy jsou mi bez výjimky blízké a příběh se mě příjemně dotkl (ačkoli mě v žádném případě nedostal do kolen). Nauka o snech je velice příjemný film, kde veškerá odstředivost nekončí tranými podivnostmi, ale sympatickou pošukaností. Dokázal jsem se s ní sžít a tím pádem mě Gondryho film oslovil. (12.09.2008)

9 / 10 Prehrabávajúc sa tou kopou emócií a dojmov, ktoré sa mi po vzhliadnutí Gondryho filmovej meditácie nad všetkým a ničím usadili v hlave ako zlaté mince na dne studne, premýšľam, či je vôbec možné toto nevšedné dielko pojať inak ako pocitovo a výsostne subjektívne. Má vôbec zmysel sa pokúšať o akési grafomanské rozjímanie nad jeho významom, alebo to mám radšej zapichnúť hneď tu a teraz, zamávať bielou vlajkou a priznať si recenzentskú porážku? Aby sme sa rozumeli, o La science des rêves, ako znie ľubozvučný francúzsky názov, sa dajú písať dlhočizné state, ba i celé knihy, v ktorých by vyštudovaný teoretici, vysedávajúc v pološere malomešiackych kaviarničiek, dookola rozpitvávali jednotlivé filmové i nefilmové prvky ich nového "objektu skúmania" (a že ich je!), ale nebolo by to na nič dobré. Veď aký by už malo zmysel čítať si nejaké z prsta vycucané závery, keď stačí načrieť do tohto vriaceho kotla plného originálnych, i keď občas samoúčelných, vizuálnych a dejových nápadov a vychutnať si jeho obsah až do dna. Ak sa teraz pýtate, čo vás to vlastne čaká, vedzte, že Gondry vám priamo pred vašimi neveriacimi očami vyskloňuje slovo sen vo všetkých časoch a pádoch a so všetkým, čo k tomu patrí - od čisto pudovej túžby po pohlavnom zblížení so šarmantnou kolegyňou cez trápne bľabotanie v troch cudzích jazykoch až po oslobodzujúcu cestu na ošumelom poníkovi - a je len a len na vás, či pristúpite na jeho pravidlá a necháte sa unášať mohutným prílivom autorovej kreativity a detsky úprimnej hravosti, alebo sa zatnete a nepovolíte. Iná cesta, bohužiaľ, neexistuje. Anarchy in celophane! PS: Ak existuje komentár, ktorý ani zďaleka nevystihuje môj presný, tentoraz dokonale zmätený názor o filme, tak ste ho práve dočítali. (01.06.2007)

Vynikající po režijní stránce, výborné herecky a i atmosféra je navozena dokonale. Přesto k naprosté dokonalosti tomu pořádný kus schází... Ač se Gondrymu scénář povedl, tak přeci jen s bezchybnou dokonalostí Kauffmanova majstrštyku k Věčnému svitu se měřit nemůže. Ovšem nebylo by zcela fér srovnávat Nauku se Svitem. Předně je úplně jiná a především hodně moc povedená. Stephan ani Stephanie k srdci sice nepřirostou tolik jako Joel s Clementine, ovšem není to ani tak hereckými výkony jako spíše tím, že dvojice z tohoto snímku, jsou prostě regulérní blázni. Ovšem roztomilí. Snové sekvence jsou, opět, navozeny bezchybně a již jen kvůli nim stojí za to Nauku o Snech zhlédnout a užít si jí. (12.12.2006)