Šinseiki Evangelion gekidžóban: The End of Evangelion

End of Evangelion trpí všetkými pozitívami i negatívami seriálu. V prvom rade presne kopíruje výstavbu deja seriálu, ktorá mi tak vadila. Opäť tu máme do polovice akciu potom niečo vysvetľovania a niečo „psycha“. U mňa to však opäť nefunguje. V podstate jednoduchú kombináciu akejsi kresťanskej mystickej mytológie s ázijským filozofickým odkazom o jednote všetkých vecí podáva zbytočne zložitým spôsobom a neschopnosť napísať zmysluplný dialóg Shinjiho s „univerzom“ sa snaží prekrývať nezmyselnými obrazmi , chvíľami dokonca dokumentárnymi pasážami. A súdiac podľa obsahu tých obrazov by malo byť univerzum poriadne nadržané a sexuálne frustrované :-) . Omnoho efektívnejšie by IMHO bolo natočiť tú záverečnú časť ako dialóg Shinjiho s Rei, než vŕšiť na seba nezmyselné scény. Čo sa však musí alternatívnemu záveru nechať je to, že má nádhernú animáciu a dizajn postáv. Je vidieť, že potom ako sa seriál stal kultom bolo možné do tohto projektu vraziť omnoho viac peňazí na viac animátorov a väčšie piplačky s detailami i plynulosťou pohybu. Fakt je ale ten, že som to videl včera a dodnes rozmýšľam nad tým, či je to myšlienkovo fakt tak dementné alebo geniálne. A keďže sa neviem rozhodnúť ostávam uprostred. 7/10 (13.09.2006)

Psycho alternativní vize konce NGE. Těžko hodnotit, zda lepší nebo horší, ale prostě jen méně abstraktní a ve všem hodně barevná až přehnaná záležitost. Musím však říct, že i přes akci tu přibylo nudných míst, v kterých se postavy snaží prodat "vyšší moudrost autorů". To bylo v seriálu na hraně, ale tady tu hranu přechází a i přes působivé nápady to je prostě trochu jiný svět... Se vším všudy. I ty myšlenky a ta celková pointa jako by napadla Hideakiho Anno dva dny před začátkem "natáčení":). Krom toho, celý seriál jsem se obával sexistických pohledů a narážek, které byly v malé míře, ale tady naprosto zbytečně přecházejí do zbraně. Když o tomhle konci někdo bude mluvit jako o kultovním, asi se jen zeptám, jak ho tedy pochopil... Myslím, že to bude konec našeho rozhovoru a ten člověk mě už nebude chtít vidět. Teď jde o to, jestli to tak Anno chtěl nebo ne. (ne, že by to pochopit nešlo, jen mi přijde, že je tam těch (chvílemi rádoby-) "symbolů a filozofie" tolik, že je těžké vybrat, co autor považoval za stěžejní...a co je výplod fantazie diváka:)) (17.01.2010)

Chtěl jsem si po ubohoučkém filmu Pacific Rim spravit náladu a podívat se na nějakou epickou řežbu s roboty. Hodně jsem slýchával o NGE filmu, ale neviděl jsem ani jeden díl z předchozího seriálu. To mi ale vůbec zážítek neochudilo - po dosti nudném začátku jsem se nořil stále hlouběji do příběhu a překvapilo mě, že tu nejde ani tak o bojové scény (které jsou i tak velmi dobré), ale hlavně o jednoho chlapce, který celý život trpí slabostí (či slaboštvím) svého rozhodování a je ponižován od svého okolí. Trápí ho bytí, vztahy a nemožnost srůst se společenstvím. Konec je po psychologické stránce geniální! Připravte se na stroboskopické střihy a vysvětlení propojení snů a reality. Chlapcův mozek se snaží nalézt štěstí a sdílet ho i s ostatními, ale neví jak. Jak ovládnout ten vzorec nazvaný "život" a jak ho prožít správně. Jeho pocit neštěstí mívám i já, takže jsem se do toho naplno vcítil. Je tu velmi silná myšlenka o tom, že vlastně sny jsou to nejdůležitější, co máme, protože právě díky nim dosáhneme spokojenosti a vyrovnání. Jsem nadšen a nebýt toho nedobrého začátku, dal bych plné hodnocení. Takhle jsem se už hodně dlouho nepřenášel mezi realitou, sněním a osobním egem. Styl oduševnělých postav a psychotické animace je výbornou formou vyprávění. (12.10.2013)

Dojmy z konce seriálu částečně napraveny. Proč jen částečně? Jak už tu padlo, ze začátku je to bomba plná akce, která se nikde nezastavuje a emoce se řeší spíš jen okrajově. Pak se ovšem film vrátí k filozofování a pocitům a prožívání postav a jsme tam, kde jsme na konci seriálu byli. Naštěstí s lepší animací a o něco menším zaměřením na Shinjiho, jehož otravnost pro mě zde dokonce překonala Asuku (ta mě naopak překvapila během jednoho souboje). Možná by neškodilo být trochu doslovnější - nemám sice ráda, když tvůrci zbytečně vodí diváka za ručičku, ale tady je to občas tak... matoucí, překombinované, že by pár slov neuškodilo. Pokud nemáte rádi film 2001: Vesmírná Odysea, tady Vás čeká minimálně zklamání. 7/10 (30.10.2019)

Máme zde názorný příklad toho, že méně je někdy více. Konec seriálu Neon Geneis Evangelion, ať už byl ovlivněn čímkoliv, byl značně surrealistický, abstraktní, rezignoval na veškerou pompéznost, konkrétní dějové zvraty a místo zdokonalování lidstva sledoval pocity jednoho malého chlapce, který v hloubi duše toužil být milován. Pro mne osobně přitom forma, jakou toto bylo podáno, navíc v kombinaci s myšlenkou je naprosto geniální. Taktéž použití jen několik málo náznaků toho, co se děje okolo, v sobě skrývalo velkou sílu a kouzlo. V NGE - End of Evangelion to všechno vzalo za své. Vidíme konkrétní věci, to, o čem se celou dobu mluvilo. Jenže co to je? Gejzíry krve, rozkládající se všechno možné, samé výbuchy, spousta nahých děvčat (dobře, v tomto směru sio nestěžuji ;) a na konec ubohá parafráze na Vesmírnou Odyseu a Planetu Opic. A to je ONO? Takovýdle prd bylo ukryto v mlze geniality? NGE - End of Evangelion zcela degraduje jakýkoliv zážitek a veškeré pocity, které ve mne zůstaly po shlédnutí seriálu. Lituji, že jsem se na tento film podíval. Přišel jsem o iluze, i pocit osvícení, které ve mne poslední dva díly seriálu zanechaly. (21.02.2007)