Šinseiki Evangelion gekidžóban: The End of Evangelion

Dechberoucí brutální ale zároveň psychedelická jízda. Absolutní depka a věřím, že pokud by toto byl původní konec místo psychoanalytické verze, že by seriál měl možná jiné reakce a popularitu, ale co já vím. Pro mě každopádně velkolepé intenzivní finále které si budu muset v krátké době dát asi ještě jednou, jelikože jsem chvílemi úplně ztrácel přehled co se to vlastně děje. :-) Nebudu tady rozebírat sílu symbolů a nějaké vyšší myšlenky, to by celý seriál musel podle mě běžet na úplně jiné notě a vlastně bych jen dodal, že je škoda, že podobně nebyl vystavěn celý seriál. Méně infantilností a více temnoty by mu prospělo. Ale toto finále jednoznačně za 5. (11.09.2022)

Chtěl jsem si po ubohoučkém filmu Pacific Rim spravit náladu a podívat se na nějakou epickou řežbu s roboty. Hodně jsem slýchával o NGE filmu, ale neviděl jsem ani jeden díl z předchozího seriálu. To mi ale vůbec zážítek neochudilo - po dosti nudném začátku jsem se nořil stále hlouběji do příběhu a překvapilo mě, že tu nejde ani tak o bojové scény (které jsou i tak velmi dobré), ale hlavně o jednoho chlapce, který celý život trpí slabostí (či slaboštvím) svého rozhodování a je ponižován od svého okolí. Trápí ho bytí, vztahy a nemožnost srůst se společenstvím. Konec je po psychologické stránce geniální! Připravte se na stroboskopické střihy a vysvětlení propojení snů a reality. Chlapcův mozek se snaží nalézt štěstí a sdílet ho i s ostatními, ale neví jak. Jak ovládnout ten vzorec nazvaný "život" a jak ho prožít správně. Jeho pocit neštěstí mívám i já, takže jsem se do toho naplno vcítil. Je tu velmi silná myšlenka o tom, že vlastně sny jsou to nejdůležitější, co máme, protože právě díky nim dosáhneme spokojenosti a vyrovnání. Jsem nadšen a nebýt toho nedobrého začátku, dal bych plné hodnocení. Takhle jsem se už hodně dlouho nepřenášel mezi realitou, sněním a osobním egem. Styl oduševnělých postav a psychotické animace je výbornou formou vyprávění. (12.10.2013)

Máme zde názorný příklad toho, že méně je někdy více. Konec seriálu Neon Geneis Evangelion, ať už byl ovlivněn čímkoliv, byl značně surrealistický, abstraktní, rezignoval na veškerou pompéznost, konkrétní dějové zvraty a místo zdokonalování lidstva sledoval pocity jednoho malého chlapce, který v hloubi duše toužil být milován. Pro mne osobně přitom forma, jakou toto bylo podáno, navíc v kombinaci s myšlenkou je naprosto geniální. Taktéž použití jen několik málo náznaků toho, co se děje okolo, v sobě skrývalo velkou sílu a kouzlo. V NGE - End of Evangelion to všechno vzalo za své. Vidíme konkrétní věci, to, o čem se celou dobu mluvilo. Jenže co to je? Gejzíry krve, rozkládající se všechno možné, samé výbuchy, spousta nahých děvčat (dobře, v tomto směru sio nestěžuji ;) a na konec ubohá parafráze na Vesmírnou Odyseu a Planetu Opic. A to je ONO? Takovýdle prd bylo ukryto v mlze geniality? NGE - End of Evangelion zcela degraduje jakýkoliv zážitek a veškeré pocity, které ve mne zůstaly po shlédnutí seriálu. Lituji, že jsem se na tento film podíval. Přišel jsem o iluze, i pocit osvícení, které ve mne poslední dva díly seriálu zanechaly. (21.02.2007)

Dojmy z konce seriálu částečně napraveny. Proč jen částečně? Jak už tu padlo, ze začátku je to bomba plná akce, která se nikde nezastavuje a emoce se řeší spíš jen okrajově. Pak se ovšem film vrátí k filozofování a pocitům a prožívání postav a jsme tam, kde jsme na konci seriálu byli. Naštěstí s lepší animací a o něco menším zaměřením na Shinjiho, jehož otravnost pro mě zde dokonce překonala Asuku (ta mě naopak překvapila během jednoho souboje). Možná by neškodilo být trochu doslovnější - nemám sice ráda, když tvůrci zbytečně vodí diváka za ručičku, ale tady je to občas tak... matoucí, překombinované, že by pár slov neuškodilo. Pokud nemáte rádi film 2001: Vesmírná Odysea, tady Vás čeká minimálně zklamání. 7/10 (30.10.2019)

Tak trochu se zopakoval do filmu vývoj seriálu. Prvotní nadšení se postupně proměnilo v silné zmatení, a tak bych si rád nějak vyprosil další konec. Začátek je naturalistický, plný silných emocí a fantastický. Ve druhé části se opět probudily zhoubné myšlenky autorů, posunout dílo do nějakých vyšších sfér. Namísto Jungeho si berou do parády Nietzscheho a histrorie se trochu opakuje. Tentokrát je zde však přecijen více děje, a tak jsem i spokojenější. Film sice na nic z nastolených otázek neodpovídá, ale v té záplavě informací a skvělé hudby to je člověku v tu chvíli asi jedno. (22.07.2008)