Black Czechs
Obsahy(1)
Dokument o ukradených životech namibijských dětí, které měl náš režim v 80. letech vychovat pro Namibii v budoucí komunistickou vládnoucí elitu... Neuvěřitelný příběh manipulace s lidskými osudy 56 namibijských dětí, které byly násilně vykořeněny a převezeny v polovině 80. let na výchovu a vzdělání do Československa. Po změně politické situace u nás ale byly namibijským komunistickým režimem opět zneužity a repatriovány v roce 1991 zpět do Namibie, kde jejich životy měly zůstat zapomenuty. Díky antropologickému výzkumu afrikanistky, socioložky a doktorandky Kateřiny Mildnerové z Filozofické fakulty Univerzity Palackého se podařilo některé z nich opět najít. Většina si uchovala v sobě zcela jiné kořeny, totiž češství. Tuto identitu, v níž vyrostly, přirozeně přijaly a považují za svou rodnou. A s tímto stigmatem začaly postupně naplňovat svůj další dramatický úděl. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
Milé překvapení a velice zajímavý dokument. Zajímavý osud několika desítek dětí, které si to své mládí a pubertu prožili ke konci socíku tady u nás se sněhem a tekoucí vodou. Poté je čeká šokující návrat do jejich vyprahlé Namibie. Zajímavé vidět hezky česky hovořící lidi afrického vzhledu, kteří žijí ve svých plechových chatrčích na záchod chodí k sousedům a vzpomínají jak se v tom mládí měli vlastně hezky. ()
Když (před mnoha lety) měl můj mladší syn svatbu pod bartošovickým platanem, neměl jsem o černých Češích (toto označení se mi líbí nejvíc) ani ponětí. Celá kauza - jak ji předvádí i formálně velmi dobře natočený dokument - vyvolává snad plnou paletu pocitů a úvah. Sympatie samozřejmě dominuje. Film navíc zvedá stavidla fantazie, která mezery v osudech černých krasavic a šviháků vyplňuje. ()
Jeden z pokusov afrického režimu a československých komunistov o záchranu detí SWAPO sa dá posúdiť až po mnohých rokoch. Niekto by povedal, že tie deti, dnes už zrelí dospelí nemajú domov, ale oni v tom majú jasno a každý si nejaký svoj domov našiel. Niekto v Londýne, niekto v Prachaticích a ďalší späť v Namíbii. Je úžasné sledovať, ako sa v pozore spieva v Namíbii česká hymna a fandí sa českému hokeju. Výborný dokument, pri ktorom sa čiernym Čechom nedá nefandiť, zostáva ale trochu trpká chuť z toho, koľkých násilné navrátenie do Afriky zničilo alebo to aj neprežili. –––– To byla daň. Měla být matkou všech, ne jenom moje. –––– I kdybych se ve světě ztratil, tu cestičku k domovu vždycky bych našel. ()
Nejdříve jsem byl zděšen, co to je za politicky nekorektní název, ale pak jsem byl z dokumentu nadšený. Zajímavé osudy o namibijských dětech, o kterých jsem doposud neměl ani tušení, neboť jsem v době tehdejšího Československa ještě nežil. Jak tady mnozí zmiňují v komentářích, toto jsou větší Češi než někteří rádoby vlastenci. Některé osudy jsou opravdu dojemné a při zmínění nepřijetí v českém současném prostředí u určitých kategorií obyvatelstva je i našinci smutno. Jsme sice malý národ, přesto najdeme řadu našich menšin po celém světě, a to mě dodnes nepřestává fascinovat. Zpravidla nehodnotím dokumenty tak vysoko, ale Černým Čechům nemám co vytknout, takto by měl dokument vypadat - a zároveň mám chuť si co nejdříve přečíst i tu knihu. ()
Lehký nadprůměr díky tématu. To už jsem ale znal z dřívější doby a tak mě pojetí dokumentu trochu zklamalo. Přišlo mi, že se hodně střihá z protagonisty na protagonistu, ale nějaký klíč nebo záměr jsem v tom nenašel. Ale třeba byla jen chyba na mém přijímači. :-) K samotnýmu osudu dětí/dospělých by se dalo napsat hodně, ale to je spíš na jiná fóra než filmová. Odložím si tu jediný postřeh: jak obrovskou roli hraje v životě člověka hudba a písně a v dětství obzvlášť, dokazují dospělí notující moravské a české lidovky apod. ()
Galerie (14)
Photo © cernicesi.cz
Reklama