Black Czechs
Obsahy(1)
Dokument o ukradených životech namibijských dětí, které měl náš režim v 80. letech vychovat pro Namibii v budoucí komunistickou vládnoucí elitu... Neuvěřitelný příběh manipulace s lidskými osudy 56 namibijských dětí, které byly násilně vykořeněny a převezeny v polovině 80. let na výchovu a vzdělání do Československa. Po změně politické situace u nás ale byly namibijským komunistickým režimem opět zneužity a repatriovány v roce 1991 zpět do Namibie, kde jejich životy měly zůstat zapomenuty. Díky antropologickému výzkumu afrikanistky, socioložky a doktorandky Kateřiny Mildnerové z Filozofické fakulty Univerzity Palackého se podařilo některé z nich opět najít. Většina si uchovala v sobě zcela jiné kořeny, totiž češství. Tuto identitu, v níž vyrostly, přirozeně přijaly a považují za svou rodnou. A s tímto stigmatem začaly postupně naplňovat svůj další dramatický úděl. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
Život přináší různá story a tahle je o malých černoušcích, kteří byli v rámci ideové blízkosti s angolskou komunistickou partou na pár let uklizeni do Československa, aby po návratu zjistili, že jsou víc Češi než černoši z Afriky. Taky je zvláštní pocit, že v rámci sebeobrany jsme brutálně protiimigrační, ale jakmile se ukáže jeden zajímavý a docela dojemný příběh, tak tyhle by si nastěhoval domů každej druhej. ()
Lehký nadprůměr díky tématu. To už jsem ale znal z dřívější doby a tak mě pojetí dokumentu trochu zklamalo. Přišlo mi, že se hodně střihá z protagonisty na protagonistu, ale nějaký klíč nebo záměr jsem v tom nenašel. Ale třeba byla jen chyba na mém přijímači. :-) K samotnýmu osudu dětí/dospělých by se dalo napsat hodně, ale to je spíš na jiná fóra než filmová. Odložím si tu jediný postřeh: jak obrovskou roli hraje v životě člověka hudba a písně a v dětství obzvlášť, dokazují dospělí notující moravské a české lidovky apod. ()
Velmi povedený dokument natočený na dvou kontinentech, který vypráví o málo známém příběhu z konce 80. let. Příběhu leč málo známém, tak o to víc zajímavém. Téma zpět odsunutých dětí, které už v ČSSR získaly nový domov a do země jejich původu se jim zpět ani trochu nechtělo, je silné a chytne za srdce. Celý film je pak kromě dojemnosti i vtipný a scény, kdy jeden z hlavních hrdinů nyní žijících v plechovém příbytku v Namibii rozpovídá za neustálého hulení brka o tom, jak ho po psychické stránce zachránily bílé holky a zejména jejich bílá pr*el a bílá p*ča, tak vás to rozseká. Skoro tak jako, když se jiný černý sokol přizná, že své dítě pojmenuje Zeman a jiný se mu za to hlasitě vysměje. No nádhera. Téma by určitě zasloužilo minisérii. ()
Když (před mnoha lety) měl můj mladší syn svatbu pod bartošovickým platanem, neměl jsem o černých Češích (toto označení se mi líbí nejvíc) ani ponětí. Celá kauza - jak ji předvádí i formálně velmi dobře natočený dokument - vyvolává snad plnou paletu pocitů a úvah. Sympatie samozřejmě dominuje. Film navíc zvedá stavidla fantazie, která mezery v osudech černých krasavic a šviháků vyplňuje. ()
Mega zajímavý a zároveň nesmírně sympatický dokument o nesmírně sympatických lidech a tématu, o kterém jsem až dodneška neslyšel. A to víc jsem ale zůstal koukat. Xenofobní dezolé by měli vidět povinně, takhle totiž vypadají a takhle se chovají opravdoví Češi. Je to svižně natočené, občas hodně vtipné, občas smutné a to především některými osudy dětí, které následný návrat do Namibie a adaptaci na "mars, kameny, sucho a zlý černý učitelky" psychicky nezvládly. Příběh paní, kterou po vytouženém návratu do Česka nějaký random neomalený xenočecháček nazval "černou kundou", což vedlo k tomu, že se v ní něco pohlo a uvědomila si, že v Česku ten zaslíbený domov už nadále nemá, se taky neposlouchal vůbec dobře. A tím se vracím zpátky k myšlence, že je tohle dokument, který by měli vidět opravdu všichni. ()
Galerie (14)
Photo © cernicesi.cz
Reklama