Black Czechs
Obsahy(1)
Dokument o ukradených životech namibijských dětí, které měl náš režim v 80. letech vychovat pro Namibii v budoucí komunistickou vládnoucí elitu... Neuvěřitelný příběh manipulace s lidskými osudy 56 namibijských dětí, které byly násilně vykořeněny a převezeny v polovině 80. let na výchovu a vzdělání do Československa. Po změně politické situace u nás ale byly namibijským komunistickým režimem opět zneužity a repatriovány v roce 1991 zpět do Namibie, kde jejich životy měly zůstat zapomenuty. Díky antropologickému výzkumu afrikanistky, socioložky a doktorandky Kateřiny Mildnerové z Filozofické fakulty Univerzity Palackého se podařilo některé z nich opět najít. Většina si uchovala v sobě zcela jiné kořeny, totiž češství. Tuto identitu, v níž vyrostly, přirozeně přijaly a považují za svou rodnou. A s tímto stigmatem začaly postupně naplňovat svůj další dramatický úděl. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
Lehký nadprůměr díky tématu. To už jsem ale znal z dřívější doby a tak mě pojetí dokumentu trochu zklamalo. Přišlo mi, že se hodně střihá z protagonisty na protagonistu, ale nějaký klíč nebo záměr jsem v tom nenašel. Ale třeba byla jen chyba na mém přijímači. :-) K samotnýmu osudu dětí/dospělých by se dalo napsat hodně, ale to je spíš na jiná fóra než filmová. Odložím si tu jediný postřeh: jak obrovskou roli hraje v životě člověka hudba a písně a v dětství obzvlášť, dokazují dospělí notující moravské a české lidovky apod. ()
Jeden z nejlepších dokumentů který jsem za poslední dobu viděl, a který přišel z čista jasna. Opravdu doporučuji všem, nabízí zajímavé pohledy na naší zemi očima imigrantů do ČSSR 80. let, kteří se následně po pádu komunismu vrátili zpět do Afriky. V dokumentu lze jasně spatřit, zda to bylo dobré rozhodnutí...NEBYLO! A vypůjčím si frázi od kolegy tady v komentářové sekci: "Jsou víc Češi než někteří z nás". ()
Milé překvapení a velice zajímavý dokument. Zajímavý osud několika desítek dětí, které si to své mládí a pubertu prožili ke konci socíku tady u nás se sněhem a tekoucí vodou. Poté je čeká šokující návrat do jejich vyprahlé Namibie. Zajímavé vidět hezky česky hovořící lidi afrického vzhledu, kteří žijí ve svých plechových chatrčích na záchod chodí k sousedům a vzpomínají jak se v tom mládí měli vlastně hezky. ()
Mega zajímavý a zároveň nesmírně sympatický dokument o nesmírně sympatických lidech a tématu, o kterém jsem až dodneška neslyšel. A to víc jsem ale zůstal koukat. Xenofobní dezolé by měli vidět povinně, takhle totiž vypadají a takhle se chovají opravdoví Češi. Je to svižně natočené, občas hodně vtipné, občas smutné a to především některými osudy dětí, které následný návrat do Namibie a adaptaci na "mars, kameny, sucho a zlý černý učitelky" psychicky nezvládly. Příběh paní, kterou po vytouženém návratu do Česka nějaký random neomalený xenočecháček nazval "černou kundou", což vedlo k tomu, že se v ní něco pohlo a uvědomila si, že v Česku ten zaslíbený domov už nadále nemá, se taky neposlouchal vůbec dobře. A tím se vracím zpátky k myšlence, že je tohle dokument, který by měli vidět opravdu všichni. ()
Nejdříve jsem byl zděšen, co to je za politicky nekorektní název, ale pak jsem byl z dokumentu nadšený. Zajímavé osudy o namibijských dětech, o kterých jsem doposud neměl ani tušení, neboť jsem v době tehdejšího Československa ještě nežil. Jak tady mnozí zmiňují v komentářích, toto jsou větší Češi než někteří rádoby vlastenci. Některé osudy jsou opravdu dojemné a při zmínění nepřijetí v českém současném prostředí u určitých kategorií obyvatelstva je i našinci smutno. Jsme sice malý národ, přesto najdeme řadu našich menšin po celém světě, a to mě dodnes nepřestává fascinovat. Zpravidla nehodnotím dokumenty tak vysoko, ale Černým Čechům nemám co vytknout, takto by měl dokument vypadat - a zároveň mám chuť si co nejdříve přečíst i tu knihu. ()
Galerie (14)
Photo © cernicesi.cz
Reklama