The Manitou

400 rokov mŕtvy indiánsky medicinman posadne jednu ženu zo San Francisca s úmyslom zrodiť z jej chrbta. To čo spočiatku vyzerá, ako závratnou rýchlosťou sa šíriaci zhubný nádor, je v skutočnosti plod, z ktorého sa má narodiť dospelý muž. Akokoľvek absurdne to znie, The Manitou je skvelý nadprirodzený horor s viacerými pôsobivými scénami, ktorý bol najnákladnejším a najambicióznejším filmovým projektom talentovaného režiséra Williama Girdlera. Manitou mal vlastne byť jeho vstupenkou do hollywoodskej prvej ligy, to sa však už nikdy neuskutočnilo, nakoľko Girdler krátko po jeho natočení tragicky zahynul počas havárie helikoptéry na Filipínach. Ja som u tohto jeho posledného kúsku bol spokojný so všetkým, počnúc príbehom cez herecké výkony až po špeciálne efekty, jedine snáď ten vizuálne divoký záver v štýle Hviezdnych vojen bol trochu prepísknutý, chápem však Girdlerov zámer o veľkolepé finále a beriem do úvahy aj technické možnosti vtedajšej doby. Manitouovi by sa šikol remake, s využitím súčasným špeciálnych efektov by to mohla byť parádna vec. (05.12.2011)

Kanadsko-americký snímek „The Manitou“ má skvělou gradaci v tom smyslu jak bizarním se stává, ale i v tom smyslu, jak moc odporné to je. Stále odpornější a stále bizarnější. A to se mi na snímku velmi líbilo. Navíc je tu Tony Curtis, který i v té sobě uměl hrát a nepohrdl ani rolí, jež by jiní velikáni filmu mohli odmítnout. Film mě potěšil, ale jsem rád, že zatím nemá srovnání s předlohou. (17.07.2019)

„Pana witchy salatoo.“ Mám Grahama Mastertona rád, ale pri všetkej úcte si trúfam povedať, že prvých cca 40 minút tohto kanadsko-amerického filmu je blbosť. Našťastie, postupne to naberá na obrátkach a atmosféra príjemne zvážnie (úvod vyzerá skôr ako komédia) a je tam aj viacero dosť drsných, nechutných a úchylných vecí + psychedelické finále. Napriek tomu príliš dobre neviem, čo si mám o tejto snímke myslieť a ani či sa mi páčila alebo nie, ale skôr nie, ako áno a tak dávam len 40%. Režisér Grindler bol známa hororová firma, mal žáner rád, ale príliš kvality doňho veru nevniesol (Grizzly, Deň zvierat). (25.07.2019)

Jeden kritik o filmu údajně prohlásil: "Kdo neviděl nahou ženu bojující pomocí světelných paprsků s bublajícím démonem - ten nemůže z tohoto světa odejít opravdu šťastný." Opravdu výstižné. Literární předlohu jsem nečetl, ale řekl bych, že Girdlerův Manitou je skvělou ukázkou toho, jak úprava a změna filmové podoby může docela zabít daný příběh. Na druhou stranu je fakt, že ten šílený závěr je něčím, co utkví v paměti. Jinak je to takový klasický horrorový příběh ještě z dob, kdy filmům (i těm horrorovým) šlo hlavně o příběh a ne jen vizuální formu. Susan Strasberg je ve své roli výborná, snad proto, že mnoho prostoru nedostala, o to víc vystupují její skvělý řev a Misquamacova mluva. Tony Curtis mi v roli svérázného věštitele skoro vůbec neseděl, řekl bych že hlavně proto, že je to neuvěřitelné herecké poleno. Zato oba indiánští šamani (a Michael Ansar obzvláště) byli fajn. Není to nijak originální, v dnešní době by to celé určitě neuspělo, ale právě i to aroma konce sedmdesátých let, se zavánějícím odérem nastupoujících osmdesátých let, způsobuje, že i když jsem těsně po dokoukání filmu moc nadšený nebyl, nakonec se mi to přece jen postupem času nějak rozleželo a zase tak špatné to nebylo. Má to své světlé chvilky, má to své neuvěřitelné chvilky (ten závěr, ten závěr v němž Girdler s jediovskými paprsky tryskajícími z rukou Lucase snad i předběhl), má to své zajímavé chvilky. Dá se to. Musíte tomu trošku prominout, ale nakonec to svůj účel splní. 2,5* (18.02.2012)

Starodávny indiánsky šaman vyrastajúci z nádoru na chrbtici Susan Strasberg a nepravdepodobný hrdina Tony Curtis ako fejkový vykladač tarotu v labutej piesni tragicky zosnulého brakmejkra Williama Girdlera. Nabušený orchester Lala Schifrina rezonujúci v priestore jak keby zrovna prepisovali históriu hororovým blockbusterom minimálne na úrovni Exorcistu. A pak to dychberúce finále, ktoré vypadá jak LSD trip schizofrenického trekkieho s utajeným členstvom vo fanklube Georgea Lucasa. Only in the seventies... (30.01.2020)