Ostrov svobody

Nečekal jsem, že to uvidím v Noci filmových nadějí, ale stalo se, tak jsem aspoň posoudil, nakolik je tenhle studentský film skutečně tak dobrý jak tvrdí jeho status. A osobně jeho chvále moc nerozumím. Já teda viděl jen další film z kategorie "jen další český film o době komunismu", který jde ještě o stupínek níže v tom, že nemá černobílé postavy, ale umělé. Vlastně mi to vedením připomnělo středověké filmy, které chtějí onu dobu evokovat, ale nedokážou to jinak než didaktickými dialogy a slabým napodobováním tehdejší řeči. Přesně tak na mě Ostrov svobody působil - umělý, bez skutečných emocí, bez uvěřitelných postav a k tomu všemu ještě s průměrnou filmařskou stránkou. A nejvíc mě naštvalo, že se tam slibuje něco víc (záběry na divného cestujícího a odposlouchávající letušku), ale nakonec z toho nic není, prostě tam ty záběry jsou. Nevěřil jsem tomu nic a jestli je tohle budoucnost české kinematografie, tak tu taková díla budou vznikat donekonečna. A ta přirovnání k Linklaterovu Before... tady jsou taky pozoruhodná - celá ta série stojí na propracovanosti a přirozenosti dialogů, ne na tom, že si dva lidi celou dobu povídají a ono to zázrakem nenudí (ačkoli tohle nuda docela byla), takže k tomuhle bych to opravdu nepřirovnával. 2* (26.11.2023)

Táto konverzačka začína parádne. Dobové prvky komunizmu vždy vyvolajú príjemnú nostalgiu, fajčenie v lietadle mi úplne vyčarilo úsmev na tvári. Potom začína pomerne nezáživný dialóg medzi Evou a Jindřichom, pričom za cca 6 hodín v lietadle stihnú naplánovať zmenu svojich životov, zaľúbiť sa, no fakt chýbala už len pichačka na záchode a zásnubný prsteň. Keby tomu dali dlhšiu stopáž, mohlo to byť lepšie. (10.06.2023)

Na tak zajímavý námět, složitý i díky minulosti oběma hrdinům a budoucnosti jednoho z nich, je zapotřebí delší stopáž. Faktem je, že moc nevěřím, že by to komunisté neměli nějak ošetřeno. Takhle by přece mohl zdrhat každý druhý. Škoda jen, že se hrdinové lépe nedomluvili. Film více působí jako klasická romantika, kdy se potkávají dávné lásky a probouzí se v nich cosi pohřbeného, co zde ožívá. Krátké milostné vzplanutí ale nemá dlouhého trvání. Škoda pro ně i pro diváky. (07.06.2023)

„Kdo by jim utíkal na Kubu?“ Je větší odvaha zůstat nebo emigrovat? Nečekané setkání na palubě letadla. Jindra a Eva. Láska z dětství. Vzpomínají, jak bezstarostné bylo, co všechno prožili na táboře a že jim poslední roky moc radosti nepřinesly. Pouto, které nepřetrhly ani roky odloučení v komunistickém Československu. Nejde jen o sentiment, pořád to tam je. Pohled na prožívání každodennosti mají ovšem odlišný. V dobách, kdy nebyly sirky nebo máslo, ona „pomohla“ k zajištění jiné krizové suroviny: škrobu. A na prominentní dovolenou se těší. Naopak on si o „jiném světě“ už nechce jenom číst. Rozhodnutí se s každým překonaným kilometrem blíží... Dobově věrné, herecky fajn. (07.02.2023)

Vychcené až hanba. K študentskému filmu by mal byť človek zhovievavejší, lenže keď máte rozpočet na obsadenie komparzu do celého lietadla a Mádla s Bardoš do hlavných rolí, tak asi nejde o klasický študentský film, že. Autor sa nám pokúša ukázať krehký vzťah dvojice postáv, ktoré sa stretnú a v nasledujúcej scéne už majú dokonalé spojenie. Do toho bez prestávky hrá lacná, barová hudba, pričom sa réžii nedarí vykúzliť potrebnú atmosféru ani pri scéne noci v lietadle. Po pätnástich minútach (sic!) prichádza dojemná, rozlúčková scéna, Bardoš navyše celý čas hrozne prehráva, a v závere má film problém dokonca s logikou. Umelé emócie, umelá dráma. Česko má ďalšieho režiséra horkosladkých filmečkov o socializme. Jupí! (08.07.2023)