Hilary a Jackie

Veľmi príjemné prekvapenie. Moc som od toho nečakal, ale nakoniec sa s toho vyklula veľmi slušná dráma so skvelími hereckými výkonmi v podaní Emily Watson a ďalší boli tiež fain. Je to fakt velmi pekný príbeh dvoch sestier, ktoré od malička hrajú na svoj hudobný nástroj. Hudba je tu naozaj veľmi dobrá. Odporúčam všetkým ktorí nevideli. 85% (11.07.2007)

Velice působivá, emicionální podívaná. Kvůi takovýmto skvostům se vyplatí nezavrhovat filmový průmysl. O hudbě, o lásce a všem ostatním, tak krásně poeticky...jelikož je to film o hudebnicíh, tak je hudba naprosto dokonalá, dále vynikají výkony hlavních hrdinek a od tohoto filmu mám v paměti skvělou Emily Watson, která mě více uchvátila snad jen v Opilí láskou... (11.02.2004)

Příběh sám o sobě je více než zajímavý. Myslím, že je zde již několikrát zmíněn, takže jej nebudu moc rozepisovat. O čem je však třeba se zmínit a to klidně poněkolikáté jsou dokonalé herecké výkony. Emily Watson zde předvádí něco, co se beze vší nadsázky dá nazvat geniální a úctyhodný herecký výkon. (03.04.2007)

K životpisnému filmu o Jacqueline Du Pré a její sestře (a několika bezvýznamných zaměnitelných mužských) mě zlákal Slavoj Žižek. Ve svém objevné studii "Kant and Sade: The Ideal Couple", píše: "Smutný osud Jacqueline du Pré nás staví před ženskou verzi rozkolu mezi bezpodnímečným příkazem jeho opakem, kterým je sériová univerzálnost bezvýznamných empirických objektů, které je třeba obětovat na cestě za jediným Posláním. (Je neobyčejně zajímavé a přínosné číst její životní příběh ne jako "skutečný příběh," ale jako mýtické vyprávění, na němž je překvapivé především to, jak přesně sleduje předurčené obrysy rodinného mýtu - podobně jako je tomu v příběhu Kaspara Hausera, v němž individuální události tajemným způsobem reprodukují rodinné rysy starobylých mýtů.)..." Takto a podobně (dále v knize "Lacrimae rerum") dovede Slavoj Žižek upozornit člověka na film, který má zřejmě větší cenu pro filosofa než pro filmového diváka. Neboť filmu samému chybí koncepce (narozdíl od Žižka), je povrchní a příliš tlačí na pilu, když nás chce ořezat do tvaru soucítícího s nešťastnou Jackie. Navíc (a to je hlavně můj problém) nemám rád mozartovsko-dvořákovská "preludia", a z cellistek mám proto raději Švýcarku Catherinu Tunnelovou (i když ne tak fešnou jako Emily Watsonová), ale hraje skladby našeho zesnulého kamaráda Horația Rădulescua. Pozn. 1: Ocenil bych titulky s názvy skladeb. Pozn. 2: Některé pasáže byl obzvlášť silné, bylo jich však málo a byly propojeny mrtvým repetitivním materiálem. Zobrazování pokročilého stádia roztroušené sklerózy je sice skvělou, ale zbytečnou příležitostí blýsknout se režijním a hereckým uměním. (24.08.2017)

72% - To je těžké. Jsem violoncellista. Fakticky a hudebně je tento film dle mého názoru špatný. Slátanina všeho možného, a nic z toho pořádně. Hudební scény drasticky nedotažené, děj podle skutečné události je vyprávěn příliš jednoduše a účelově (občas zavání červenou knihovnou), postava Daniela Barenboima (Jacquelinin manžel, dodnes zaslouženě jedna z největších hvězd světa vážné hudby) se za celý film téměř nedostane ke slovu, aby vyznělo, že svou ženu v její nemoci nechal samotnou, což není pravda... a mnoho detailů, které člověka, co má něco společného s hudbou, vyloženě ruší. Nicméně fantastické herecké výkony a myšlenka osamělosti výjimečných lidí (bez ohledu na fakta) jsou velké a rozhodující klady filmu, na který se ale podruhé už asi koukat nebudu. (07.01.2006)