Božské děti

Filmy zo stredného východu sa mi zdajú šablonovito robené a tým pádom už opozerané. Stavajú na 1. pre západniara neopozeranom prostredí 2. intímnej osobnej dráme (kameňovanie, nášľapné míny, medzietnická nenaplnená láska, tu strata topánok), 3. na slabom hrdinovi s ktorým divák súcití (ženy, deti). Tie filmy samy osebe sú dobré, ale po piatich kúskoch sa vám táto filmová kuchyňa už preje. (10.05.2010)

Krásné, dojemné, jednoduché, silné a neskutočne pôsobivé dielko M.Majidiho. Dokonalá ukážka sily iránskej kinematografie a jej najsilnejšieho subžánru - detského filmu. Film bol prvým iránskym filmom nominovaným na Oscara a myslím si, že by si filmy tejto kinematografie zaslúžili častejšie minimálne nominácie (napr. Time for Drunken Horses alebo Farby Raja). Film som si pozrel už po druhý krát a odrovnal ma úplne rovnako ako 1x (záverečná bežecká scéna to je naprostý vrchol - pri žiadnom filme som tak ´´nebežal´´ s hlavným hrdinom). Silnou stránkou filmu sú aj detskí predstavitelia, ktorý sú nenútene roztomilí a hrajú neskutočne pôsobivo, takže najmä vďaka nim sa film dostane silne pod kožu a režisér Majidi (Farby raja, Baran) tu dosiahol doterajší vrchol svojej tvorby. A ak sa konečne niekedy prinútim urobiť zoznam svojich top filmov, tento film určite nevynechám. (24.03.2005)

Tak jsem buďto jsem strašnej cynik anebo nevim. Každopádně mě to za srdce nechytlo ani trochu. A to jsem se na to tolik těšil. :( Přišlo mi to jako krásně natočený film o ničem, respektive o ztrátě bot. Hodně scén mi přišlo jakoby nedotažených a spoustu náznaků nějaké vedlejší dějové linie, ale ani jeden z nich režisér nerozvinul. A jako třešničku na dortu absolutně nic nevysvětlující konec. :/ Každopádně dětské herecké výkony jsou jedny z nejlepších které jsem měl tu možnost v posledních týdnech vidět, tak alespoň to mě hladí na duši, když už jsem byl takle zklamán. (21.01.2007)

Zkritizovat nedůstojné sociální podmínky prostřednictvím takřka pohádkového, z naivní dětské perspektivy podávaného příběhu byl skvělý nápad. A jakkoli formální zpracování neláme rekordy v umělecké ani emocionální tvorbě a za podobně laděným Milionářem z chatrče zaostává film skoro ve všech ohledech, výsledný dojem zahrnující mimo jiné snad všechno, co jinde tak kritizujeme (od morální vševědoucnosti až po viditelné emocionální vyděračství), mohl být jen těžko lepší a sympatičtější. Majid Majidi se velmi obratně protáhl mezi všemi klišé, nechal promluvit svou lásku k řemeslu a dal svým postavám natolik živou a uvěřitelnou podobu, že bych se i styděl nefandit jim a neprožít s nimi těch 90 minut až do úplného, mimochodem opravdu dojemného konce. Do pekelné země tímto posílám božské 4* :)) 80% (16.02.2014)

Stereotyp. Ali pospíchá ze školy domů půjčit Zahře tenisky. Zahra pospíchá ze školy domů půjčit Alimu tenisky. Ali pospíchá ze školy... A tak se to opakuje stále dokola. A aby to nebylo úplně jednotvárné, máme tu navíc nemocnou maminku, chudého otce a 'teniskovou motivaci'. Ne, nechytlo mě to za srdce. A scéna, ve které si Ali doslova vykňourá účast na závodech, byla vyloženě na facku. *Plesk* (16.12.2007)