Jindřich V. (S01E04)

Kdybych chtěla být objektivní, hodnotila bych o hvězdičku méně. Oproti předešlým dílům je to takové vizuálně suché. Všechno z dálky, absolutně nevyužitý potenciál kontrastů celkových a detailnějších záběrů (ty tam snad ani žádné pořádně nebyly), různých úhlů... Ale já objektivní být nechci. Je tam Hal, ze kterého se definitivně stal král, i když záblesky jeho divočejší povahy a bujné minulosti se taky objeví a snad pokaždé člověku lámou srdce. Je tu budoucí královna Katharine, z jejíž úst se mi i má zcela neoblíbená francouzština zdá libozvučná a to ani nemluvím o roztomilém vyučování angličtiny. Je tu výborný nápad s rámcovým vyprávěním a skvěle zapracovaná úloha vypravěče. A hlavně absolutně odzbrojující podání mé milované "... and Henry Plantagenet is thine ...", ze které jsem se já, zapřísáhlý neromantický cynik, takřka rozplynula i při pouhém čtení hry. (01.08.2013)

Pochopitelně se nabízí srovnání s dalšími adaptacemi tohoto díla, pro mě tak zvláště s tou od Branagha, což je logické, pač je to jediná další, kterou jsem viděl. Obě dvě verze jsou pochopitelně divácky dost náročné, ale Branaghova dokáze podle mě lépe pracovat s jednotlivými scénami a správně vypíchnout vybrané vrcholy (Bratři ve zbrani, Non domis Domine). Hiddlestone herecky výborný, sem tam se tu v rámci korektnosti objevují první černoši, ale co člověk nadělá.... Závěr pak pokládá mnoho prostoru směrem k druhé sérii. Je vidět, že i-když vyhrajete, tak nikdy nejste vítězi na věky. Za mě nejlepší část z první řady. (27.05.2021)

Tak tohle bylo něco tak neskutečně dechberoucího, že pro to nedokážu najít ta správná slova. Kdo by řekl, že historické hry od Shakespeara, jejichž názvy se nám ve škole pletly, mohou být tak poutavé? Pravda, Britové za sebou mají staletí adaptací, které vybrousili k dokonalosti, ale nic vás nedokáže připravit na ten pocit, že se právě díváte na něco monumentálního, něco, co vás dalece přesahuje. Shakespeare sám o sobě je nejlepším možným scénáristou, ale tady se bavíme i o velkolepé výpravě a excelentních hereckých výkonech. A všechny zastiňuje Hiddleston, který má na svůj věk charisma, kterého mnozí herci nedosáhnou ani po letech zkušeností, dokáže být váhající i majestátní, rozverný i strach vzbuzující, přesně tak jak to jeho role vyžaduje. No, řekněme, že tohle budu rozdýchávat ještě hodně dlouho a upřímně doufám, že se této adaptace brzy dočkáme v České televizi. (30.11.2013)

Tom Hiddleston je okouzlující herec a jen doufám, že ho filmoví tvůrci už nikdy nebudou schovávat po bílým make-upem a černou parukou, byla by to věčná škoda. Jeho Jindřich je charismatický sympaťák, ale když je třeba, dokáže ukázat zuby, a nikdy ho neopouští smysl pro realitu (ostatně i při namlouvání princezny Kateřiny jako by v pozadí znělo, jak dobře si uvědomuje to, co s ní získává). Hry o Jindřichovi V. a Richardovi II. sice rámcově spadají do kolonky historické, ale tématicky a pocitově jsou tak rozdílné, že člověk musí smeknout nad Shakespearovým tématickým rozpětím - a právě adaptace těchto dvou her jsou tím lepším z téhle minisérie. Celkově BBC odvedla jako vždycky dobrou práci, zamrzí hlavně přeobsazení několika postav, které se už v předchozích částech objevily. (06.12.2013)

Kdo by to byl řekl, že adaptace zrovna Jindřicha V. dojede na nedostatek vnitřního pnutí? Kdo by to byl řekl, že série, kterou zdobilo obsazení, zradí právě herci v nových rolích? Já tedy ne, ale ochotnické poulení očisek Patersona Josepha v roli Yorka je směšné jako máloco, ale i tak je jeho neherectví zcela zastíněno tragičností výkonu Edwarda Akrouta; ten se snad ani slušnými slovy popsat nedá. Dal by se pochopit v počátku éry němých filmů, ale přijít v jednadvacátém století ve vážné dramatické roli se stylizací do pudrem pobledlého zlotřilce, který bez ustání vrhá nenávistné krhavé pohledy, to je na velkou pováženou. Korunu všemu nasadí Richard Griffiths s nulovou dikcí a nejistým přednesem, který tak neumí svůj text prodat. Hodnotit ho ve škole, tak by se dočkal příkrého odsudku "nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším". V tomhle marastu pak ani nepřekvapí rutinérská režie, která i tak vděčné scény jako proslov na svátek svatého Kryšpína před bitvou u Azincourtu zazdí tak, že si jich divák vlastně ani nevšimne. Navíc k tomu mnohdy jako hudební podkres hrají otřesné patosem znějící tklivé trubky čili již pouze čekáte, kdy dojde na záběr pomalu k zemi padající anglické standarty... Výsledek není špatný, na to je předloha až moc dobrá a herci (v čele s těmi z minula) příliš dobří, ale tady bez výhrad fungují jen scény učení se a tokání v anglišfránině. (22.05.2013)