Cikáni jdou do nebe

Film Cikáni jdou do nebe je příběhem Zobara – největšího zloděje koní a jeho uhrančivé lásky Rady. Na první pohled film uchvátí svojí nádhernou barevností - záběry na krajinu, které ještě podtrhuje širokoúhlý formát, a chytlavými cikánskými melodiemi. Ale je to především film o svobodě a nespoutanosti, která je krásná, opojná i nebezpečná. Zobara sice nezastaví žádná kulka, ale právě touha po svobodě a nepoddajnosti se mu nakonec stane osudnou. Po shlédnutí snímku začnou vyvstávat také myšlenky o stereotypnosti v zobrazení života cikánů. I když zároveň chápu, že nemá jít o realistické zobrazování, ale spíše o lyriku a poetiku. (15.12.2015)

Kultový film Rómskej populácie. Keď za sociku spočítavali v okrese Liptovský Mikuláš prírastok rómskej populácie púšťali tento film v amfiteátri, to bola pre nich povinná jazda a štatistici ich na bráne počítali. V rovnakom období priniesol priateľ študujúci v Prahe žartík miestnych, keď na plagát Film Cigáni idú do neba bolo pripísané „Ať jdou kam chtejí, jen ať jdou pryč z Prahy“. Časy sa zmenili, dnes by plagát na Slovensku riešila Nár. kriminálna agentúra NAKA a poslanec Mazurek bol vyhodený z Parlamentu. V každom prípade je to vydarené dielo a 4* si zaslúži. (25.11.2019)

3/10 Ciganská balada o touze po svobodě, která je nadřazena všem ostatním důležitým hybatelům volnomyšlenkářkých kočovníků - ženám i majetku. Snímek upoutá množstvím zobrazení cigánských zvyků, písní a oblečení. V době promítání si dovedu představit, že se místní obyvatelé cítili podobně omezení a nesvobodní jako cigáni ve filmu, takže pobrali dostatek sympatií. Teď už je ale téma z filmu "nezabíjejte se navzájem, vždyť je nás cigánů málo" tak trochu neaktuální, ale stojí za vidění už kvůli tancům, přiblížení starých dobrých časů. svobody bez hranic a starostí co přinese zítřek, protože žít je potřeba už dnes. Při sledování nešlo nevzpomenout na českouslovenskou Baladu pro banditu, která do velké míry čerpá z podobného tématu a troufl bych si tipnout, že i ve své muzikální variaci vznikla právě pod vlivem tohoto filmu. (12.05.2008)

Předloha musela být fajn, filmová adaptace už ale moc není. Pokud Kusturica s Domem k pověšení hrál na autenticitu pohledem gadža, zde máme hru na autenticitu takmer od insidera. Loteanu to ale bohužel řemeslně pokonil. Jak si mohl myslet, že dostojí živelnosti za použití studiových nahrávek písní do nesynchronizovaného otevírání úst jakožezpěváku? Hrozně mě bavily barvy, kompozice obrazu, kamera. Brakový příběh k tomu patří, v něm problém taky nevidím. Forma násilně a šroubovaně 'symbolicky' prezentující hodnoty a reálie mi ale vadila převelice. Stejně ale - kde tedy hledat tu kýženou realitu, když se více a více zdá, že konstrukt tvoří nejen člověk mimo etnikum, ale i lidé z etnika samotného? (10.04.2012)

Asi soukromý divácký zážitek roku (nebo prostě za hodně dlouhou dobu dozadu), ten film mě zcela okouzlil a bezmezně nadchnul. A to především díky krásné kameře (některé zpomalené záběry jsou dechberoucí!), nadpozemsky překrásné hudbě J. Dogy (soundtracku se pořád ne a ne naposlouchat, přičemž nejvíc se mi líbí píseň Яблоко - vůbec celá ta scéna je naprosto úžasná, pustil jsem si ji za sebou snad stokrát a pořád nepřestával žasnout tím, jak postava Rady na místě zastaví běžící koně pouhým pohledem - kdo neviděl, dokáže si jen těžko představit) a jedinečnému obsazení - herecký zjev Světlany Tomy mě zasáhnul jako blesk z čistého nebe - ve své životní roli je naprosto okouzlující a jedinečná a okamžitě jsem si ji zařadil na pomyslný soukromý seznam památných diváckých zážitků, které vás omráčí a které už budete pořád vidět před očima. Ta její ústa plná sněhobílých zubů, ty nekonečné vlasy černé tak, až to přechází v modř, ty její tmavé oči, ve kterých se navždy ztratíte a kterým propadnete celou duší - jaká úchvatná žena, jaké velkolepé ztvárnění archetypu krásné cikánky! Kamera, výprava, kostýmy, obsazení, hudba - to vše vytváří dokonale celistvý filmový tvar, který je ve svém lyricko-melancholickém posmutnělém vyznění plný velkých emocí a nezapomenutelných momentů. Emil Loteanu dozajista nechal vzniknout filmu, který se dnes jeví jako nadčasový skvost nezávislý na době svého vzniku a který vůbec neztratil nic ze svých kvalit - už jenom ta úchvatná hudba tomu filmu prostě navždy zajistila nesmrtelnost. Na filmu zamrzí snad jen nepodařené postsynchrony, kterých si nejde nevšimnout, a pak to, že veškeré obsazení bylo "necikánské", což trochu podkopává autenticitu (s níž je to však v tomto filmu vůbec takové komplikovanější, protože ten film je mnohem spíše idealizovaným než realistickým pohledem na cikány - ti zde navíc představují spíše zástupný symbol než konkrétní etnikum); někomu zřejmě nemusí i sednout i skutečnost, že děj celého filmu je prostinký a k tomu završený překvapivým závěrem, který tak docela neladí se zbytkem filmu (považuji btw. za hrozné, že v anotaci filmu se zde zcela bezostyšně spoileruje o sto šest - srdečně každému přeji, aby měl možnost film zhlédnout, aniž by předem věděl, jak dopadne). Nádherný film, u něhož mi několikrát spontánně vyhrkly slzy štěstí. (16.11.2015)