Cikáni jdou do nebe

Film Cikáni jdou do nebe je příběhem Zobara – největšího zloděje koní a jeho uhrančivé lásky Rady. Na první pohled film uchvátí svojí nádhernou barevností - záběry na krajinu, které ještě podtrhuje širokoúhlý formát, a chytlavými cikánskými melodiemi. Ale je to především film o svobodě a nespoutanosti, která je krásná, opojná i nebezpečná. Zobara sice nezastaví žádná kulka, ale právě touha po svobodě a nepoddajnosti se mu nakonec stane osudnou. Po shlédnutí snímku začnou vyvstávat také myšlenky o stereotypnosti v zobrazení života cikánů. I když zároveň chápu, že nemá jít o realistické zobrazování, ale spíše o lyriku a poetiku. (15.12.2015)

Kultový film Rómskej populácie. Keď za sociku spočítavali v okrese Liptovský Mikuláš prírastok rómskej populácie púšťali tento film v amfiteátri, to bola pre nich povinná jazda a štatistici ich na bráne počítali. V rovnakom období priniesol priateľ študujúci v Prahe žartík miestnych, keď na plagát Film Cigáni idú do neba bolo pripísané „Ať jdou kam chtejí, jen ať jdou pryč z Prahy“. Časy sa zmenili, dnes by plagát na Slovensku riešila Nár. kriminálna agentúra NAKA a poslanec Mazurek bol vyhodený z Parlamentu. V každom prípade je to vydarené dielo a 4* si zaslúži. (25.11.2019)

Vášnivá milostná romance na základě literárních předloh velikána ruské i světové literatury Maxima Gorkého-Peškova byla moldavským režisérem - film není ani ruský, ani ukrajinský, ani rumunský, ale opravdu identitně moldavský - Loteanu přenesena do reality moldavské skutečnosti, tj. zčásti do maďarské pusty, zčásti do Haliče a Bukoviny, zhruba na severovýchod někdejšího habsburskolotrinského mocnářství. Přiblížení zběsilého cikánského světa (evokuje mi Kusturicovu ČERNOU KOČKU, BÍLÉHO KOCOURA) v jeho romantickém, takřka puškinském nebo lermontovském vnímání je úžasné, navíc podpořené invenční kamerou. Děj se odbývá prostřednictvím posunů v popěvcích, jízdách kočovných vozů, méně už v dialozích nebo tempech, na která jsme zvyklí z našeho světa. Odehrává se v časově cyklickém světě dětinně vnímané skutečnosti, v myšlení, založeném na představě, že když vidím, stačí si vzít. Vždyť když by to mělo být na opak, zachoval bych se přece stejně a rozdělil se s druhým o vše, co mám. Divoká, pudová touha po samostatnosti tak trochu pro samostatnost samu také stojí u tragického konce obou milenců. Zděšení, které prochvívá táborem po jejich násilné smrti, přeskakuje opět do výchozí dětinné polohy; palič, přichycený při činu, je upřímně zdrcen jeho následky. Film obsahuje prakticky všechny současné prvky cikánského sebevyloučení z moderní společnosti a dokládá značnou bezmoc prakticky každé většinové společnosti při pokusech o její pozitivní řešení. Dobrodružné se v tomto světle mění v hyperromantické a zřejmě i klasické. A nadmíru inspirující. (10.07.2008)

Podivuhodné, jak se skrz tu umělou formu – vypiplaná estetizující výprava a kamera, odtažité studiové playbacky – povedlo protlačit tak silný prožitek nespoutanosti, „větru ve vlasech“. Určitě i díky jednoduchoučkému romantickému příběhu a impulzivnímu konci. Není špatné tu a tam zahodit odstup a nechat se unést přímočarou lyrikou; Cikáni vám to umožní bez následných provinilých pocitů, že jste někomu skočili na laciný špek. (16.10.2014)

Romanticko-poetický snímek o cikánech z přelomu 19. a 20. století. V té době byli cikáni ještě opravdu kočovný národ, který měl svou čest. Nechtěli si nechat dávat milodary a peníze. Raději si vše sami... ukradli. Ano, svatí nebyli ani tenkrát, ale šlo je pochopit. Hlavní pro ně byla svoboda, nevázanost, volnost, kočování, koně,... Zkuste dát dnešním cikánům radu, která zazní od jednoho z nich hned na začátku filmu "Nemiluj peníze, zradí tě." Pokud má někdo rád romskou kulturu a jejich folklór, může si přidat jednu hvězdu navíc. (08.03.2014)