Díra

Jean-Pierre Jeunet meets Starci na chmelu. :-) Nejdřív jsem se trochu lekl, že půjde o rozhlasovou hru, přece jen nějaké dialogy trvající pár minut s černou obrazovkou mi představu filmu nenavozují, ale pak konečně začal příběh, který se mi líbil, ale kratší stopáž by mu slušela o hodně víc - přece jen se některé scény opakují, aniž by námět posunuly výš nebo dál, takže mne to trochu nudilo. Ty zcizovací efekty v podobě písniček jsou kouzelné, obzvlášť v kontrastu s tím hnusným barákem v realitě, kam zatéká, a oproti počasí, kdy furt a furt prší. Potěšil mě konec, ty závěrečné scény jsou plné naděje a optimismu, zvlášť ta pomocná ruka. Ale na můj vkus je to pořád jen stopáží přepálená povídka. Sice zajímavá, s dobrým námětem, ale zbytečně dlouhá, hrající jen na pointu. (15.07.2019)

Skorodystopická skorogroteska na téma velkoměstského odcizení a samoty; a také neméně osobitý, místy roztomilý a v závěru dojemný milostný příběh, který skoro skončí špatně. Režisérovo rozhodnutí dát snovým představám hrdinky (a zároveň jakýmsi vinětám uvozujícím jednotlivé úseky vyvíjejícího se vztahu) podobu muzikálových výstupů dílku nepochybně prospělo, i když  mi samotná hudba spíš lezla na nervy.  Zajímavý pohled jistého kritika: celý film je vlastně jakési abstraktní porno, při němž šmírujeme pohlavní styk dvojice v misionářské poloze; teprve na konci se dočkáme emancipace. (23.11.2023)

Ming-liang Tsai je bezpochyby zajímavý režisér a dokázal mi to už zatím ve všech filmech, co jsem od něj zatím viděl (Cesta na západ, Chodec, Sbohem Dragon Inn), ale v Díře se mi potvrdilo, že tenhle člověk prostě umí. Úplně ze začátku jsem se bál, jestli ty žánry budou fungovat všechny, přece jenom, schéma Drama/Muzikál/Fantasy/Sci-fi (mělo by to tam být. psal jsem, ať to přidají). No, asi po 15 minutách moje obavy byly pryč, protože to do sebe zapadlo fakt skvěle. Dramatický příběh se s muzikálovými čísly a sci-fi prvkem opravdu hodil dohromady. A příběh se mi taky moc líbil, akorát úplně nechápu, proč to tu někdo v komentáři přirovnává ke Stalkerovi. K němu to má příběhem fakt daleko, to spíš Drž si šátek, Tatjano, i když i tak dost vzdáleně, ale určitá podoba tam je. Co se dlouhých záběrů týče - tady mě to vůbec nenudilo. Tak jo, u některých scén by nebylo špatný to trošku zkrátit, ale jinak fajn. Samotná muzikálová vystoupení super, do filmu skvěle pasovala (i když se to na první pohled nezdá), především to první a poslední. A hlavní herečka je dost sexy, hlavně když tam zpívá. Nakonec dávám Díře plný počet, protože tohle se mi fakt líbilo a sám bych nečekal, že by se mi nějaký film od Tsaie líbil natolik, že bych mu dal tolik. No, tenhle režisér umí ještě líp, než jsem si myslel. Tak jsem zvědavý, jak se mi budou líbit další jeho filmy. 5* P.S. : Zvedl jsem hodnocení na 84% (26.02.2019)

V podstate body horror, v ktorom nejde ani tak o ľudské telo, ako o pitvanie sa v „tele“ paneláku. Paradoxne ľudí tu postihuje nákaza, ale dom trpí viditeľnejšie. Tapety sa strhávajú, diera v strope / podlahe sa zväčšuje. A divák si hovorí, o čo tvorcom ide. Až kým si uvedomí, že bezútešnosť činžiaku zažil tiež. Napríklad presne v situácii, keď bol chorý, čo mu bránilo ísť spomedzi štyroch stien preč. Muzikálové čísla vlastne kompenzujú totálne chýbajúcu hudbu v pozadí. (05.09.2023)

Šokující příchody zcizujících prvků (pěvecké výstupy) posunují Tsaiovu sérii, pokud jsou jeho filmy sledovány chronologickým způsobem, do další dimenze. Jsem tím (zklamán) překvapen a fascinován, nejasketičtější vypravěč se začal i trochu bavit. Nejde jen o to, že jsou bizarní, bizarní (a přitom všední) už jsou totiž všechny ty situace, které Tsai pro Kang-sheng Leeho vymýšlí. (23.01.2011)