Camille Claudelová

Film o psychicky vyšinuté extravagantní sochařce, která mi byla od počátku proti srsti a s postupem děje a její choroby mi lezla na nervy stále víc - což asi nebylo záměrem autorů. Nicméně u mne jim to takhle vyšlo. Svár mezi šílenstvím a talentem je vděčné téma, které vždycky nabízí pohled, který je atraktivní. (22.11.2013)

Příběh Camille Claudelové určitě není ojedinělý, v historii se najde celá řádka bohem nadaných lidí, kteří se utápěli v trýzni nepochopení, kteří bojovali s nepřízní osudu a nakonec se jejich život zvrtnul do nevyhnutelné tragické koncovky. A tento film podobný osud zobrazuje nezapomenutelným a výjímečným způsobem. Hodně tomu přispěla především naprosto dokonalá Isabelle Adjani v titulní roli. Výborný byl i Gerard Depardieu v roli Augusta Rodina. Ale nejen herecké výkony, ale i hudba a vůbec všechno co film dělá filmem je na tomto snímku hodně vysoko - no vždyť 7 vyhraných Césarů a k tomu ještě dalších 7 nominací hovoří za vše... A aby toho nebylo málo, dvě nominace na Oscara - tady si myslím, že Isabelle by si ho zasloužila víc než Jessica Tandy za Řidiče slečny Daisy. I když je v druhé půlce film kapku depresivní, stojí rozhodně za to se do něj vnořit a pronikat pod povrch duše skutečného umělce - umělkyně. Je s podivem, že tento film je u nás prakticky neznámý...***** (26.09.2006)

Po shlédnutí filmu z roku 2013, který se mi moc líbil, bylo už téměř (vnitřní) povinností podívat se na film natočený o čtvrt století před ním. A dalším, neméně mocným popudem byl gudaulinův komentář a jeho hodnocení. Nicméně tento poměrně dlouhý film, který přitom tepá zběsilým rytmem (jako v Camille v horečce), se mi líbil také (zde neříkám už "moc" - i když tři hvězdy jsou minimum). Podobně jako gudaulin mám pocit, že tu něco nehrálo, ani ne tak, že bylo něco nedotaženo (pěkná fotografie, snad bych měl říct kamera / příběh spíš deklarativní, i když i divák si v něm může najít místo, a pokud je poučen, najde si v něm i spoustu záchytných bodů / herecké výkony standardně dobré), spíš přetaženo (především city jsou zde povýšeny na afekty, a jsou podávány sice na skvělém talíři, ale bez vidličky a nože) / pokud byl záběr tak široký, mohl se režisér více věnovat Camillinu dílu). A nakonec hamletovská otázka: Byla Camille blázen čili nic? Zřejmě ano, ale vždyť jím byl i sám Hamlet, tak proč se ptát. Nadaní a obecně známí blázni jsou na tom vždycky hůř než ti prostí - těm se pak říká jurodiví a běžně pobíhají mezi námi. (17.11.2016)

Úžasná herecká dvojica. Prenádherná Isabelle Adjani s maximálnym herectvom a predsa len prekonaná excelentným Depardieuom, ktorý sa tu ešte hral na heteráka a mal o 30 kíl menej. Ono ten príbeh nemusí zaujať každého. Ale ako životopisný snímok ide o silné dielo a veľmi veľa sa dozviete o živote slávneho Rodina. (25.12.2017)

Roztržená múza v nekontrolovatelné nadvládě sžíravě vzdychající naléhavosti. Lidská touha, sny, pohrdání i rivalita na schodišti ornamentů umělecké mentality. Skulptury jako apoteóza vášní, jako spáleniště citů. Citů ubodaných pod spodničkou prostorové imaginace. Viněta duše umělkyně v šantánu běsů, rozpuštěna v mystickém prachu odosobnění, tulácké píli a odříkání. Těla svázaná vlastní tyranií, blízká metabolismu žalu. Jen protest a ponížení rvoucí tvář talentu. Opájení, bída, rozčarování, hořkost, labilita, tiché výkřiky vytesané do soch nehybných, mlčících, vše pozorujících, živoucích mement vlastního zhroucení. Kompliment vnitřního úspěchu, tam ve světě nechtěný. Libreto vlastního pozvání ctižádosti, mrzutost z nedokončeného očekávání a neopětovaného uznání. Umění, které povznáší, umění, které je prosté opěvovaní, tryská osamělou bolestí, nejistou přítomností. Nekonečná genialita umu lapená v mýtu etue, který v(y)klouzl do/z paměti. Umělecké dílo, které hledí, prochází, rozprašuje a zachycuje náladu hybnosti "zastavených" nářků. (28.11.2014)