Baran
Režie:
Majid MajidiScénář:
Majid MajidiKamera:
Mohammad DavudiHudba:
Ahmad PezhmanObsahy(1)
Ilegálně zaměstnaný afghánský vdovec Najaf vykonává těžkou práci v Teheránu na stavbě. Když si přivodí zlomeninu nohy, je nucen za sebe jako náhradu posílat ještě nedorostlého syna Rahmata. Ten ale náročnou práci nezvládá, takže je nakonec pověřen vařením a roznášením čaje namísto fyzicky schopnějšího Lateefa. Tomu se ztráta pohodlné pozice samozřejmě nezamlouvá a proto se snaží mladému Rahmatovi práci co nejvíce znepříjemnit. Ve svém snažení však pokračuje pouze do té doby, než náhodou zjistí, že všechno není tak, jak se zdá. (Richie666)
(více)Recenze (16)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $125,900║Tržby Celosvetovo $165,900║ ()
Všetečný a stále zasněný sedmnáctiletý Lateef (Hossein Abedini) se stará na jedné teheránské stavbě o zásobování dělníků - většinou před Talibanem uprchnuvších Afghánců. Když je kvůli novému uprchlíku Rahmatovi (Zahra Bahrami) přesunut na těžší práce, pojme k němu nenávist, avšak brzy objeví jeho tajemství... ()
Majidiho filmy jsou známé svojí lidskou čistotou, ale i utrpením, smutkem, který nás v těch našich podmínkách nutí mnohdy k zamyšlení na co, že si to vlastně tady stěžujeme. Pro mě je nepochopitelná situace v této zemi a už vůbec si nedovedu představit, že bych tam mohla v těch podmínkách, které byly nastíněny existovat. Absence mluveného slova mezi hlavními protagonisty byla sice evidentní, ale o to víc hovořily výrazy jejich očí. Ty mluvily za všechno, od zloby, smutku, nenávisti, poznání až k pochopení a lásce. Ačkoliv je to velmi citlivý až poetický příběh, tak mě přece jen oslovily víc Majidiho jiné filmy, například Božské děti. K tomu mírně negativnímu pocitu přispěl žel i Lateef, kterého hrál Hossein Mahjoub, kde se přiznám, že mně tam moc nesednul po herecké stránce a celkově mně byl nesympatický. Neptejte se proč, v ženách aby se jeden vyznal....... ()
Romantické sociální drama předkládá svým divákům názorný příklad toho, že rozdělit se jsou ochotni nejvíce ti, kteří mají nejméně. Škoda, že představitel hlavní role nebyl alespoň trošku sympatický, asi by mě film zasáhl více. ()
Romance, ve které ústřední pár nemá jediný dialog. Kupodivu to nevadí a jejich příběh je opravdu silný a zajímavý. ()
Možná to přecením, ale dávám maximum. Velmi poetické, velmi citlivé, velmi reálné (pracovní podmínky na stavbách, vynášení kamenů z řeky), velmi jiné. Tím, že se jedná o iránský film o Iráncích a Afgáncích v Iránu, není doopravdy až do poslední chvíle jasné, jak příběh dopadne (jisté pouze je, že ne holywoodsky) a konec to svojí vysokou otevřeností vpodstatě potvrzuje. Domyslete si. ■ P.S. SPOILER!!! (malý spoiler) Zbírání vysypaných rajčat a podání uvázlé boty jsou nejerotičtější scény ve filmu. KONEC SPOILERU Zvláštní, ale doopravdy to působí eroticky. I díky nim dávám filmu maximální hodnocení. Jsou geniální (ale nevím, jestli tak budou působit na každého). ()
Pre mňa zatiaľ najkrajší Majidi. Lateef ako hrdina má krásny prerod z nezodpovedného chuligánského mladíka na dospelého muža, túžiaceho pomôcť tým čo toho veľa nemajú - motivovaný láskou a túžbou. V tej najkrajšej podobe. Je to romanca bez slov a bez odozvy. Je to o pochopení Afgáncov cez oči mladého Íránčana. Baran je príbeh ktorého prostredie pôsobí bezútešne, spustnuto a chudobne, bez života. Postavy v ňom sú ale plné snahy udržať si pokoru a pozitivizmus aj keď je to dakedy ťažké. Sonda do zmýšľania a sonda do ľudsky čistých hodnôt, ktoré sa práve menia kvôli tej láske. A plus dážď a sneh. Posledný záber ako metafora pominuteľnosti len poukazuje že dobré skutky často krát zostávajú bez odmeny. Krásne. ()
Majidiovy filmy jsou jak křišťálové studánky plné lidské čistoty, obklopené bahnem bídy iránského všedního života. Baran není tak přeslazený ani srdceryvný jako Božské děti nebo Barva ráje, ale vyznívá stejně prostou a dojemnou poetikou. Každé další filmové setkání s íránskou kulturou a jejich rozmanitou krajinou mě nepřestává fascinovat. ()
Íránská kinematografie si mě získala svou-pro nás značně rozdílnou tématikou i formou zpracování, kterou velmi citlivě převádí na plátno (jako např. Želvy mohou létat nebo Barva ráje). Naprosto jiná mentalita je tu evidentní. K takovýmto filmům musí být člověk opravdu vnímavý. Tento snímek mě sice neohromil, jako již zmíněné, ale přesto si za své citlivé a leckdy i úsměvné ztvárnění jen tak tak ty 4 hvězdy zaslouží,65%. ()
Působivé. Zasněné. Poetické. Smutné. Deštivé. ()
Ďalší silný film z Iránu zapadajúci do typickej škatulky tejto krajiny (v jednoduchosti je krása). Mix love story so sociálnym presahom s pôsobivými výkonmi nehercov, ktorá ľahko očarí vaše emócie. Majid Majidi (aj na ct vysielané Nebeské deti - naprostý majstrštik iránskeho kina a Farby Raja - takisto mimoriadne silný film) tentokrát o kúštik zaostáva za svojimi najlepšími filmami a hranica pôsobivosti a kýču je tentokrát viac blízko seba ako v predchádzajúcich filmoch, ale aj tak dávam mojich 3 1/2 nahor. P.s. pre tých čo videli Nebeské deti - aj tento film má krásne bežecké scény ()
ocenenia : Montréal World Film Festival 2001 - 1. cena Grand Prix des Amériques (spolu s filmom "Torzók"), Špeciálna cena ekumenickej poroty ()
Baran (je to příhodnější název filmu, více než otrocký překlad Déšť) je filmovou romancí na perský způsob. Ve spojení s Madžidim se píše o lidské čistotě, avšak výstižnější je mluvit o prostotě, kdy jsou malé, prosté, o mnohou větší šíří ochuzenější životy konfrontovány s doposud neznámými prvky a zkušenostmi, přičemž průvodními znaky prvního setkání s novými a neočekávanými aspekty mohou být strach a zloba. V kultuře, kde jsou světy mužů a žen výrazně odděleny, dokáže již pouhý náznak androgynní povahy vzbudit pocity vzrušení. Potom to jisté decentní odhalení utajované přítomnosti druhého pohlaví otevře dveře romantické obrazotvornosti a mladického idealismu. A ono rozdělení světů je také vlastního příčinou hlubšího, vskutku niterného prožitku citů. Madžidi poukazuje na aktuální sociální problémy a nebrání se ani velekrálovskému patosu, neboť tak praví pravidla globalizovaného filmového trhu. Hlavní postavou prostší perské romance je Latíf (Hossein Abedini), mladičký a životem doposud nepříliš zkušený pomocník na stavbě. Ta jeho jistá naivní divokost je v intencích intimního probuzení a stále ještě zachovaného idealismu náhle přeměněna v podstatu sebeobětování, byť již modifikovanou do praktičtějších kontur života. Hlavním objektem zájmu a zvědavosti perské romance je Baran alias Rahmat (Zahra Bahrami), nejstarší dcerka afghánského uprchlíka pracujícího na stavbách. Život není procházkou růžovým sadem, nýbrž řídí se zejména nutností a pravidlem o obstarávání obživy, tou nejzákladnější lidskou potřebou. Výraznou postavou příběhu romance je Memar (Mohammad Amir Nadži), rázný, přesto však sociálně soucitný stavbyvedoucí. Z dalších rolí zaujmou také Baranin otec s nedávným úrazem Nadžaf (Gholam Ali Bachši), Nadžafův kamarád a starý afghánský zedník Soltan (Abbas Rahimi) nebo osobitý afghánský švec (Hossein Mahdžoub). Film Baran je romancí na perský způsob, prostou, niternou, patetickou, sociální, se souladným hemžením nepastelových barev. ()
Zvláštnu atmosféru filmu vytvorí samotný obsah dotvorený pomocou snových obrazov. Režisér predstavuje situácie a emócie, ktoré americké a iné väčšie filmové štúdio dokáže poväčšine len otrepanými frázami a situáciami. Jednoduchý, ale aj spletitý príbeh lásky, postavenie utečencov a otázka peňazí vykreslená bez prekvapujúcich zvratov, veľkolepých efektov, známych hercov a veľkého rozpočtu. Mimochodom odhalenie Barana a takisto aj záver je jedným z najkrajších a najčistejších momentov. ()
Na rozdíl od většiny komentujících mi nepřipadá hlavní hrdina jako nesympatický, nebo špatný herec. Naopak, velmi mne bavil jeho přerod z bezstarostného, protivného až zlého floutka v mladého zamilovaného muže, který pro lásku udělá cokoli. Je zajímavé sledovat jak rozdílně může být pojem láska vyjadřován v jiné kultuře a přestože nevidíme vlastně žádný tělesný kontakt, žádný dialog, ten cit je doslova hmatatelný. Jak jsem toho kluka na začátku snímku neměl rád, tak jsem mu to štěstí na konci hrozně přál. Otevřený závěr je pak asi tím nejlepším, jak mohl film dopadnout... ()
Madžidi ve formě. Roztomilý a tklivý milostný příběh s pohádkovými názvuky a zároveň realistické humanistické drama s katarzí. Osud afghánských běženců / běženek v Íránu dojímá, zurčení potoků obluzuje. "Déšť" možná ovlivnil umělecky slabší "Je zima" režisérova polokrajana Rafiho Pittse. ()