Připravte si kapesníky

Naivní blbec, psychicky narušená žena a jeden chudák, co se do jejich vztahu zapletl víceméně omylem, to je ústřední partička, která nás provází celým filmem. Ještě se k nim teda zhruba v půlce připlete jedna, dost nečekaná, ale to už bych spoileroval. A zatímco v první polovině mi to přišlo správně absurdní a zajímavé gradující, v té druhé půlce mě to už moc nebralo. Sice něco vtipné se dá najít po celou dobu a stejně tak je to i se scénářem, který mi přišel dobře napsaný (s přijmutím faktu, že ty postavy takhle divné prostě jsou a čím to je se nedozvíme), ale to co se rozjede v druhé půlce se podle mě tváří příliš vážně a tak to vnímám spíš jako samoúčelnou provokaci, která ve své době sice ještě mohla být kontroverzní, ale v dnešní době už se bere jako taková "zvláštní norma", nad kterou se ani trochu nepozastavuje a spíš se podporuje. S přihlédnutím k roku vzniku bych neměl problém tu čtvrtou hvězdu dát, ale bez toho, s ohledem na to, kolik filmů s takovým tématem už jsem viděl, nevidím důvod ji dávat. Navíc mi i přijde neujasněné, jak to chtěl Blier vlastně vést a jestli jsem měl s postavami nějak soucítit či se spíš smát jejich osudům... Nebo obojí dohromady, ale jak má každá polovina jinou atmosféru a zaměření na jiné postavy, nefunguje ani ta střední cesta. Silné 3* (19.08.2022)

Odhoďte všechny zábrany a zapomeňte na to, že jsou témata, o kterých se ve vybraných salonech nemluví. Nonkoformista Blier o nich mluví rád, často, bez zábran, s nadsázkou a nádherně štiplavě. Připravte si kapesníky, jak nabádá pan režisér, abyste za nimi skryli úsměv v nevhodnou dobu. Blier obsadil svého oblíbeného Depardieu, do páru mu opět dal Dewaera a nezapomněl ani na dalšího svého dvorního herce Serraulta. A šťastnou ruku měl i při obsazování dětské role, v níž zazářil tehdy začínající Belgičan Riton Liebman. (12.05.2013)

Asi jeden z nejlidštějších a nejméně provokativních Blierových filmů. Téma provokace, přítomné v moderním francouzském umění od konce 19. století (»Provoquez le bourgeois!«) a ještě umocněné protesty roku 68, prochází celým Blierovým dílem. Zde se jedná (ve srovnání s například Buzíky) o provokaci vyjádřenou poměrně krotce, která přesto vede ke stejnému cíli - výsměch běžné měšťanské morálce, zbohatlé, usedlé a myšlenkově zlenivělé poválečné generaci. Jejím symbolem je ve filmu Citroën DS, podobně jako v Buzících. S Buzíky má ale další společné motivy: letargická žena sdílná dvěma muži (stejné obsazení)... Ve filmu je přítomno mnoho typicky blierovských témat: absurdita a bizarnost (do níž jsme hozeni hned na začátku), existencialistický motiv bezdůvodného ubližování, neporozumění mezi lidmi... Co je ale výjimečné: velká dávka shovívavého humoru a happy-and. Ačkoliv ne každému sedne, film stojí za vidění, přinejmenším kvůli geniálnímu Gepardieu. (11.02.2009)

Proč se o Bertrandovi Blierovi nemluví jako o geniovi, schopném vytvořit svět z ničeho. Nebo jen z prahmoty ve stavu nevázanosti a nespojitosti, vtipu vznášejícího se lehce vzduchem a možností, které jim génius přiřazuje podle vlastního uvážení. Když jsem - kdysi hodně dávno - viděl "Un, deux, trois, soleil" bylo mi to hned jasné. Ani na toho Mozarta se snad nemůžeme zlobit (i když Schubert by mi byl milejší) ... Vše je možné a nic skutečné, nebo vše možné je skutečné? Blierovo zlato se třpytí i po čtyřiceti letech. Bon soir, bon soir / preparez vos mouchoirs. (05.01.2017)

Banální příběh pro komedii se postupně mění ve velmi provokativní film morálky a společenských zvyků. Dělit se o manželku, aby ji manžel rozveselil se zdá jako dobrý nápad, ale manželka zůstává dále chladná. Dva muži se dělí o manželku i bydlení a vzniká přátelství. Výsměch tradičních svazků a hodnot. Až malý třináctiletý intelektuální chlapec dokáže probudit v manželce cit sexuální i mateřský ... Čarovně krásná Carole Laure !!! (15.07.2010)