Pět let

Nejsem zrovna příznivcem názorů typu „dnešní mladí herci neumějí mluvit“. Když pak ale dojde k takové koncentraci mladých a neklidných jako v tomto dílku, a ty pak ve vzácných chvílích vystřídají skuteční herci hodní toho jména (Vanda Hybnerová, Gabriela Míčová, Pavel Řezníček), kterým je perfektně rozumět, aniž by přitom jejich projev ztrácel civilní výraz... nezbývá mi nic jiného, než uznat, že na té kritice nejspíš něco bude. Alžběta Malá ze sebe své většinou velmi krátké repliky vypálí, co nejrychleji se je snaží mít za sebou a pro jistotu ještě polyká koncovky. Samuel Toman a Petr Uhlík si vystačí - v replikách o trochu delších - s neměnnou intonací, která tím pádem samozřejmě často vůbec nekoresponduje s obsahem toho, co právě říkají; nějak se vytratilo zapojení mozku... Ale pochválit se dá dobře vybrané téma, které je aktuální a vzhledem k době vzniku seriálu dokonale vyvážené ve smyslu otázky kdo je viníkem a kdo obětí (znásilnění / pomluvy). Před třiceti lety by měl všeobecné mínění a nejspíš i zákon na své straně on, za třicet let to bude (vzhledem k vývoji, který směřuje k systematicky řízenému vyhynutí lidstva nebo aspoň té jeho části, která si říká euroatlantická civilizace) jednoznačně ona. (24.06.2023)

Záležitost, která přesně sedí do dnešní tak, že skoro nemá cenu urazit nikoho, kdo by snad náhodou nebyl totálně zfanatizovaný. Taky je to téma, které zpracováním udrží, není to jen nějaká nahodilost a navíc je vrstevnatá i mimo tento hlavní problém. Na svou délku a koncept nevídané. Skvělé využití mladých hercům autentičtější promluvy postav a především možnost debatování nad problematikou. Jedna z věcí s největším přesahem. (30.09.2022)

Zajímavý projekt (každý díl má v průměru 15 minut, tak je těžké nazývat seriálem) o vztazích a nevyřčených traumatech, které vyjdou na povrch a negativně ovlivní život všech zúčastněných. Výborně zahrané, chytře napsané a nijak zbytečně roztahané. Pět let ví o čem chce vyprávět a dělá to tak dobře, že se 95% české kino produkce, krčí v koutě. (11.03.2023)

Hodně podobné jako TBH. Míň se teda rozpadne koncept, zato ale víc šustí dialogy. Celé je to ale ve stejné scenáristické křeči, jak donutit postavy dělat, co je potřeba, aniž by to vypadalo nuceně. Je moc vidět, že někdo vymyslel námět a sepsal si dlouhý list edukativních informací, které musí být předány, a nějak se to polepilo dohromady. V konceptu krok správným směrem, v provedení stejné tápání. jsem na hraně 2 a 1/2 (26.09.2022)

„Seš mladej člověk, který do toho přináší perspektivu, kterou my starší nebudeme nikdy mít!“   Otázkou je, o jakou perspektivu se vlastně jedná. Z minisérie od první chvíle ční značná didaktičnost, postavy zcela jasně skrze dialogy deklamují své životní postoje a city přesně tak, aby to bylo všem jasné o co jde a nedošlo k žádným pochybám. To, že většina postav má v krvi neustále nějaké to promile je ukázáno jako fakt, ne jako problém který má své následky. Schůzky s nakladatelkou slouží jako nezáměrně humorný meta komentář celé série, kritické připomínky však nepadají na úrodnou půdu a celá série spěje do zcela očekávaného konce. Svůj účel seriál splnil. Nastolil ožehavá témata, nastavil zrcadlo, jen se přitom tak trochu pozapomnělo na to vytvořit funkční fikční svět, který jde dál za stokrát ohrané šablony a schémata (zláště pak postavy rodičů). Ano, ideální na vyplnění času občanské výchovy, kde to část žáků bude ignorovat, někteří se budou smát ,,vážným" dialogům a zbytek bude rád, že může dělat pod lavicí úkol do dalšího předmětu. Trocha nekašírovaného realismu by tomu jen prospěla. Vystoupit ze své komfortní zóny a nevytvářet mramorově mrtvolnou hru na vážná témata. (29.09.2022)