Pipi Dlouhá punčocha

Tuhle zvrácenou a úchylnou demenci jsem vždycky k smrti nenáviděl, ať už jako knížku, nebo tenhle TV paskvil. Nechápu proč se v tom česk(oslovensk)é státní instituce tak zhlédly a cpaly to do mě skrz povinnou školní četbu a teď několikrát za rok skrz Studio Kamarád, na které koukají moje děti. Todle a děti Bulerblínu. Kreténský příběhy, hnusnej fracek, dementní policajti, všechno špatně. (23.01.2017)

Jako dítě jsem jsem tuto roztomilou rusovlásku s dvěma culíky neuvěřitelně žral, také jsem chtěl dělat různé skotačinky tak jako ona, nechodit do školy, mít pro sebe jen tak celou vilu Vilekulu, penízky po otci pirátovi mořském vlku, a především tu úžasnou medvědí sílu a bláznivé nápady. Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová opravdu uměla pohladit na duši ,především dětské diváky, s kouzelnou fantazií napsal neuvěřitelně silnou knížku, která vyšla již v roce 1949 a prodává se dodnes. Filmové příběhy se jí myslím alespoň v tom zásadním na míru vyrovnají jsou přirozené a to je hlavní. Nevím jestli to zrovna bylo v tomto prvním celovečerním filmu o Pippi. Ale nejvíce se mě právě líbil ten díl s piráty, ale ten byl tuším buď samostatný a nebo právě v tomto seriálu. Jak říkám příběhy s Pippi byly poté zfilmovány ještě mnohokrát, ať už v úspěšnějších a nebov méně úspěšnějších pokračováních. Vždy ale se starými známými, a sice s Pipilotou Citónií Cimprlíny Mucholapky Punčochatý ( jak znělo officiálně její celé právé jméno), s opičkou panem Nilsonem (typicky švédské jméno), puntíkovaným koněm, s přáteli Tomem a Anikou a hlavně se slečnou Rosenblomovou která vždy tak trpěla rozpustilými ale jinak moc zábavnými kousky zlobivé Pippi. Slečna Ambersonová by totiž Pippi nejraději viděla v dětském domově a to hned od začátku!Ale to by nebylo ono že..? Takže nakonec abych to konečně už nějak uzavřel no dávám určitě za 4* je to přeci jenom kus mého dětství. Ať si každý říká co chce, a to neznámkuji s odstupem času.Nehledně nato že každé dítě přeci jednou mělo chuť vždy alespoň na okamžik jen tak někam utéct být sám na svobodě, prostě být samostatný. (15.10.2006)

Milé poukázání na to jak se svět dospělých liší od světa dětí, a vyprávění o tom jaká dobrodružství můžete jako dítě zažít, zvlášť když se vedle vás nastěhuje dcera pirátského kapitána, kterou nesvazuje žádná škola a podobné formalizující zbytečnosti. Ale mezi námi - už jako dítěti mi Pippi svými "moudry" pěkně lezla na nervy:) (20.01.2005)

Seriál mého dětství. Taky jsem chtěla mít vilu Vilekulu (samozřejmě sama pro sebe bez rodičů), na zahradě dutý strom, koně, skákat po střeše a kamarádit se s piráty ... Nic takového jsem se nedočkala, místo opičky jsem dostávala stále jen panenky, tak jsem se alespoň pokoušela spát s nohama na polštáři. (20.04.2008)

Z nostalgie se na to dívám ale víc jak 30% tomu dát bohužel nemůžu. Úvodní melodie je chytlavá a líbí se mi ta poetika ale je to příšerně dlouhé-zdlouhavé, nezáživné a nudné. Jako film bych to nezatracoval ale ten seriál je očividně uměle protahovanej a chybí mu nápad, vtip a hlavně aspoň trochu svižnější tempo. Do toho ještě občas až extrémně otravná Pipi a výsledek je jasnej. Neměl jsem tento seriál rád jako dítě a ani teď mě nebaví... Některé úplné hlouposti bych vynechal a každej díl zkrátil o 20 minut na bohatě dostačujících 5-7 kdy se něco děje a dal bych tomu možná i 80% (05.03.2020)