Kdo/co nejsem:

- filmový publicista z MovieZone.cz, ani odnikud jinud

- student čehokoli, co je spojené s filmem

- pokrývač střešních krytin, svůj drahocenný čas trávím přízemnější činností, i když ve 2. patře to je

 - neobjevený génius (toho bych si možná všimla)

- intergalaktická topmodelka, protože mi nevyhovolal materiál sedadel v mém potenciálním intergalaktickém vozítku.

- sportovec (odhodlaný ani gaučový) neboť sport mně prostě nebaví. Až an vyjímku a to je plácání se pití vody v místním plaveckém bazénu

- felix sapiens (protože mi to král bramborových lidí nedovolí)

- neúnavný remca mající názor úplně na všechno (i nato o čem ví prd) a samozřejmě ten jediný správný (to bych sebe sama musela uškrtit)

- Popelka, která čeká na ing. Prince na puntíkatém koni

 

- filmov fanda, žijící jen filmem a je schpný odříct rande kvůli premijéře, neboť žití vlastního života je mi cennější

- čtenář tn.cz (prostě proto!)

 

A teď trochu k tématu

 

Proč tady jsem? Asi proto, že mám ráda film, ale to by asi nikdo neuhodl. Mám ráda filmy o vztazích, dramata s příběhem, které mají, co říct, sci-fi typu K-pax nebo Star Trek, dále pak filmy s LGTB tématikou a animované kousky. Pokud to vezmu podle zemí tak ráda sleduji filmy z rozličných zemí. ), Ale nejblíže mám k evropským filmům. 

 

Naopak nemusím westerny, kýčovité americké a české teen komedie, historické filmy, které se tváří jako velkofilmy ale přitom nejsou o ničem, většinu akčních filmů a hororů kde je nejpodstatnější, kolik končetin proletělo vzduchem a kolik litrů krve teče po podlaze. Nicméně to neznamená, že se hororům vyhýbám, ale do kina na ně zásadně nechodím, neboť, čím jsem starší, tím víc se bojím :) Onehdy mne nic netušící vytáhla do kina na Sirotčinec moje milá sestřička. Pche, ta si teď dobře rozmyslí, na co jde se mnou do kina... Totiž (nejen) u hororů ječím preventivně. Stačí slyšet takovou tu očekávající hrůzostrašnou hudbu a už řvu . Tedy alespoň doma, v kině reaguji tak, že se snažím svému společníku vykloubit ruku.

 

Také je někdy třeba se podívat na něco oddychového, nejlépe na nějaký nenáročný milý film, či vtipný seriál. Nejraději relaxuju u zdánlivě nesmyslných seriálů jako např. Star Trek, Big bang theory, Red Dwarf, Weeds. Oddech je taky třeba, ne?

 

Další významnou kapitolou jsou pro mne krátkometrážní filmy. Dobře udělaný 5-ti minutový kraťas kolikrát vyjádří, co chce říci daleko výstižněji než ledajaký 180-ti minutový velkofilm.

 

ČSFD se pro mne stalo neodmyslitelným rádcem, na co se kouknou a který film za to nestojí. Zvláště dám na hodnocení a komentáře mých oblíbených uživatelů. I když s nimi nemůsím vždy souhlasit, jejich názoru si vážím.

 

A děkuji těm, kteří si mne přidali mezi své oblíbené uživatele a přidělili mi tak bod. Takže děkuji ( ^_~)

 

Moje filmové začátky se motaly kolem seriálů jako My z kačerova, Šmoulové, či Mumínci (když budu mít nějaké malé zvířátko, tak se bude jmenovat Mumínek). První (alespoň, co jsi pamatuju) návštěvu kina jsem prožila tak trochu bolestně. Ten den mně rozbolel zub a měla jsem si vybrat buť jít k zubaři, nebo do kina. Vyhrálo samozřejmě kino s Aladinovou lampou. A rozhodně to nebylo protože bych se bála zubaře, byla jsem totiž racionální dítě (možná, že víc než teď ;-)). Dále přišla éra Herkula, Xeny a Diskopříběhu. Někdo doma snad ještě mám kazetu s písničkami z Diskopříběhu (to byly diskotéky v kuchyni na stole u kazeťáku :-))). Zhruba v té době jsem založila po vzoru své kamarádky (zdravím, Evi!) sešitek s výstřižky z TV magazínu s dobrými viděnými filmy. Na 1. listu byl film (to si dobře pamatuju) Táta nebo milenec. Dále se na stránkách vyjímaly "klenoty" jako Flinstoneovi, Doktorka Quinnová, Space Jam a podobně. Šak každý nějak začínal ... Takže to bylo moje první éra nadšení filmem. Pak přišlo období, kdy jsem nechápala, co lidi na filmech vidí. Vždyť skoro všechny filmy jsou hovadiny! Samozřejmě jsem tak soudila dle toho, co se ke mně dostalo prostřednictvím nalejvárny masmédiové televize. Sešitky jsem zahrabala tak, že jsem je teprve nedávno našla. Teprve o pár let později jsem se dozvěděla, že existují i lepší snímky než, co se ke mně běžně dostávalo.

 

---

 

Moje hodnocení:

 

Nezřídka film hodnotím, hned po shlédnutí ještě plná dojmů. Často pak svůj postoj přehodnotím, ať už kterýmkoli směrem. Snímek hodnotím v prvé řadě podle toho jak na mne zapůsobil, co se mnou udělal. Ale když to těm hercům nevěřím, tak není co řešit...

 

***** Vyjímečný film, zasáhl jak nejvíce mohl. Na ten si na 100% vzpomenu i za 50 let :-)

**** Výborný film, hodně se mi líbil. Několik dní jej nemůžu pustit z hlavy.

*** Dobře se na něj dívalo, ale tím to pro mně končí

** Nic mi onen film neříká, ale něco na něm oceňuji. Pochybuji, že si napříště vzpomenu podle názvu o čem to vlastně bylo.

* Nicneříkající nuda, ale neuráží

Odpad! Tak tenhle film opravdu nemůžu vystát. Bojuji s nutkáním škubat si vlasy apd.

 

Poslední dobou se stále častěji stává, že hodnotím naprosto jinak, než je film zde hodnocen odborníky. A je mi to úplně jedno. Jsem možná barbar, ať si říká, kdo chce, co chce, ale když mi snímek nic neříká nic na tom nezmění to, že je tabulce top 200. A naopak často nechápu nízké hodnocení u filmů, které jsou na stejné úrovni jako jiné obdobné ale daleko lépe hodnocené filmy. Nevidím v nich rozdíl až na to že jeněm se dostalo nějaké té hvězdy a propagace a druhým nikoli.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sdělení pro milé a ještě milejší sběratele bodů: Je zbytečné nechávat mi vzkazy jako tento: "Přidal jsem si tě mezi oblíbené, tak si mně přidej taky." Prostě nerauguju, neboť přidávat si do oblíbených uživatelů někoho, kdo mně vůbec nezajímá (pro svůj filmový vkus), mi přijde krajně stupidní. Když si někoho přidám k OU, kvůli bodu to rozhodně není, prostě mně zajímá jeho názor. Konec sdělení.