Souputníci

Určitě se mi líbilo, že gay tvůrci se poslední dobou nebojí kontroverzních témat ani postav a že to umí ukočírovat tak, aby to nevyznělo homofobně (za úchylku americké demokracie - mccarthismus - můžou úchylové sexuální). Nevadí mi otevřené sexuální scény, ani stylizace historických seriálů. Mezi Bomerem a Baileym byla výborná chemie. Až na jeden moc detailní francouzák bylo intro fenomenální a výstižné... Problém pro mě ale byl scénář, protože se snažil honit moc zajíců, resp. gayů najednou. Přeskoky v čase ničily napětí, protože jsem věděl, které postavy represe přežijou a které ne. Ba hůř - mohly uškodit Bomerově postavě i výkonu. Jakkoli se mi Bailey na začátku zdál zbytečně exaltovanej a jeho postava často přecitlivělá, ve výsledku byla soudržnější, měla logičtější vývoj a opravdovější finální vyznání. Zatímco u Hawka (Bomer) jsem se nestačil vzpamatovat z jeho poslední zrady, a už se k Timovi (Bailey) hlásil veřejně. A pak ještě jednou, nastavovaně. // 68% (je mi líto) (17.04.2024)

Velmi příjemné překvapení. Koukám, že nadešel čas, kdy i sami gay tvůrci chtějí psát složitější, kontroverznější... a bojovnější gay postavy. Fuller není gay zmrd jen proto, že má proti sobě ještě větší gay zmrdy. Zároveň je jeho cynismus chytře podpořen ne tím, že je gay a sobec, ale válečný veterán (tedy implicitně ztratil ideály a iluze o lidech obecně za války). Vlastně to vysvětluje i ty drsné sexuální scény. Z hlediska dnešního obviňování LGBTQ+ komunity pomalu ze stalinismu je až ďábelsky ironické, že roztomilý Bailey (Laughlin) hraje zapáleného antikomunistu a rozervaného křesťana ("To je právě ten problém. Když jsem spáchal hřích obcování s mužem, necítil jsem se špinavý, ale čistý. Nejčistší ve svém životě."). Najmě když je to přesto jen slabá verze antagonistů minisérie - McCarthyho (Bauer), Cohna (Brill) a jeho cukrouška (Visser). (17.11.2023)

Došlo i na ženský: "Tohle neudělá, hluboce ji miluje." "Jo? Tak sleduj." Scéna s otcem byl přesně ten případ, kdy i s takovým parchantem jako Fuller (Bomer) musím sympatizovat. Naopak u pořád roztomilého Baileyho doufám, že takhle exaltovanej nebude celou minisérii, pokud má pokrývat dalších 30 let a že v odskoku do budoucnosti nehrál jen vyčerpání nemocí (ano, tou nemocí). Zas tak mladý není a tvůrcům slouží ke cti, že z něj neudělali nepolíbeného úplně ve všem. (22.11.2023)

Už v názvu je, že se přitvrzovalo. Mně to pořád nevadí, protože to odpovídá dynamice vztahu mezi Fullerem a Laughlinem. Původně jsem si myslel, že tak otevřené a časté gay sexuální scény seriálu určenému pro mainstreamovou platformu škodí, ale když se nad tím zamyslím, vzhledem k tomu, že i antagonisté jsou gayové, tak je beztak gay celý seriál, tedy cílený hlavně na minoritu. Navíc se kolem 50. let min. stol. skrývali všichni, takže nic jiného než sex mezi nimi nepřicházelo v úvahu, jak už v minisérii štve Laughlina i černou hraběnku (Ricketts). Ano, tvůrci nezapomněli na černochy a umění převleku (drag), ani na to, že se v té době teprve emancipovali jako etnická menšina ("To není boj, který teď můžu vyhrát!"). (23.11.2023)

Bohužel, Bailey byl exaltovanej i jako o 30 let starší. Fullerova poznámka, že jeho postava je pro levicové ideje stejně zapálená jako onehdy pro antikomunismus, sedla. Podle některých by seděla i na dnešní "bojovníky za sociální spravedlnost", kteří kdysi zvonili klíčema, že? Děj se ale i tak moc neposunul, jen se v podstatě více zamotával boj jednoho gay zmrda proti jinému gay zmrdovi. Smyčka se kolem hrdinů sice stahovala, ale tvůrci si sami podrazili nohy odskoky do budoucnosti i opovržlivou hláškou: "Jestli ta blbost byla test mužnosti, tak by jím prošla i moje matka." Takže mi vlastně ani nevadí změkčilý překlad původního názvu epizody. Taky jsem si uvědomil, že pokud bych měl nějaký problém, tak se stereotypem top/bottom - v minisérii je už snad v každé epizodě scéna, kdy si Fuller s Marcusem (Alladin) sednou na mužsky střízlivý pokec nad skleničkou, aby si mj. postěžovali na přecitlivělost svých "ženušek". (03.01.2024)

I když mě scéna s titulním výrokem dojala, našel jsem další, tentokrát zásadnější vadu seriálu: odskoky v čase oslabovaly vyznění a hlavně napětí scén. Když jako divák vím, jak to bude za 30 let, těžko můžu trnout, že předtím hrdinům hrozilo každou chvilku odhalení nebo dokonce kriminál. Občas byl pro mě problém pojetí scény (ironie pohovoru v léčebném centru vedle tragického "Chci se vyléčit.") nebo její kontext (útěk od milence do armády). Dále - rozumím tomu, že se tvůrci chtěli vyjádřit ke všem dobovým důsledkům homosexuality, ale už se mi zdá, že těch gay postav je nějak moc. (16.02.2024)

Vážně jsem uvažoval o hvězdičce míň, protože jen zvýraznili minulé problémy. U předchozí epizody bylo na potutelný úsměv, že gay utíká od milence do armády... a teď utekl ještě do církevního semináře?! V době, kdy jsou hippies nejdál za rohem? Minule už mi začalo vadit množství gay postav... a teď navíc přijdou s tím, že Fullerův syn cítí, že je s ním "něco v nepořádku"? Ještě že se soustředili i na Fullerovu manželku, která je v příběhu stejně tragickou postavou jako oba gay milenci. A že Williamsová je v její roli opravdu dobrá. (18.02.2024)

Budu ignorovat drobnosti (Williamsová hraje spíš britskou než americkou paničku, ani teď nepříliš jasný původ sebedestruktivního trápení Fullerova syna, Bomer není zas tak dobrý herec, vedle dobových záběrů vynikla stylizovanost minisérie) a dám plnou palbu za to, jak moc se zlepšili oproti předešlé epizodě - bylo to skutečné drama, kde každý dostal prostor a slabou i silnou chvilku. Možná pomohlo, že v té době se gayové už přestali skrývat a zvykli si bojovat, byť se minisérie tvářila, že teprve začali (v r. 1979 už bylo po Stonewallských nepokojích). Zklidněný Bailey ve své roli působil po všech stránkách dospěleji, i s tou žárlivostí a osudovou přitažlivostí. (18.02.2024)