San Babila: 20.00 hodin

Žánrově je San Babilo politickým panfletem, což ovšem není míněno pejorativně. Je to prostě jen víc politicky proklamativní snímek než žánrový kriminální film. Natočen je ale vysloveně profesionálně, s dobrými hereckými výkony i režií. Politická linie filmu nicméně zaznamenala určité zjednodušení. Film vychází z pozic intelektuální italské levice 70. let, která se stavěla jednak proti establishmentu, jednak byla poměrně výrazně radikální a měla tradiční třídní vidění. Do jisté míry to odpovídá kulturním poměrům v Československu 30. let. Fašisté v tomhle pojetí logicky museli pocházet zejména z kruhů rozmazlené zlaté mládeže, i když sociální realita neonacismu byla už tehdy výrazně jiná a hodně se tam angažovala právě dělnická mládež. Nebezpečná krajní pravice v Itálii, to byly ve skutečnosti radikálně konzervativní důstojníci italské armády a tajných služeb, případně starší pánové z finančních a průmyslových kruhů, kteří s nostalgií vzpomínali na Musoliniho a se sympatiemi koukali na Franka, Pinocheta a černé plukovníky v Řecku. Právě ti ostatně stáli v pozadí likvidace Alda Mora. Zajímavá hudební stránka filmu. Celkový dojem: 70 %. (14.04.2008)

Na rozdíl od mnoha jiných italských filmů 70. let s politicko-mafiánským pozadím tenhle je k divákovi aspoň solidní v tom, že má jasnej konec. Za sebe říkám, že fašisti nebo komunisti, všechno stejná pakáž, takže tady celkem není komu fandit. Úplně na zabití je ta zrzavá Lalla, která si nejprve na požádání bez skrupulí zasouloží, aby pak už jenom dělala problémy. Její dějová linka mi do celkovýho vyznění filmu nezapadá a její úkol v samotným závěru mohl klidně převzít kdokoliv jinej. (22.09.2017)

Poté co Dionysos **** uvedl komentář od P.P.P., přidám jen vidění Umberta Eca (Foucaultovo kyvadlo): Začíná to "Tipico di quei tempi: corteo non autorizzato... Typické pro onu dobu bylo, že demonstrace nebyly povoleny, a pokud se nic vážného nestalo, policie jen byla jen ve střehu a kontrolovala (četné byly i uzemní kompromisy), aby levice nepřekročila některé pomyslné hranice vytýčené ve středu Milána... Jedna strana Augustova náměstí a celé náměstí San Babila bylo sídlem fašistů.Pokud tyto hranice někdo překročil došlo k incidentům, ale jinak se nedělo nic; stejně jako při krocení lva. (02.03.2018)

Naprosto hustej post-neoealistickej film, otevřenej, bez jakýchkoliv zábran a tabu, zároveň velmi sugestivní. Dobrá rekonstrukce atmosféry Milána oněch let, velmi dobrá práce s mládeží, drsné dialogy, skvěle ztvárněné psychologické charaktery nudících a zhýčkaných mladých lidí, z vyšších společenských kruhů a jejich pozvolný vzestup (i co se týče svého politického přesvědčení) na poli neo-fašismu (od vandalismu, různých drobných ataků a šarvátek, přes znásilnění impotentem obuškem, terorismus až po chladnokrevnou vraždu), a propadávání se stále hlouběji zločinu, je tu důvod, každý z mladých chlapců má nějaký svůj osobní problém (většinou v tom základu-rodina) a v nepolední řadě je film dobrý i v sociální oblasti. Ve filmu hráli především neherci (což ještě více zvýšilo celkovou autentičnost) a pokud bych měl někoho z herců vyzdvihnout tak to byla Brigitte Skay v roli otravné a střelené blbky, která nakonec nácky převezla, vynikající realistická role. Ze scén jednoznačně památný a nechvalně známý nacistický pochod ulicemi města, kde lidé okolo jen nevěřícně přihlížejí tomuto divadlu, nebo sekvence s umělými penisy na rušném náměstí. ps: V obsahu píšou, že vytipovaný pár neofašisti zmasakrují přímo před očima kolemjdoucích, ano bylo to ve měst v průchodu, ale žádní jiní lidé tam nebyli, toť jen taková malá drobnůstka na jinak orpavbdu výtečně natočeném filmu, ten polodokumentárná styl jakým se to celé od začátku až do konce neslo mě tady konkrétně sedl. Pěkná kamera, styl, image, oblečení (kožené bundy, zrcadlovky, koně atd). Další parádní eurocrimi (mimochodem poslední sedmé) od levicově smýšlejícího Linzaniho (mmj. Petri, Damiani nebo Squitieri). (26.09.2011)

Film zachycující tzv. "anni di piombo" ("léta olova"), italské období kulminující v 70. letech, zlatá léta politických vražd, terorismu, pouličních válek extremistů atp. Film, jenž šel do v Itálii do kin zhruba půl roku poté, co byl na podzim 1975 zavražděn Pasolini. Ten o "hrdinech" (ale nejen o nich!) tohoto filmu napsal: "Děti kolem nás, hlavně mládež, adolescenti, jsou skoro samé zrůdy. Jejich fyzické vzezření je téměř děsivé, a když není děsivé, je protivně nešťastné. Příšerné kožené oděvy, karikaturní účesy, vyhaslé oči. Jsou to masky jakési příšerné barbarské iniciace nebo pilné a nevědomé integrace, nevzbuzující soucit. (...) V nejhorších případech jsou to opravdoví kriminálníci. Kolik jich je? Ve skutečnosti by to mohli být všichni. V partách mladých, které potkáváme na ulici, by všichni mohli být zločinci. Nemají v očích žádné světlo, jejich rysy jsou napodobeninou rysů robotů, bez stopy osobního, jež by je vnitřně charakterizovalo. Jejich mlčení může znamenat nesmělou žádost o pomoc (jakou však pomoc?) nebo bodnutí nožem. (...) Bez ohledu na vyšší školní vzdělání a zlepšenou životní úroveň klesají zpět na úroveň primitivní neotesanosti. (...) Neumí se smát či usmát. Umí se pouze křenit a pošklebovat." (Zuřivý vzdor, s. 105-106.) (14.12.2013)