Kamenná svatba
-
Nunta de piatra
-
Stone Wedding, The
Rumunsko, 1972, 90 min
Režie:
Mircea Veroiu, Dan PitaHrají:
Leopoldina Balanuta, Eliza Petrachescu, Nina Doniga, Adrian Georgescu, Mircea Diaconu, Radu Boruzescu, Petre Gheorghiu, Ursula Nussbacher, George Calboreanu Jr., Elisabeta Jar - Rozorea, Dorin Liviu Zaharia, Francisc (Ferenc) Bencze, Nicolae Radulescu, Victoria Sturmer, Dumitru Honciuc, Ion Dorutiu, Nicolae Iordache, Cornel IspasObsah
-
Počátkem 70. let nastoupila v rumunské kinematografii nová generace, jíž se zpočátku říkalo „povodňová" (generaţia inundaţiei) podle prvního díla, kolektivního dokumentu o záplavách z května 1970 Apa ca un bivol negru (Voda jako černý buvol). Nejvýznamnějšími příslušníky této auteurské vlny byli Mircea Veroiu, Dan Piţa, Stere Gulea, Dinu Tănase, dále kameramani Iosif Demian a Nicolae Mărgineanu, kteří pak přešli k režii. Později se připojil Mircea Daneliuc.
Mircea Veroiu a Dan Piţa debutovali čtveřicí souběžně natočených černobílých filmů podle raných povídek spisovatele, novináře a řeckokatolického kněze Iona Agârbiceanua (1882-1963). Do prvního snímku Kamenná svatba zařadili melancholické povídky Fefeleaga a Na svatbě, zatímco další dvě - akční Mîrza a hororová Truhla - spolu tvoří následující film Zlato v horách (Duhul aurului, 1974). Veroiu a Piţa ho dokončili z již natočeného materiálu o dva roky později (náklady prvého filmu činily necelé 3 miliony lei, druhý byl pořízen za jedenáctinu této částky, neboť šlo fakticky jen o postprodukci).
Povídky se odehrávají ve společném prostoru, kde lokace, postavy, motivy i rekvizity (houpačka, bílý kůň, krčma…) přecházejí z jedné do druhé. V duchovním a symbolickém smyslu jde o prostor „mioritický" - podle lidové balady Jehnička (Mioriţa), z níž někteří intelektuálové odvozovali podstatu rumunské spirituality: fatalismus, odevzdanost osudu, splynutí s přírodou. Zatímco Veroiuovi je blízký lyrický živel, Piţovo vyprávění inklinuje k epice. Dílo se natáčelo v hornické obci Roşia Montana a jejím okolí, kde byla nedávno za účasti zahraničního kapitálu obnovena těžba zlata. Děj komentuje sugestivní zpěv rockového zpěváka Dorina Livia Zaharii, jenž se před kamerou objeví v drobné roli muže s gramofonem a v jedné chvíli propůjčí hlas postavě dezertéra. Poezii tragického světa vykresluje mistrovská černobílá kamera Iosifa Demiana, inspirovaná estetikou němé kinematografie.
Každý ze snímků zhlédl v rumunských kinech milión diváků, byly uvedeny na řadě mezinárodních festivalů a zakoupeny mimo jiné do československých filmových klubů a do Muzea moderního umění v New Yorku. Kamenná svatba patří do desítky nejlepších rumunských filmů všech dob. - Jaromír Blažejovský (Letní filmová škola) -
Černobílý film. Odlehlá horská vesnice plná rozličných postav a jejich osudů. Rozděleno, do jisté míry, na dva nezávislé příběhy. V prvním sledujeme osudy matky a dcery s jedním bílým koněm. Matka pracuje v dole, těžké živobytí, prodává různé věci aby mohla dceři koupit svatební šaty, ale nemocná dcera záhy umírá a je ve svatebních šatech pohřbena. V druhém příběhu vidíme svatbu dívky se sedlákem. Na svatbu přijíždí zahrát hudebník a desertér kterého potkal cestou. Hudebník uteče s nevěstou pryč - vidíme později - a dezertér za to dostává na hubu od rozzuřených vesničanů. (vojta_cz)
Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
Divočák
První společný projekt Mircei Veroiu a Dana Pity na základě povídek Iona Agarbiceanua. Film je rozdělen do dvou na sobě takřka nezávislých částí. Vzájemně je pojí především motiv svatby a lidského neštěstí, důležitým jednotícím momentem je také pronikavý hudební doprovod. V první části sledujeme život matky a dcery. Matka pracuje v dole a i když sama téměř nic nemá, prodává různé věci, aby mohla dceři koupit svatební šaty. Její dcera je ovšem nemocná, záhy umírá a je ve svatebních šatech pohřbena.V druhém příběhu sledujeme svatbu mladé dívky s nevzhledným sedlákem. Na svatbu přijíždí zahrát hudebník a desertér, kterého potkal cestou. Desertéer uteče s nevěstou pryč a ženichův hněv tak odnese hudebník, kterého svatebčané ubijí k smrti.(2.1.2008)
-
Iggy
Veroiova první povídka je sice drsná, vizuálně krásně natočená ve viditelně komponovaných záběrech-obrazech, ale taky nudná a s předvídatelným dějem. Pitova druhá je ale výborná, živá, dynamická a překvapivá (tím vším tak kontrastuje s tou první), vesnické drama s hudbou a tancem se podobá slovenským (některé motivy připomínají první povídku Zbehovia z Jakubiskova Zbehovia a pútnici) nebo jugoslávským filmům.(25.6.2008)
