Obsah
-
Film Monterey Pop je dokument nejenom o lidech, které spojuje zájem o rockovou, folkovou či bluesovou hudbu, ale je to spíše dokument o době, v níž tehdejší mladí lidé museli žít. Z účinkujících i z nadšených diváků zářilo obrovské kolektivní napětí a pozitivní energie. Produkované písně se staly pro všechny vyjádřením jejich vlastních pocitů, staly se velikou hudební metaforou jejich žití. Mnohým účinkujícím se nezpívalo zrovna lehce, protože svými písněmi, plnými protestu, smutku i vzdoru, se bouřili proti konzumní společnosti, která svým sobectvím vehnala USA do války ve Vietnamu. Film působivě zachycuje atmosféru festivalu. Kamera sleduje nejen zvukaře, zkoušející na pódiu, ale i diváky, sledující koncert, odpočívající nebo spící. Tehdejší idol americké mládeže Joan Baezová se vyjádřila o fantastické atmosféře mamutích hudebních akcí konce šedesátých let takto: Myslím, že pro tyhle lidi, pro tuto mládež, musí existovat nějaká alternativa. Jiný výběr životních cest než jenom demokrati nebo republikáni. Takovou alternativu nebo pomoc bych jim chtěla nabídnout. Vše významné, jako je pravda nebo láska, je v této společnosti pohřbeno a vysmíváno. Pokud se k nim lidé nevrátí, nemá smysl žít. Živá vystoupení byla fascinující. Janis Joplin, destruktivní The Who, indický mág Ravi Shankar, Otis Redding, Jimi Hendrix (na závěr vděčnému publiku obětoval to nejcennější, co měl na pódiu rituálně spálil svou kytaru)jejich hudba se nesla nad mnohatisícovým davem a přes marihuanový opar si hledala i našla cestu do srdcí všech přítomných. (oficiální text distributora)
Film Monterey Pop je dokument nejenom o lidech, které spojuje zájem o rockovou, folkovou či bluesovou hudbu, ale je to spíše dokument o době, v níž tehdejší mladí lidé museli žít. Z účinkujících i z nadšených diváků zářilo obrovské kolektivní napětí a pozitivní energie. Produkované písně se staly pro všechny vyjádřením jejich vlastních pocitů, staly se velikou hudební metaforou jejich žití. Mnohým účinkujícím se nezpívalo zrovna lehce, protože svými písněmi, plnými protestu, smutku i vzdoru, se bouřili proti konzumní společnosti, která svým sobectvím vehnala USA do války ve Vietnamu. Film působivě zachycuje atmosféru festivalu. Kamera sleduje nejen zvukaře, zkoušející na pódiu, ale i diváky, sledující koncert, odpočívající nebo spící. Tehdejší idol americké mládeže Joan Baezová se vyjádřila o fantastické atmosféře mamutích hudebních akcí konce šedesátých let takto: Myslím, že pro tyhle lidi, pro tuto mládež, musí existovat nějaká alternativa. Jiný výběr životních cest než jenom demokrati nebo republikáni. Takovou alternativu nebo pomoc bych jim chtěla nabídnout. Vše významné, jako je pravda nebo láska, je v této společnosti pohřbeno a vysmíváno. Pokud se k nim lidé nevrátí, nemá smysl žít. Živá vystoupení byla fascinující. Janis Joplin, destruktivní The Who, indický mág Ravi Shankar, Otis Redding, Jimi Hendrix (na závěr vděčnému publiku obětoval to nejcennější, co měl na pódiu rituálně spálil svou kytaru)jejich hudba se nesla nad mnohatisícovým davem a přes marihuanový opar si hledala i našla cestu do srdcí všech přítomných. Komentáře uživatelů k filmu (8)
-
Karlos80
Zajímavosti a dodatky : Předzvěst ve své době něčeho mimořádného. To co mělo přijít záhy, tedy o rok později to změnilo celkový pohled na tehdy populární hudbu jako takovou. Jediný víkend na začátku léta roku 1967 v Kalifornii tehdy stačil k tomu aby vše změnil a Mezinárodní festival v Monterey je v současné době pokládán za stěžejní událost v historii rocku. Festival byl z počátku provázen mnoha neshody v organizaci jako takové, konče však vzájemný urovnáním. Uskutečnil se ve dnech 16. až 18. června. Proběhlo celkem na třicet vystoupení skupin z celého světa, které s poslechlo tehdy asi na 50.000 tisíc platících posluchačů. Woodstock byl a je možná nejvýznamnějším festivalem této éry, nemohl se však ani v nejmenším přirovnávat k festivalu Monterey, co do zachycení té pravé atmosféry právě rozkvétající kultury hippies. Sama jeho ústřední melodie ,,San Francisco" (nezapomeň nosit květiny ve vlasech), v pravý čas napsaná Phillipsem pro jeho blízkého přítele Scotta McKenzieho vyslaná nevídanou vibrací do celého světa. Fesťák začal už v pátek večer křehkým folk-popem skupiny Association, kanadskými vynikajícími rockery Paupers, podmanivým soulem Lou Rawlse a Johna Riverse. Následně přišla další vynikající skupina Eric Burdon a the New Animals která prokázala značnou vzrůstající oblibu v tehdy na vzestupu psychedelické hudbě. Jejich skladba, no spíše úprava hitu od Rolling Stones ,,Paint It Black" neměla tehdy obdoby. Pěkné houslové sólo a k tomu opravdu krásně černošsky zbarvený a zatřený hlas Erica Burdona (hit - House Of the Rising Sun) no krásné..Nakonec přišli další tehdy skoro začínající esa a sice Simon a Garfunkel který souborem popových skladeb trochu inspirovaných folkem uzavřeli první nadějný večer. V sobotu již bylo na programu také tehdy na velikém vzestupu populární bělošské blues a acid rock převážně ze San Francisca. Představily se Canned Heat, Al Kooper, Paul Butterfield Blues band, Electric Flag a psychedelický rock nám předváděly Big Brother a the Holding Company, Country Joe a the Fish, a Quicksilver Messenger Service společně se Stevem Millerem Bandem. První skutečnou senzací festivalu se stala až strhující zpěvačka Janis Joplin se svojí skupinou Big Brother (pozor neplést z jinou kapelou). Otis Redding (jeden z nejlepších) vévodil večeru, nejslavnějším vystoupením své kariéry si zcela podmanil to, co nazval ,,Davem lásky". Laura Nyro, Paul Butterfield Blues Band, Hugh Masakela, Moby Grape, a dokonce i samotní Byrds a čím dál víc populárnější Jefferson Airplane zůstali zastínění Reddingem, který bohužel do roka tragicky zemřel. Neděle přinesla další vzrušení v podobě prý tehdy tříhodinové odpolední improvizace Raviho Shankara který sklidil vskutku veliké ovace. Pak se večer představila skupina Blues Project a po ní bylo na programu opětné a všemi houfně očekávané vystoupení Janis Joplin. Skupina ,"Group With No Name" byla z jednou mála skupin, které tehdy neuspěly, třebaže si určitě přála vybudovat svou kariéru právě vystoupením V Monterey. Jako jiné kteří natom vydělali a kariéru skutečně udělali a to leckdy pořádnou. Kapela byla okamžitě zapomenuta jakmile vystoupily Buffalo Sprinffield a Who, postupně destruktující technické vybavení na pódiu. Lídr skupiny Pete Townshend prohlásil ,,Toto je konec všeho", ale ani hlučné vyvrcholení hitu ,,My Generation" nestačilo k tomu a k zastínění věcí příštích. Jako další vystoupily Sanfrančiští maníci Grateful Dead, jejichž inspirující improvizace byly tenkrát příznivě přijaty, ale n a hvězdný lesk ostatních to nestačilo. To co mělo přijít nakonec bylo do té doby zcela nevídané, a něco silně omračujícího. Ano Jimi Hendrix tehdy instinktivně věděl, jak získat dav a podepřel své oslnivé muzikanství teatrálním vyvrcholením, které zůstane už navždycky vryto v mysli každého rockového fanouška-a to sice obětováním své kytary (přesněji spálení) na konci skladby ,,Wild Thing" (divoké věci). Konečný a trochu nevděčný úkol zůstal náhle ležet u nohou. hippies skupiny Mamas and the Papas, která měla večer uzavřít. Posluchači ale donekonečna hovořili jen o jednom muži o zázraku a o bytosti téměř z jiné planety, který se stal během této jediné noci jednou z hlavních a všemi uznávaných mezinárodních rockových hvězd. Samozřejmě že ho Amerika do té doby moc neznala, i když už měl za sebou debutovou desku ,,Are You Experienced" vydanou v Anglii která se dokonce vyšplhala až na druhé místo hitparád za tehdy nepřemožitelní Beatles z jejich psychedelickou deskou ,,Sgt. Pepper". Úžasný za 5* tutovejch.(21.1.2007)
-
Javert
Báječné, strhující, dechberoucí. Největší hudební hvězdy 60.let v nejlepší formě. Pro mě osobně hudebně o chloupek lepší než Woodstock. Takoví Jefferson Airplane jednoznačně podali lepší výkon právě v Monterey.(5.8.2008)
-
.maggie.
Po shlédnutí třeba takového dokumentu Woodstock, který se hodně věnuje i tomu, jak to tehdy na takových akcích vypadalo, jaká byla organizace a co se dělo všude možně mimo pódium, jsem se těšila na Monterey Pop: kde zase byly mnohem vydařenější koncerty. Bohužel to vypadá, že tento festival byl tak dobrý mazec, že se pozapomnělo víc natáčet, takže filmový záznam zas tak skvělý není:-p Většina kapel to tady rozbalila líp než třeba ve Woodstocku. Hlavně v případě Jimi Hendrixe to platí stoprocentně. Zatímco na Woodstocku vystoupil až mrtvého kocovinového pondělního rána - kdy jeho publikum tvořila už jen opravdu hrstečka lidí, kteří neodjeli do práce apod a vytuhli na místě & uklízeči odpadků - v Monterey dostával davy slušně do varu:-) Jenže bohužel, velká škoda, že tady z toho moc vidět není, chybí tam nějaké ty záběry do publika, navíc na každého vybyla tak jedna písnička, což je citelně málo, nejen u Jimiho. Přála bych si tu alespoň dvojnásobně delší filmový sestřih než 78 minut. Monterey Pop na rozdíl od zmiňovaného Woodstocku není z těch dokumentů, kde se hodně dozvíte, jde spíš o sestřih koncertů. A to by bylo fajn, jenže bohužel divák si právě žádný koncert moc neužije. Zklamalo i nastříhané pořadí koncertů. Bylo by skvělé, kdyby na závěr zůstal kosmický let s Hendrixem a přistání na jiné planetě s Mamas and Papas: dokonalost. Bohužel tvůrci se rozhodli trochu prohodit střih, takže závěr trochu zazdil (ve skutečnosti své odehrál už mnohem dřív) Ravi Shankar, který dostal časového prostoru asi trojnásob co ostatní. Na rozdíl od třeba The Who a Hendrixe nic nedemoloval a vystoupil zcela poklidně, takže to dost rozházelo celkovou gradaci filmu. A podle mě byl jako"zlatý hřeb zařazen jenom proto, že u něho náhodou měli natočeno nejvíc tleskotu a ovací publika..(30.1.2011)
-
Balet
Úžasný pohled na jeden z nejzásadnějších rockových festivalů 60. let... Janis Joplin s Ball and Chain je nepřekonatelná, stejně jako Hendrix, Jefferson Airplane, The Who a další...(22.7.2005)
-
fragre
No, trochu zklamání. Ne z muziky, ta je vetšinou skvělá, ale z koncepce tohoto dokumentu, která našinci připadá dost neumělá. Jako by se tvůrci rozhodli dělat ten dokument až dodatečně po festivalu a použili, co bylo po ruce. Takže jistě jsou zde unikátní záběry zrovna se rodících legend pop-music, něco záběrů posluchačstva, atmosféra Peace and Love byla zřejmě opravdu mohutná a všeobjímající (zvláště když našinec vidí spořádaně si na sedátka sedající pekelné anděly), ale dokument negraduje. Škoda.Tak tedy 4*, ale slabé.(1.10.2011)
-
korel
Aneb jak by vypada MTV v 60. letech ))(31.7.2005)
-
Necron
jak to tady tak sleduju, tak akorat velky povyk nekritickych skalnich priznivcu :-) dokument celkem nicnerikajici, majici jen lehkou popisnou hodnotu jednoho festivalu - svehlave seskladane useky vystoupeni jednotlivych interpretu s prostrihy zaberu na vyjete kvetinkove deti :-) atmosfera vypada dost obdobne jako na akcich v dnesni dobe, akorat se trosku zmenily trendy, technologie, drogy a samozrejme hudba jakozto hlavni nosne medium.(20.5.2009)
-
rekkky
Festival, kde diváci pozorovali s otevřenou pusou Jimiho Hendrixe. Ten se zde zapsal do dějin hudby!(17.8.2010)
