Koputus

„Stromy houpej v náručí, do ouška jim šeptej, v kmeni cosi zabručí, co to je se neptej.“ Nepříliš záživný výlet do finských lesů, s jednou prkennou neherečkou s tváří ondatry v klimakteriu, jejím bratrem, promovaným hamižným datlem, a sympatickou náměsíčnou sestrou, která chtěla být taky zazobaná. EKOLOGICKÉ OKÉNKO: [][] „Když vám máma zlegolasí, hrůzou zdřevění i vlasy.“ Pozor! Zpoza dubu čumí bába a SPOILERY: Tři dospělí sirotci se mrcasili od ničeho k ničemu, dojatě vzpomínali na šťastné incestní dětství a náměsíčná zasněně i na to, jak měla pokojíček jako klícku (a to doslova). Za osikou se třásla na pomstu sámská bába se sto letokruhy v průřezu hrbem, vyrývala do kůry znak hippies a inspirována Gretou Thunberg vedla chytré řeči o hloupých lidech, kácejících prastaré posvátné hvozdy a z lesních elfů dělajících bezdomovce. Toho rána byl elf poněkud neklidný... [][] Závěrem reklamace tetování, prováděného v salonu Tattoo Seeck-Pajunen. Člověk si vybere soba, ale finský trotl mu vytetuje... letokruhy. Kámoš chtěl na ruku mořskou pannu a dostal... letokruhy. Moje žena chtěla vážku... letokruhy!  Rád bych věděl co by dostala, kdyby chtěla letokruhy. (22.12.2023)

Ja nemám nic proti dlouhým a ukecaným filmům, ale potřebuji k tomu kurva dobrý scénář abych byl schopný číst ty titulky a nesoustředil se na nic jiného a hlavně, aby mě to bavilo, ale co si má člověk počnou,.když se v tom filmu absolutně nic neděje a když už děje, tak je to doprovázené hloupými sound efecty, které úplně kazí dojem a atmosféru toho lesa a filmu obecně. No nic co dál? Musím určitě zmínit naše hlavní hvězdičky filmu, které jsou absolutně nezajímavé a pro mě i určitě nesympatické. Praktický kdyby se vystřihlo posledních 20 minut filmu, tak tu máme obyčejné rodinné drama o dědictví a rodinných vztazích, které absolutně nikoho nezajímají. S finskými filmy nemám moc dobré zkušenosti i když jsem jich moc neviděl a tak se není moc čemu divit, že jsem zklamaný. Konec to úplně zabil a já se divím, že jsem neskončil na odpadu... 15% (11.09.2023)

Dva příběhy v jednom. Tři sourozenci zdědí dům rodičů na samotě, kam se dá dostat jen po vodě. Ten se navíc nachází uprostřed temného lesa, co skrývá ještě temnější tajemství. Několik generací se již snažilo les prodat na těžbu, ale po snaze zůstaly jen temné letokruhy. Nápad dobrý, i když bych uvítal závěrečnou metamorfózu v přímém přenosu. Vadily mně dvě věci - dvě třetiny filmu jsou pomalé a ztrácí tempo. Já mám pomalé filmy rád, ale musí mít atmosféru, která tu značně kolísá. A pak prolínání dvou dějových rovin. To bylo občas matoucí, až příliš náhodné, a tak jsem se chvilkami ztrácel. OK, možná šlo o snahu udržet divákovu pozornost a donutit ho vnímat film bez přestávky. Já ale byl asi tentokrát naladěn na jinou strunu. Nejvíce hvězd ode mne dostávají les a poslední minuty (asi 10), protože ta práce sekerou byla nečekaná. (01.07.2023)

Chápu, že tenhle horor mnohým nesedne ale za mě spokojenost. Mně osobně po celou dobu snímek udržoval v napětí. Ikdyž postavy nejsou nikterak sympatický. Má to svou atmosféru. Jakoby pořád něco viselo ve vzduchu. Pomalé odkrývání minulosti a mystično kolem zdejších lesů taky udělají hodně. Celkem dlouhou dobu divák tápe co z toho vlastně vyleze. Úplnej závěr mě pak vyloženě potěšil. A jelikož Finsko není žádnou hororovou velmocí rozhodl jsem se trošku nadhodnotit a dávám 4hvězdy. (21.06.2023)

Jako strohé a zádumčivé severské drama o vztahu (a o historii vztahu) tří sourozenců funguje film zpočátku znamenitě. Škoda, že u toho nezůstalo, protože když dojde na horrorové prvky, ztratí děj hodně na své záživnosti. Tyhle horrory s vyčpělými novopohanskými motivy a nadpřirozenými bytostmi mě většinou příliš neberou, zvlášť když v nich rádoby prastaré a tajemné lesy vypadají podobně, jako třeba borovicové "psí záchody" v Praze Klánovicích. (20.06.2023)