Kruté moře

Je to tak 25 let, možná více, kdy jsem hltal knihy jako Konvoj do Murmunska, Kapitána Harinxe a pochopitelně i Kruté moře od Nicholase Monsarta. Zatímco v té první to byl příběh ladného torpédoborce, v těch ostatních to byl příběh korvet. Lodí, které byly díky válce přestavěny na eskortní plavidla pro konvoje. Většinou se taková loď oděla do válečného nátěru, někdy s arktickou kamufláží, na palubu se přidělaly vrhače hlubinných pum a několik boforsů, případně nějaké to dělo střední ráže. A samozřejmě sonar. Námořníci pokud vůbec měli zkušenosti z obchodního loďstva a jen díky válce najednou pluli na lodi spadající pod válečné námořnictvo. Po krátkém proškolení na nové vybavení je většinou záhy čekal křest skutečným ohněm. Nebyly to však jen tiché ponorky v hlubinách, byla to i Luftwaffe, která zdatně decimovalo lodní konvoje a to dokonce na arktických trasách pomocí dálkových bombardérů Condor. Posádky těchto plavidel vždy trochu žárlivě pokukovaly po štíhlých a rychlých torpédoborcích, které byly pro válečnou službu na rozdíl od těchto lodí přímo pro válku vyrobeny a modifikovány. Příběh H.M.S Compass Rose je příběhem jedné z takových korvet. Příběhem ze stovek podobných nebo dokonce stejných příběhů. Británie byla za války přímo závislá na surovinách i potravinách a nebýt konvojů, bylo by s ní ámen. A to vůbec nemluvím o Rusku kam v rámci Lend and lease severní arktickou trasou právě díky spojeneckým konvojům proudil životně důležitý materiál. Auta, tanky, letadla, munice, potraviny... Rusové dnes mají tendenci tuto pomoc, kterou si také ovšem zaplatili - zlehčovat. Ale je faktem, že bez ní by na začátku napadení SSSR asi Němci postupovali Ruskem mnohem rychleji a snáze. A tak s posádkou Compass Rose máme možnost absolvovat běžnou rutinu i protiponorkové patroly, klidnou plavbu i plavby v naprosto šíleném počasí, kdy spadnout přes palubu znamenalo jistou smrt. Zažijeme i těžká rozhodnutí, kdy čistě matematicky je nutno menší počet lidí obětovat pro záchranu většího počtu. Válka však nebyla jen na moři. Odehrávala se i na souši prostřednictvím nočních náletů Luftwaffe a barbarského bombardování civilních čtvrtí anglických měst. To se pak z moře nebylo kam vracet, protože domov už nebyl. A nebo byl, ale žena v něm žijící už nebyla vaše, ale patřila jinému. Nevydržela zkrátka čekat až a nebo dokonce zda se vrátíte z druhého konce světa nebo ne. Ta žena, jejíž obrázek jste měli jako pevný bod na poličce v kajutě... Film byl točen krátce po válce a tak má divák možnost vidět víceméně dobovou techniku. HMS Compass Rose si ve filmu zahrála skutečná válečná korveta třídy Flower - class corvette a fiktivní HMS Saltash Castle byl ve skutečnosti HMS Portchester Castle třídy Castle - class corvette. Filmu samotnému nemám moc co vytknout a herecké výkony byl jedním slovem skvělé!. Samozřejmě, je z něj znát to stáří 65 let, zpracování však nijak neubírá výpovědní hodnotě toho jak vypadala reálná válka o Atlantik. Dávám za 5 farmářských párků! * * * * * (02.02.2018)

Mohlo by se zdát, že „Kruté moře" je historií lodi v letech války; je to však historie lidí, které náhodou spojila válečná služba v námořnickém kolektivu. Historie nevystupňovaná zvláštními vnějšími efekty námořních bitev. Velký dojem, který „Kruté moře" u diváka zanechává, netkví zdaleka v optické efektivností, je skryt mnohem hlouběji: v pohledu, kterým vidí posádka lodi Compass Rose a Saltash Castle (a především jejich velitel, z jehož úst se vlastně celou historii ve formě vzpomínek dovídáme) válku. A tento pohled je pohledem prostých lidí, kteří válku nevedou jen na plánech generálních štábů a admiralit, ale kteří ji dělají, kteří ji prožívají. Ti lidé nemyslí v těžkých chvílích na velké věci, ani o nich nemluví — jsou často až malicherní se svými starostmi a drobnými i velkými radostmi, které jakoby ani neměly místa v tom velkém zápolení států, uprostřed něhož se odehrávají. A v tom je vlastně smysl filmu: pro to přece žijeme, pro ty drobné a velké radosti, i pro ty starosti — ne proto, abychom museli zahynout. Scénář filmu byl dobře a nekonvenčně napsán a režiséři při jeho realisaci prokázali značné mistrovství, patrně zvlášť z nejdramatičtějších scén. Dá se jim vytknout, že některá místa vyzvedli až k naturalisující kresbě detailů, vcelku však je jeho dílo vyvážené, střídmé, až přísné — a zrovna tou střídmostí, až přísností vyprávění zaujímá. Filmový přehled 37/1955 (08.11.2009)

Semidokumentární snímek věrně líčící každodenní realitu bojů na moři během druhé světové války. Velmi dobře napsáno i natočeno, okamžiky napětí a emotivnějších scén na moři jsou vyváženy odpočinkem v přístavech, jenž přináší lodní posádce radost i zklamání. Kapitána, který je zlomen krutými rozhodnutími, které musí činit, i ztrátami kamarádů, skvěle zahrál Jack Hawkins - možná jeho největší role. (08.08.2006)

Cruel sea je krásny antimilitaristický film. Hlavy v Ealingu tvrdili, že patrí medzi tie, pri ktorých mali pocit, že sú skutočne podarené a mali pravdu. Ťažko sa mi niečo vyčíta, pravda ale je, že subjektívny čas filmu bol zhruba dvojnásobný a zámer tvorcov to nebol. Čím to je, skutočne ťažko povedať, keďže mám dojem, že je všetko na svojom mieste a všetko vo filme má svoj zmysel. Aj tá "nadstavba" (nechcem spoilerovať), prebiehajúca po emocionálnom finále filmu. Dá mu totiž ešte niečo navyše. To už som mal ale pocit, že pozerám "štvrtú" hodinu filmu. (27.07.2016)

"Jediný nepriateľ je more. Kruté more, ktoré človek urobil ešte krutejším..." Slová kapitána lode Compass Rose v niekoľkých momentoch sprevádza film, v ktorom more a Atlantik opustíme len výnimočne. Vzhľadom na rok výroby je film naozaj výborný a v istých chvíľach doslova napínavý. Asi najviac v stretnutí s nemeckou ponorkou, ktorá sa nachádza práve v mieste, kde pláva niekoľko stroskotaných námorníkov. Hodiť bomby a zabiť aj nevinných, alebo čakať kým ponorka vystrelí torpédo prvá a roztrhá celú loď na kusy? Ťažká voľba... Scén s ponorkami je tu viac, prenasledovanie, výbuchy lodí, ktoré nemecké ponorky ničia jednu za druhou, ale najviac na mňa zapôsobili naozaj silné detonácie bômb hádzaných na ponorky. Tých je tu požehnane, majú silu a sú presvedčivé. Občas sa tu mihne dobový záber, alebo zadná projekcia je to však šikovne zakomponované a mnohí si to možno ani nevšimnú. Je zničenie dvoch nemeckých ponoriek za celú vojnu dosť alebo málo? Ja myslím že až-až, keď vezmeme do úvahy fakt, že im smrť dýchala na krk každý deň...80%. (13.11.2013)