Na cestě s mámou

Film, fungující jako smuteční řečník, jenž se snaží minulost nebožky i pozůstalého zrekapitulovat co nejjemnějším a nejcitlivějším způsobem, aby vyhovoval všem, tedy té mrtvé a jejímu synovi, naráží na překážku. Ti dva si toho mají stále co říct...možná víc než před tím. Hmatatelná realita se mění v imaginární a pokecat si lze prakticky s každým, kdo nám běhá v naší mysli. Vlastně jen další skandinávská klubovka, která je tak trochu o ničem, a zároveň o všem, co považujeme za nutné, zábavné a lidské. [Filmový klub Citadela] (03.05.2024)

Úmorná road-movie, v ktorej je občas aj nejaký humor, ale nie takej kvality, aby ste prešli do smiechu, skôr len do úsmevu. Páči sa mi nápad ako sa už mŕtva matka prihovára synovi, čiže istá buzerácia z jej strany, ako sa postupne dozvedáme o vzťahu matky a syna, pokračuje aj po smrti. Celkovo to oživuje slabšie pasáže filmu. Avšak absurdita v závere so zapáleným autom, či potom samotná väznica ako trest za usmrtenie matky, ma spolu s poznaním, že takýto trip sa dá zvládnuť s rozpadajúcim sa autom, ktoré by už niekoľko rokov nemalo prejsť STK, len utvrdila, že film bol jeden úlet, síce krásne zasadený do exteriérov Islandu, ale to je len plus k celkovo 2*. (27.02.2024)

Pekná islandská klubovina. Starý mládenec (v starej fordke), psíček a mŕtva matka na zadnom sedadle, ktorá ožíva podľa hrdinovej potreby, sa vydávajú naprieč krajinou za... veď viete, cesta je cieľ. Minimalizmus, absurdnosť a žánrový naratív road-movie pripomenú z väčšej časti Jarmuscha (a z menšej Akiho Kaurismäkiho) a magicko-snové prvky zasa Felliniho. Spomenúť musím tiež meditatívny, prevažne husľový soundtrack a uhrančivé, širokouhlé kamerové kompozície. (01.02.2024)

Tenhle hořkosladký mix Kaurismäkiho a Felliniho artovou scénou neotřese, ale příjemnou, nápaditou i promyšlenou podívanou v příběhu o jednom nešťastném mamánkovi nabídnout dokáže. I díky nekontrastní černobílé kameře a jímavé, leč nepatetické hudbě se na film hezky dívá, i když se přece jen vkrádá myšlenka, že by z námětu šlo vytěžit trochu víc. Více zde. (30.03.2024)

SCANDI 2024: Viem si predstaviť, že by podobný mlčanlivý road movie natočil Aki Kourismäki a pôsobilo by to na mňa protivne (moment, taký film naozaj vznikol). Táto snímka je tak (ako každá iná z Islandu) zasadená do krásnej prírody. Tú si paradoxne až tak nevychutnáme vďaka čiernobielej štylizácii - ktorá dodáva filmu noir atmosféru. Hlavný hrdina je sympatický a my môžeme sledovať jeho (naozaj veľmi) pomalý prerod a zmenu vzťahu k zosnulej matke. Škandinávska autenticita tu je, ale mne nesadli surrealistické scény s komediantmi a teda ani celý záver. Od absurdného podpálenia auta mi to už prišlo ako hlúposť (a obrovský odklon od predošlého deja) a korunu tomu nasadila absurdná väznica. Suma sumarum to bol ale príjemný film. (29.01.2024)