Zakázané hry

Začátek a konec filmu jsou velmi působivé, troufám si však říct, že prostředek není až tak zvláštní, na to někdy vyznívá až trochu moc jako karikatura venkova. Třeba smrt staršího Michelova bratra jako kdyby se jeho rodiny skoro ani nedotkla a to se nedá říct, že by šlo o rodinu nějak zocelenou tvrdým životem. Ale s těmi kříži to bylo docela vtipné. Jak už jsem ovšem řekl, největší sílu snímek má vlastně tehdy, když malou Paulette zachytává na začátku úplně osamělou s mrtvým štěňátkem v náručí a na konci opuštěnou mezi spoustou lidí v sirotčinci. Z toho mrazilo. Její představitelka byla moc roztomilé dítě. (08.04.2014)

Velice zdařilý pohled na jeden z miliónů osudů odehrávající se ve válečné Evropě 40tých let. Tentokrát francouzský. Přirozená přizpůsobivost člověka k nastalé situaci, jasně dané priority přežití, ale i dobrosrdečnost a ochota postarat se a dle možností rozdávat radost. Bylo to období, kdy se děti stávaly dospělými, jelikož okolní svět to vyžadoval. Dětská duše a vnímaní světa je velice silné, a proto i realitu okolní smrti berou po svém. Napůl dětský a napůl dospělý Michel a pouze dětská Paulette Tě ohromí velice silnými filmovými momenty, které jsou nepochybně pevnými základy kvalit filmu. Ve snímku je i lehký humorný nádech. Normální život na úrovni lidskosti (v této době) a klasické sousedské starosti, film trošku zjemňují. Ovšem dramatická stránka je pochopitelně silnější a opravdu výborná. (20.10.2012)

Stopy vojny na duši aj v konaní sa odrážajúce sa v hrách detí, vytvárajúcich vlastné cintoríny aj v správaní dospelých, neustále bojujúcich svoje malé nenávistné susedské, či náboženské vojny a to bez ohľadu na skutočnú vojnu všade navôkol. Chápem kritiku režisérov novej vlny vyčítajúcej tomuto filmu literárnosť a tým pádom aj čiastočné odtrhnutie od reálneho života. Vyobrazené symbolické peripetie ukazujúce odraz vojny za frontovou líniou a drsné vyústenie sú ale natoľko silné, že výhrady prílišnej literárnosti sú v porovaní s nimi zanedbateľné. (22.10.2012)

Zakázané hry představují takový sympatický a kultivovaný kýč, který se po svém vyrovnává s traumaty 2. světové války. S tím kýčem to nemyslím zle, dovedu si představit, že by se emoce daly dojit z diváků nepoměrně účinnějším a pokleslejším způsobem, nicméně hra dvou dětí se hřbitovem zvířátek, ta roztomilost mimiky 5letého děvčátka a sympatické hašteření dvou sedláckých rodin si o tohle označení prostě koledují. Kdyby scénárista chtěl a měl odvahu, mohl by se vyrovnat s hořkými zážitky z 2. světové války mnohem bolestnějším a umělecky náročnějším způsobem. Ten film mě v žádném ohledu neurazil, ale pokud jde o hlavní dějovou linii, ani mě nijak výrazněji nezasáhl. Kdyby se takovýhle snímek natočil rok po válce, neváhal bych se 4*, ale po 7 letech už to jen přece jen zahání účelovostí. Co se mi ale opravdu líbilo, bylo zobrazení francouzského venkova a jejich obyvatel - možná proto, že uplynula relativně krátká doba, je ten pohled realistický a nevyznívá nepřirozeně, ba násilně, tak, jako dnešní představy městských intelektuálů o idylickém životě v lůně přírody. Celkový dojem: 65 %. (04.11.2012)

Snad právě proto, že se zde o válce (vyjma samotného počátku) dovídáme vlastně velmi málo, je tenhle příběh tak silný. A také proto, že se jeho vyprávění nevyhýbá žádnému ze silných citů odehrávajících se v bezbranné dětské duši, aniž přitom upadá do sentimentu a sebelítosti. A přitom se člověku nad tou malou až srdce svírá. (20.10.2012)