Bachař Moreau: "Je to tu samá nespravedlnost. Příšernej stav." Max Lambert: "Neberte si to tak. Znáte to, děvky se roztahujou po kostelech a flanďáci choděj venku v džínsách." Bachař Moreau: "To je ten pokrok, pane Maxi, a to teprve začíná." (Rozmluva bachaře Moreaua v podání Jacquese Marina s Jeanem Gabinem ve filmu SVATÝ ROK (L'année sainte, 1976))
Díky své typické francouzské vizáži, zavalité postavě s kulatou hlavou a knírem a díky skvělé znalosti angličtiny mohl hrát v mnoha zahraničních filmech a setkat se s celou řadou hvězd, např. s Marlonem Brandem, Audrey Hepburnovou nebo Orsonem Wellesem.
Celým jménem Jacques Raymond Marin se narodil 9. září 1919 v Paříži. V 18 letech se začal věnovat studiu dramatu na pařížské Národní konzervatoři dramatického umění, kde jej mimo jiné vyučoval i významný francouzský herec André Brunot (1879-1973). Na divadle debutoval ve 23 letech ve hře Paula Raynala Le Matériel humain. Na stříbrném plátně se Marin objevil už v roce 1946 a to ve filmu režiséra Louise Cunyho LE BEAU VOYAGE. Avšak první velký úspěch mu přinesl až o dalších šest let později film ZAKÁZANÉ HRY (Jeux interdits), kde sehrál roli Georgese Dolleho.
Touto rolí se mu konečně otevírá ohromující svět filmu a Jacques Marin v něm zakotví na dalších 42 let. Ještě tentýž rok si střihnul malou roli ve snímku režiséra Andrého Cayatte VŠICHNI JSME VRAHOVÉ (Nous sommes tous des assassins). Od té doby, ač se mu hlavní role vyhýbají, putuje Marin z jednoho filmu do druhého a hraje s takovými hereckými osobnostmi jako je Louis de Funès nebo Jean Gabin. S Gabinem dokonce hrál hned v 16 filmech. Jacques Marin nejčastěji ztvárňoval role četníků, inspektorů, prodavačů a majitelů restaurací nebo kaváren.
V jeho prvotních filmech se vyskytla jedna zvláštní zajímavost - v roce 1954 ztvárnil roli souseda Gastona ve filmu OTEC, MATKA SLUŽKA A JÁ (Papa, maman, la bonne et moi…), avšak v pokračování této francouzské komedie s názvem OTEC, MATKA, MOJE ŽENA A JÁ (Papa, maman, ma femme et moi…, 1956) si zahrál úplně jinou postavu, mechanika. V komedii NAPŘÍČ PAŘÍŽÍ (La Traversée de Paris, 1956) se objevil jako majitel restaurantu, ve filmu ŠEŘÍKOVÁ BRÁNA (Porte des Lilas, 1957) jako inspektor, v MILENCÍCH Z MONTPARNASSU (Les Amants de Montparnasse (Montparnasse 19), 1958) si zahrál majitele kavárny, ve slavných BÍDNÍCÍCH (Les Misérables, 1958) se objevil jako posel, ve snímku TULÁK ARCHIMEDES (Archimede, le clochard, 1959) ztvárnil postavu Mimila a v PŘÍPADU KOMISAŘE MAIGRETA (Maigret et l'affaire Saint-Fiacre, 1959) postavu šoféra Alberta.
Již v předešlých filmech si české publikum mohlo Jacquese Marina všimnout, ale jelikož k většině z nich není dabing, anebo nejsou reprízovány, tak první, pro Čechy známější role, přišla se snímkem GENTLEMAN Z EPSOMU (Le Gentleman d'Epsom, 1962), kde hrál postavu Raoula. Následuje postava inspektora Edouarda Grandpierra v ŠARÁDĚ (Charade, 1963), četníka ve filmu MEČ A VÁHY (Le Glaive et la balance, 1963), válečný snímek VLAK (The Train, 1964), kde ztvárnil roli Jacquese, přednosty stanice v Rive-Reine a komedie SVĚTÁCI (Les Bons vivants, 1965), v níž se proměnil ve starožitníka. Ještě tentýž rok si zahrál policejního agenta v téměř chaplinovské scénce ve filmu FANTOMAS SE ZLOBÍ (Fantômas se déchaîne, 1965), kde mu Louis de Funès gesty a mimikou vysvětluje předešlé nedorozumění ve vlaku. V patnáctiminutovém snímku režiséra Clauda Berriho LE POULET (v překladu Kuře, 1965), který je oceněný Oscarem za krátký film, ztvárnil roli otce. Mezi další slavné filmy, v nichž se Marin objevil, patří JAK UKRÁST VENUŠI (How to Steal a Million, 1966), 25. HODINA (La Vingt-cinquieme heure, 1967), v níž si zahrál i Jan Werich, NOC NÁSLEDUJÍCÍHO DNE (The Night of the Following Day, 1968), DÍVKA NA MOTOCYKLU (Girl on a Motocycle, 1968), nebo JO (Jo, 1971).
Výrazná role přišla v roce 1973. Jacques Marin ve filmu KAM SE PODĚLA SEDMÁ ROTA (Mais oů est donc passée la septieme compagnie?) mistrně ztvárnil roli obchodníka, francouzského kolaboranta, kterého obalamutí francouzští vojáci ze sedmé roty Chaudard, Pithivier a Tassin. Za zmínku též stojí role majitele hostince U Matky husy v Saint-Rémy v POVÍDCE O POLICAJTOVI (Flic Story, 1975), bachaře Moreaua v komedii SVATÝ ROK (L'Année sainte, 1976), posledním filmu Jeana Gabina, dále pak postava hospodského ve SLAVNÉM DNU (Le Jour de gloire, 1976), epizodní role LeClerca ve slavném MARATÓNCI (Marathon Man, 1976), inspektora ve snímku STEPUJÍCÍ STONOŽKA (Le Mille-pattes fait des claquettes, 1977) a Masseneta v krimi komedii KDO ZABÍJÍ NEJLEPŠÍ EVROPSKÉ ŠÉFKUCHAŘE (Who Is Killing the Great Chefs of Europe?, 1978). Poté následovalo několik méně významných filmů. Poslední roli ztvárnil v experimentálním filmu režiséra Gérarda Couranta Cinématon, který se stále natáčí již od roku 1978. Jacques Marin si v něm zahrál svou nejpodstatnější roli - sám sebe.
I přes všechny tyto role zůstal Marin i nadále věrný divadlu a to především zpočátku divadlu Babylon (Théâtre de Babylone), kde roku 1952 hrál rovnou ve třech hrách, a po několikaletém hostování v různých divadlech se jeho primární scénou stalo Celestýnské divadlo (Théâtre des Célestins). S ním se v roce 1983 rozloučil hrou ŠKOLA PRO ŽENY (L'École des femmes). Tím končí i jeho dráha divadelního herce.
Jacques Marin byl ženatý s Patricií Hutchinson. Právě ta jej naučila mluvit plynně anglicky. Ve svém volném čase se naplno angažoval v boji za práva umělců. Byl jedním ze zakladatelů sdružení ADAMI - La Société civile pour l'administration des droits des artistes et musiciens interpretes (V překladu: Občanské sdružení pro správu práv umělců a hudebníků). Toto sdružení od roku 1955 hájí autorská práva francouzských umělců. Marin se rovněž věnoval dabingu a namlouvání postav v animovaných filmech. Ke konci svého života skončil s herectvím a odstěhoval se do malého městečka Mouans-Sartoux na Francouzské Riviéře.
Jacques Marin zemřel 10. ledna 2001 ve věku 81 let v nemocnici v Cannes v důsledku plicního edému. Je pohřben na canneském hřbitově Grand Jas, kde odpočívá např. herečka Martine Carol nebo herec Georges Guétary.
David "Komiks" Broul
