Obsah
-
Doposud harmonický a bezproblémový vztah vdovy a dcery je narušen snahami dceru provdat. V komplikovaném a složitém ději hrají významnou roli také tři bývalí obchodní přátelé vdovina zesnulého manžela. Ačkoli je film zařazován mezi Ozuovy komedie, patří podle slov samotného tvůrce k těm dílům v nichž se chtěl oprostit od jakéhokoliv expresivního výrazu: "Věci se mohou jevit komplikovaně, ale kdo pozná esenci života, náhle může žít jednoduše. To je to, co jsem chtěl vyjádřit. Je snadné stvořit drama pomocí emocí, naléhavé a smějící se vyměnit za smutek nebo radost. Dokonce i když jsou city dobře vyjádřené neznamená to, že charakter osobnosti byl řádně představen. Dlouho jsem odstraňoval všechny dramatické elementy, chtěl jsem vyjádřit smutek bez slz, zmocnit se smyslu života bez žádného intenzivního emočního vzepětí... K dosažení podobného účinku se Krásný podzimní den jeví jako přijatelný." (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
belldandy
český název: Krásný podzimní den, ze série "ročních období"(22.7.2006)
-
Artran
Čím pozdnější Ozu, tím více abstraktnější. Obrazová kompozice je znatelně formální a chování postav se podřizuje jasným vzorcům. To se týká i jejich gest či mimiky. Pozice, které zaujímají, jsou záměrně strnulé a statické. Asi by zde už bylo možné mluvit o archetypech (vdova, dcera na vdávání, staří kamarádi). Přirozenost tak nahrazuje univerzálnost a odtud už vede cesta ke Shraderově či Blažejovského transcendenci, kterou tito teoretikové u Ozua nacházejí. Zvláště je to vidět ve srovnání s předchozími režisérovými filmy. Ozu svůj pohled na rodinné záležitosti pootočí vždy jen o malý úhel, ale udělá to tak precizně, že již několikrát zpracovaná témata získají novou a svěží perspektivu. V tomto spočívá Ozuova neskutečná a vlastně nesmírně odvážná minimalističnost, díky které není divu, že jej David Bordwell pokládal za avandgardního filmaře. Barevně je snímek uchopen mistrovsky (jak jinak), celý je laděný do hnědé podzimní nálady a na obě hlavní protagonistky Secuko Haru a Jóko Cukasu je radost pohledět. Nejkrásnější výstup má ovšem Mariko Okada, která v závěru filmu vyplísní tři staré pány, aby se s nimi pak nakonec opila v baru. (Ve svém článku na serveru Senses of Cinema se Adrian Danks mimochodem zmiňuje, že se mu při sledování tohoto filmu vybavily grotesky Jacquese Tatiho. Měl jsem stejný pocit.)(27.6.2009)
-
Ajantis
Akibijori mě rozesmutnil, protože jsem si u něj uvědomil, že i Secuko Hara stárne a nebude vždy taková, jakou si ji pamatuji z jejích dřívějších filmů. Na druhou stranu je pravda, že ani v relativně pokročilém věku neztratila své charisma a stále rozjasňuje každou scénu, v níž se objeví. Námět je hodně podobný prvnímu dílu Noriko trilogie (Banšun), z dcery, která by měla odejít od svého otce k manželovi, se však stala vdova, jež zažívá obdobnou situaci se svou vlastní dcerou. Krásný podzimní den ale není tak emocionálně silný a větší roli v něm hraje humor; je docela roztomilé sledovat partu tří starých mládenců, jak od barového pultíku sjednávají sňatek ženě, která o tom nemá nejmenší potuchy. :-) Stále si též nemohu zvyknout na to, že jsou Ozuovy novější filmy barevné, myslím, že jim barva nesluší zdaleka tak jako černobílé zpracování.(1.8.2008)
-
Foma
Hodně prostoru zde má Setsuko Hara (možná nejvíc ze všech jejich filmů) a to je taková krása a grácie. Taky je ve filmu docela dost humoru. A skutečně, jak říká Ozu, emoce jsou naznačeny jen těmi nejjemnějšími hnutími tváře.(13.3.2008)
-
MaxipesFik
Velký film, který dělají velikým malé věci.(5.2.2011)