Ohayō
Good Morning
Obsahy(1)
Dva bratři Monoru a Isamu touží po vlastním televizoru, který mohou sledovat jen při návštěvách u sousedů. Protože jejich rodiče ale tuto novotu odmítají, oba bratři přestanou komunikovat nejen s nimi, ale i s okolím. Ozuův snímek je položen do polohy jemné ironie, v níž zaznívá autorova obava nejen z rozmáhajícícho se konzumního stylu života, ale i z generačního neporozumění, v němž je proklamovaná morálka dospělých jednou z příčin jejich špatné komunikace s dětmi. Umístění děje do venkovské komunity na okraji velkoměsta čerpá ze snímku Narodil jsem se, ale ... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Ohayou ("'brý ráno") něčím hrozně připomíná Svěrákovy filmy. Možná trochu dětským pohledem, nebeskou laskavostí, nevím. Ukazuje svět, kde se kluci cpou pemzou, aby pak dokázali na povel prdět, na čemž vystaví celou svou hierarchii. Jejich matky, znuděné ženy v domácnosti, spolu uzavírají několikahodinové aliance, jejichž posláním je pomluvit minulé nebo budoucí spojenkyně, a přemýšlí jak ušetřit na další elektrický spotřebič, jímž by vzbudily závist sousedek. Otcové, jako správní živitelé v japonské společnosti nosí (často namol) domů výplatu a o víc se nestarají. V drbech, žertících a malinkých příbězích malých životů se budete cítit jako doma, přestože kamera bloudila před půlstoletím po domovech na druhém konci světa. A hlášky jako "Ai rabu yuu" se popsat nedají. ()
Samotný děj filmu mě nijak nenadchl, ale přesto bych ho doporučil ke shlédnutí. A to ani ne tak dětem, jako spíše dospělým. Líbí se mi na něm to, že tím, že jde o japonský film pro japonského diváka, a tak zobrazuje víceméně reálný život. S jeho problémy, neúspěchy, nedostatky. Není to takovéto oficiální propagační japonské povídání pro cizince, kde jsou všichni úspěšní a šťastní, ani tupé šíření stereotypů o poťapaných exotech, běžné dodnes v USA i Evropě, nebo jiných demagogií. Uvidíte prostě celkem běžně chudé pracující lidi......takový socialistický realismus s hrdiny všedního dne ....jen po japonsku. ()
Všední život střední vrstvy na japonském předměstí padesátých let. Kluci rošťáci vedou své boje s dospělými, mámy drbou koho můžou a tátové s oblibou zahřívají barovou stoličku. Ozu přidal porci roztomilosti a přívětivého humoru do této sociální satiry a vznikl opravdu sympatický filmeček. A malý Isamu je stejně sladký ďáblík jako Gibusík z Knoflíkové války. ()
,,I love you.“ Ohayo je kouzelný snímek plný vřelého humoru, japonského klidu a největšího týpka všech dob, malého Isamua. Ukazuje život na předměstí, kde klidné tempo přebývání rozviřují jen klepy místních žen, které, jak se šíří, matou všechny okolo a dvou klučíků, kteří si vysnili televizi. Ozu opět nabízí nádherné vyvážené scény s perfektní kamerou, která ještě umocňuje klid a pomalost gest a mluvy postav. Pro mě je navíc tento snímek jakýmsi cestovatelským dokumentem, takže si vychutnávám drobnosti z japonských domácností, které mě baví svou jednoduchostí. ()
Inteligentne napísaná hračka, ktorej humorné pletky-popletky zainteresovaných spôsobuje labyrint celospoločenského sociálneho stavu, čiže ide rovnako o drámu ako aj komédiu. Ale tá príjemná atmosféra predsa len prevažuje. Skrátka poctivá jednodňová prechádzka po japonskej štvrti z ktorej si odnesiete nejednu múdrosť. ()
Galerie (16)
Photo © Shochiku
Reklama